Marokánky bez lepku

úterý 30. prosince 2014

Pokud po vánočních svátcích ještě pořád nemáte dost a chcete se na Silvestra vytáhnout s novým druhem cukroví, které vám nezabere moc času, tak jste tady správně. Marokánky jsou plné ořechů a sušeného nebo kandovaného ovoce, které si namícháte podle vaší chuti. A když je jíte, tak si můžete říkat, že to vlastně jsou jenom ořechy a ovoce, takže žádný hřích. Můžete je jíst i po Novém roce, až začnou platit vaše předsevzetí o tom, že v roce 2015 už těch 5 kilo fakt zhubnete a cvičit budete aspoň 3x týdně. To víte, že jo. 

Na 25 kousků:

  • 250 ml mléka
  • 80 g moučkového cukru
  • 30 g bezlepkové mouky
  • 20 g másla
  • 100 g mandlí (plátky nebo krájené)
  • 100 g vlašských ořechů
  • 100 g rozinek
  • 100 g kandované pomerančové kůry
  • špetka soli
  • 100 g hořké čokolády


Začneme takovou trošku ošemetnou věcí, která se jmenuje bešamel. Ale nebojte, to zvládnete. V menším hrnci rozmíchejte mouku v mléce. Přidejte cukr, máslo a sůl. Pomalu přiveďte k varu. Trochu míchejte a dobře hlídejte. Za několik minut začne hmota houstnout a má tendenci se připalovat. Takže když uvidíte, že mléko už není mléko, tak hrnec odstavte. A máte bešamel, do kterého zamíchejte všechny ořechy a ovoce. Nechejte vychladnout. Fantazii ve složení se meze nekladou. Použijte sušené brusinky, citronovou kůru, kandovaný zázvor, nasekané para ořechy. Prostě to, co máte rádi.


Zatímco hmota chladne, rozehřejte troubu na 180°C a plech vyložte pečicím papírem. Na ten pak kávovou lžičkou vrstvěte zchladlou hmotu do malých placek. V troubě pečte asi 20 minut. To už by měly být marokánky na povrchu zlaté. Po vytažení z trouby je nechte vychladnout. V mezičase rozpusťte čokoládu ve vodní lázni. Studené marokánky spodní stranou namočte do čokolády a položte na silikonovou podložku nebo krájecí prkénko. Pozor, marokánky nebudou úplně pevné jako sušenky, takže buďte při namáčení opatrní. Nechte ztuhnout. Hotovo.


Dejte si dva kousky na talířek a vychutnejte si je s hořkým čajem nebo kávou. Cokoli sladšího by vám už mohlo slepit pusu. A fakt jenom dvě marokánky! Myslete na ta předsevzetí! Držím vám palce!

Cukrovatý konec roku a velké díky všem, kteří se mnou pečou!

Rok 2014 v knihách

sobota 27. prosince 2014

Bilancovat na konci roku je normální. Počítáme vydělané peníze, shozená kila, utracené peníze, najeté kilometry, koncerty, přibraná kila, sbalené holky i kluky, vypité flašky, vykouřené cigarety a k nim kocoviny. Morální i fyzické. Počítáme lidi, co nám do života přišli, vlezli, odešli i ty, které jsme z něj vykopli s rozběhem. Další způsob, jak se dívat na zvolna končící rok, je připomenout si všechny ty přečtené knihy, které vám v 365 dnech dělaly cukrovatu. V roce 2014 jsem zatím přečetla 43 knih. Nepočítám akademické čtení. Nevím, jestli je to objektivně hodně nebo málo. Subjektivně mi to číslo nic neříká. 


Leden
Rok jsem začala skvěle. Posel od Marka Zusaka je super kniha a hodně na ni vzpomínám. To bylo 1. ledna. Přes Kateřinu Horovitzovou a přeceňovaného staříka, co vylezl z okna a stal se z něj pro mě nepochopitelný hit, jsem se dostala k Tulákovi po hvězdách. A zamilovala jsem se. Silný příběh. Krásný příběh. Těžší čtení. 

