Sebevraždy panen - Jeffrey Eugenides

čtvrtek 5. února 2015

Zvedl jí bradu a řekl: "Copak tu děláš, zlato? Ve svém věku ještě ani nevíš, jak je život krutý." 
A to, co mu Cecilia tehdy odpověděla, bylo jediným vzkazem na rozloučenou, jaký po sobě kdy zanechala. Navíc předčasně, protože tentokrát svou sebevraždu přežila. 
"Je vidět," spustila, "že jste nikdy nebyl třináctiletá holka, pane doktore."
Cecilia je třináctiletá holka. Toulá se po ulici v ustřižených svatebních šatech. Bosa. Jednou si přeřízne žíly v koupelně a vleze do vany plné vody. V ruce má obrázek Panny Marie zatavený v plastu. Ceciliini rodiče jsou věřící a sami o sobě trochu obyčejní lidé. Ale mají pět zajímavých dcer. Pět sester. Cecilia, Lux, Bonnie, Mary a Therese. Na začátku knihy žijí všechny. A na konci?


Sebevraždy panen jsou příběhem rodiny Lisbonových z předměstí Detroitu. Sled událostí pozorujeme z pohledu kluků ze sousedství. Ti jsou sestrami fascinovaní. Všechny jsou nadpozemské, tajemné a krásné. Nezapojují se do běžného života vrstevníků. Co se děje za zavřenými dveřmi vlastně nikdo neví. Kluci sestry nenavštěvují. Pak přijde Ceciliin pokus o sebevraždu a dům Lisbonových je pro všechny zajímavější a záhadnější než kdy dřív. 

Kniha Jeffreyho Eugenidese má mlhavou atmosféru. Všechno je tak trochu v oparu melancholie a přitom se na pár stránkách odehrává rodinná zkáza. Příčiny zůstávají zastřené, důsledky jsou dalekosáhlé. V roce 1999 knihu zfilmovala Sofia Coppola pod názvem Smrt panen. A Sofia to s atmosférou umí. Pro tenhle příběh si neumím představit lepší režijní volbu. Film jsem zatím neviděla, ale až se naskytne příležitost, tak se bránit nebudu. Bránit se nebudu ani dalším Eugenidesovým knihám. Obzvlášť Hra o manželství vypadá dobře. 

Kniha je o:
střechatkách, náboženských symbolech, hladině serotoninu, garáži, kufru, školním plese, jilmech.

Čtěte, když:
  • jsou vám prožitky třináctiletých holek záhadou,
  • vaše nálada odpovídá písničce Step od Vampire Weekend,
  • chcete něco nestandardního a poutavého. 
Nečtěte, když:
  • potřebujete přesvědčit o smyslu bytí,
  • hledáte charismatického mužského knižního hrdinu,
  • melancholii považujete za zhýčkanost těch, kterým nic nechybí.
Hodnocení: 
Jestli je v knížce pět sester a já mám jednoho bráchu, tak tuto knihu hodnotím jako tři bratry. 

6 komentářů:

  1. Na tuto knihu se chystám už pěkně dlouho, ale pořád se mi nějak daří číst místo ní něco úplně jiného. Svou recenzí jsi mě ke čtení nalákala, tak jsem zvědavá, jestli se v nejbližší době opravdu přesunu od plánování ke čtení :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Až budeš mít náladu na něco trochu divného, ale vlastně dost působivého, tak se do Sebevražd pusť. Těch knižních, samozřejmě.

      Vymazat
  2. Tahl kniha je tak zvláštní, že ještě dlouho poté nevím, co si o ní vlastně myslet. Atmosféru i počet bratrů si trefila asi jako já :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, je zvláštní, ale mě nějakým způsobem nadchla a rozhodně mi zůstala v hlavě.

      Vymazat
  3. knizku jsem cetla a je hodne ... sva :) je to docela drsny, jen co je pravda. a jak pise Bastera, doted nevim, co si o tom poradne myslet :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rachel, drsné je to dost. Začínám si trochu myslet, že je se mnou něco v nepořádku, když mě ta syrovost příběhu tak nadchla, zatímco zřejmě hodně čtenářů nechala tápat někde mezi zděšením a znechucením.

      Vymazat

Proudly designed by | mlekoshi Playground |