Únor
Druhý měsíc byl ve znamení poctivého čtení do našeho knižního klubu. To vám asi přiblížím jindy. Četla jsem Tři kamarády, Prázdné místo a Lolitu. Na všechny tři si vzpomínám. Všechny vyvolávají pocity. Silné, smíšené, melancholické i pozitivní. Drama nad drama. 

Březen
Slabý měsíc. Smála jsem se s Merde! a pořádala večírek s paní Dalloway. Asi jsem měla moc práce.

Duben
Jeden den - trochu romantiky a životních osudů. Povídky aneb Nechci slevu zadarmo - Šimek a Grossmann. Když si čtete, tak s jejich hlasy a intonací. Jana Eyrová - BOŽÍ a ten její Rochester ještě lepší! Začínám Červeného a černého.

Květen
Příběh Služebnice jsem četla ve vlaku do Prahy. Alici jsem četla na piknikové dece v parku. Svítilo slunko a bylo teplo. Hrály jsme badminton a pily jsme víno. Alice vyšuměla, ale piknik ne. We Were Liars jsem četla na balkóně zalitém sluncem. 

Červen
Spoustu knižní cukrovaty! Rychlá Vražda na golfovém hřišti. Silné Žítkovské bohyně. Skvělé čtení. Poetické Příběhy z tančírny Century. Přes surové a syrové Chladnokrevně hořící 451 stupni Fahrenheita k Sebevraždám panen. Na ty často myslím. A Volání kukačky! J. K. prostě umí psát. Tečka. Měsíc končím začátkem young adult sci-fi série. Loď mezi hvězdami. Neurazí, nenadchne. Krásný měsíc.

Červenec
Ze setrvačnosti čtu další dva díly série. Trochu nuda. Čtu Kochovu Večeři. Trochu překvapení. Pak mám narozeniny a dostanu Dědečka a zase jsem zamilovaná. Po kolikáté letos už? Ten, kdo stojí v koutě byl trochu moc odtažitý. Nic mi nepředal. Ale možná jsem se už moc soustředila na Svatojakubskou cestu.


Srpen
Jsem ve Španělsku. Nečtu, protože nemám místo ani na Kindle. Ale na konci světa mám abstinenční příznaky. Kupuju anglickou All That Is od Jamese Saltera. Životní příběh jednoho chlápka. Plyne pěkně, ale trochu po povrchu. Když se vrátím, tak si to rychle vynahrazuju. První pravidlo ale je, že o tom nesmím mluvit. Pokračuju Gottlandem, co mi ukázal české příběhy polskýma očima. 

Září
Jsem nadšená Neviditelným a rostu s Malými ženami. Pláču s Balabánem, co truchlí po tátovi. Začínám Vykladačku smrti.

Říjen
Konečně si přiznávám, že Červený a černý zůstane navždy nedočtený, protože toho idiota nesnáším. Vykladačka smrti je nudná, tak se s ní už taky netrápím. Ve vyklizeném prostoru začínám pracovat na Cukrovatě. Čtu Matheu a Gertu

Listopad 
Startuje Cukrovata. Mám hodně práce. Čas mám jenom na Zmizelou, kterou sežeru za pár dní. Jsem nadšená a těším se na film. A ladím se na zimu Smillou a jejím citem pro sníh. Přišla zásilka z Amazonu. Hmatatelné knižní štěstí.

Prosinec
Bojím se v Horrorstoru. Sním v Nočním cirkuse. Jsou Vánoce a budu mít čas na čtení. Spoustu, spoustu čtení! A čekám, co přinese příští rok. Trochu se strachem, trochu s napětím, trochu s nadějí a trochu s nadšením. A s vědomím, že když nic, tak knížky budou pořád.


Jak vy vzpomínáte na čtení v letošním roce? Co vás nejvíc oslnilo? Co vás nejvíc zklamalo? Kde jste se zamilovali? A kde jste se naštvali?

Ať máte ke konci roku spoustu času na čtení nebo jiné cukrovaté kratochvíle!

Noční cirkus - Erin Morgenstern

čtvrtek 25. prosince 2014

Chlapec vyrůstá v řadovém domě v Londýně. Nikoho nevídá, ani když mu do bydliště donášejí jídlo, které se objevuje u dveří na zakrytých podnosech a stejným způsobem mizí. Jednou měsíčně přivedou nemluvného muže, jenž mu ostříhá vlasy. Jednou ročně mu tentýž muž bere míry na nové šaty. 
Chlapec se jmenuje Marco. V řadovém domě bydlí proto, aby jej muž v šedém obleku naučil něco zvláštního. To, co se naučí pak použije pro souboj. Jeho protivníkem je Celia. Krásná iluzionistka z cirkusu. Z nočního cirkusu, který je vyvedený jen v černé a bílé barvě a je kouzelnější než cokoli, co jste kdy viděli.


Erin Morgenstern vymyslela krásné prostředí z konce 19. století. O takových cirkusových stanech se vám ani nesnilo. Ledová zahrada. Labyrint. Mizící východy a nehybné sochy. Všechno je jen černé nebo bílé. A všechno se děje jenom v noci. Příběh mezi Celií a Marcem má potenciál, který podle mě autorka nakonec moc nevyužila. Nebo jej možná jenom utopila v atmosféře, která se na vás nalepí jako med. Víc už vám říct nemůžu, protože jinak by vás už návštěva nelákala. A to by byla trochu škoda. 

Kniha je o:
prstenech, stromu, závazku, půlnočních večeřích, koťátkách, vatře, kartách, červených doplňcích a vlaku.

Čtěte, když:
  • se vám při slově cirkus vybaví spíše Cirque du Soleil než Berousek,
  • se chcete nechat okouzlit snovým prostředím,
  • vás zajímají tajemná společenství a tajnůstkářství je vám vlastní. 
Nečtěte, když:
  • čekáte přeborný a inovativní příběh,
  • nemáte rádi skoky v čase a prostoru,
  • zrovna nic jiného než racionální postupy nezvládáte. 
Příbuzné knihy:
Hodnocení:
Jestli se mi líbí vystoupení akrobatů a krocení zvířat je týrání, pak tuhle knihu hodnotím jako karetní trik.

Tarta de Santiago

úterý 23. prosince 2014

Nejlepší recept tohoto roku jsem si dovezla ze Španělska. Strávila jsem tam letos měsíc a snad ani jeden den se bez porce Tarta de Santiago neobešel. Je to galicijský koláč, který jedí poutníci směřující do Santiaga. Dostanete ho v každé kavárně nebo restauraci. Rozšířený je jako naše Marlenka, ale když se vám poštěstí dát si někde domácí tartu, tak teprve pochopíte, o co tady vlastně jde. 

Na jeden nízký koláč:
  • NA KORPUS
  • 200 g hladké mouky
  • 75 g moučkového cukru
  • 100 g změklého másla a kousek na vymazání formy
  • 1 vejce
  • NA NÁPLŇ
  • 4 vejce
  • 250 g krupicového cukru
  • kůra z jednoho citronu
  • 250 g mandlové mouky


Tarta de Santiago je velmi jednoduchá na přípravu. Zvlášť pokud disponujete kuchyňským robotem a mixérem. Začneme těstem na korpus. Dejte dohromady hladkou mouku, moučkový cukr, kusy másla a jedno vejce. Pokud máte robot, tak máte vystaráno. Všechno to tam nahážete a necháte ho, ať chvíli máchá těma svýma udělátkama. Když robota nemáte, tak máte aspoň ruce. Tak je zapojte a vypracujte pěkné hladké těsto. To si po těch všech kolotočích bude potřebovat chvíli odpočinout v lednici. Dopřejte mu aspoň půl hodinu. 

Zatímco těsto odpočívá, tak si připravíme náplň. Roklepněte 4 zbylá vejce do mísy a zasypte je veškerým krupicovým cukrem. Vejce s cukrem vyšlehejte na hustý krém. Tady už by to ten mixér chtělo. V tom případě vám bude šlehání trvat maximálně 5 minut. Pokud se musíte spolehnout jen na vlastní ruce, tak vám to bude trvat o dost déle. Ale zase můžete příště v posilovně vynechat činky nebo čím se to ty ruce posilují. Do krému přidejte citronovou kůru a část mandlové mouky. Promíchejte stěrkou na hladkou hmotu. Až to budete mít, tak dosypte zbytek mandlové mouky a postup opakujte.


V tuto chvíli začněte troubu předehřívat na sympatických 180°C a rozevírací formu vymažte máslem. Odpočaté těsto vyválejte na tloušťku cca 3 mm a takový průměr, abyste pokryli formu a zbylo vám i na 3 cm okraj. Těstem vyložte formu. Jak jednoduše se ta věta píše, ale není to vždycky taková hračka, co? Pokud jste těsto nechali dost odpočinout, tak by mělo být v pohodě a nemělo by se chtít moc trhat, ale víte, jak to je. Dávejte si na něj raději pozor. Když máte těsto ve formě, tak ho polijte náplní. Rovnoměrně, pěkně. Trošku s tou formou zatřeste, ať se náplň dostane všude. A šup s tím do trouby na půl hodiny.


Vychladlou tartu posypte moučkovým cukrem. Ideálně vytvořte vzor svatojakubského meče. Je to pak takové posvátnější. Pokud máte rádi mandle, tak tohle budete považovat za božskou manu. A ta citronová dochuť. No, sbíhají se mi sliny, tak už se raději moc rozepisovat nebudu. Poslintaná klávesnice se prý blbě čistí.

Berte tenhle recept jako dárek k zítřejšímu Štědrému dni. Věřím, že jste byli všichni celý rok hodní, tak si ho zasloužíte. Tak šťastné a cukrovaté vám všem! 

Punč

sobota 20. prosince 2014

Pár let už jsme u nás doma všichni plnoletí a tak bylo na čase přijít s odpovídající vánoční tradicí. Na Štědrý den v poledne se všichni sejdeme u nás v kuchyni a pijeme punč. Pomerančový, kořeněný, horký a s pořádnou dávkou rumu. Díváme se u toho jak dohořívají adventní svíčky a tipujeme, která zhasne jako poslední. Někdy skoro plynule přecházíme k štědrovečerní večeři. Někteří už dost pod vlivem. Punč ale můžete pít celou zimu. Tak si dejte!

Várka na dva větší hrnky:
  • šťáva ze dvou pomerančů
  • šťáva z jednoho citronu
  • 300 ml vody
  • 50 g krupicového cukru
  • 2 velké panáky rumu
  • svitek skořice
  • hvězdička badyánu
  • lžička hřebíčku
  • kus citronové a kus pomerančové kůry


V hrnci vařte vodu s krupicovým cukrem a veškerým kořením a kůrou. Hřebíček, badyán a kůru doporučuji dát do sáčku na koření, abyste se pak nemuseli trápit s jejich hledáním. Nezbytně nutné to ale není. Roztok míchejte, dokud se cukr úplně nerozpustí. Přidejte šťávu z pomerančů a citronu. Ohřívejte těsně pod bod varu.

Zatím si připravte ty nejhezčí hrníčky a do každého nalijte rum. Podle chuti, ale spíš víc než míň. Zbytek hrnku dolijte svařenou šťávou. A máte hotovo. Je to moc dobré, tak doporučuji rovnou pracovat s větší dávkou, abyste mohli navázat dalším hrníčkem. Samozřejmě pijte s rozumem a mírou, což zrovna ode mě sedí. Já jsem ta, co po našem poledním sedánku vždycky vytuhne v obýváku a ke stromečku mě musí budit. Tak abyste nedopadli taky tak!


Cukrovatý adventní víkend! Už je poslední. Zase. 

Horrorstör - Grady Hendrix

čtvrtek 18. prosince 2014


A few weeks earlier, several floor partners had started receiving one-word texts reading help form the same private number. Proliferating like rabbits, the texts came pouring in at all hours, and they were freaking people out.
Jednoslovné zprávy zaměstnancům byly jenom začátek. V obchodním domě ORSK se začaly dít divné věci. Zaměstnanci ráno nacházeli poničený a ušpiněný nábytek. Cizí zavinění se neprokázalo. Tak se vedoucí pobočky rozhodl, že spolu s pár zaměstnanci bude jednou v noci hlídkovat. 

Jednou z vyvolených byla Amy. Mladá holka, co vyrůstala v přívěsu a má dluhy ze studií, která nedokončila. Amy práce v ORSKu nebaví. Chce mít kancelářskou práci. Chce sedět na židli za stolem, ne prodávat židle a stoly. Dluží ale na nájmu, tak musí vzít tuhle noční směnu. Třeba bude poslední.


Kdyby Horrorstör zfilmovali, tak je to asi hodně velké béčko, možná i trochu parodie. Zápletka, až na prostředí, není úplně originální. Průběh i rozuzlení jsou poměrně očekávatelné. Nicméně, já jsem přesně ten člověk, který se bojí, i když přesně ví, co přijde. Takže se mi pár dní hůř usínalo. U čtení jsem se bála a nemám zrovna velkou chuť v brzké době navštívit IKEA nebo něco podobného. Účel byl tedy splněn. A velké plus za formát a obálku, která je děsivá až na druhý pohled.

Kniha je o:
prozákaznickém přístupu, nábytku, divném smradu, seanci, výchovných metodách, pracovních vztazích.

Čtěte, když:
  • se chcete odnaučit utrácet peníze v IKEA,
  • vás baví duchařské historky,
  • se vám líbí originální formáty knih.
Nečtěte, když:
  • máte až příliš bujnou představivost a snadno se vylekáte,
  • míváte noční směny v obchodních domech,  
  • hledáte realitu a uznáváte jenom hmatatelné důkazy. 
Příbuzné knihy:
Hodnocení:
Jestli právě sedím v ušáku STRANDMON a ráda sedávám na židlích INGOLF, pak tuhle knihu hodnotím jako pohovku KLIPPAN.

Vánoční sušenky

úterý 16. prosince 2014

Sušenky jsou super věc. Jako malá svačinka. K čaji. Jako dezert. A existuje jich milion druhů. Tyhle sušenky jsou lehké a hodně kořeněné. Nemusíte je dělat jenom na Vánoce, ale ta vůně k tomu svádí. Přidejte vykrajovátka ve tvaru sněhových vloček, kaprů, sobů a je vymalováno.

Na 2 plechy:
  • 300 g hladké mouky + spoustu na podsypání
  • 1 lžička prášku do pečiva
  • 1/2 lžičky čerstvého strouhaného zázvoru
  • 1/4 lžičky mletého muškátového oříšku
  • 1/4 lžičky mletého nového koření
  • 1/4 lžičky mleté skořice
  • špetka soli
  • 100 g másla
  • 100 g třtinového cukru
  • 2 vejce
  • 65 g agávového sirupu (případně dobrého českého medu)


Vyhrňte si rukávy a jdeme na to. Smíchejte hladkou mouku, prášek do pečiva, koření a sůl. Do směsi suchých přísad přidejte máslo a drobte, míchejte a mačkejte dokud nevznikne něco jako drobenka. Doplňte třtinovým cukrem. V druhé míse rozšlehejte vejce s agávovým sirupem a přilijte ke směsi. Všechno to společně uhňácejte na těsto, které se bude dost lepit. Těsto zabalte do potravinové fólie a nechte ho odpočívat v lednici aspoň hodinu.

Až si těsto dostatečně uleví, tak ho vyndejte, troubu předehřejte na 170°C, připravte si pracovní plochu a arzenál nadávek. Vál hodně posypte hladkou moukou, protože těsto se lepí, trhá a bude vás to hrozně štvát. Zkuste vyválet těsto na sílu asi půl centimetru.


Vykrajujte všechny ty vánoční kýče a roztomilé obrázky. Nebo zkuste do vykrojených koleček tiskátky psát pseudovtipná hesla jako SEX, LOVE VOLE, MUCK či případně tradiční VESELÉ VÁNOCE nebo jinou nudu. Vykrojené sušenky pečte na plechu s pečicím papírem asi 10 minut, dokud nebudou vypadat zlatorůžově.


Zkoušela jsem i bezlepkovou variantu z Jizerky a bezlepkového prášku do pečiva. Těsto bylo stejně lepivé, ale ještě hůř se vykrajovalo a tisklo. Po upečení byly sušenky s lepkem křupavější. Ale když lepek nemůžete, tak je pro vás jakákoli sušenka svátek. Tak jsem nekafrala a všechny jsem je snědla. S chutí.

Tak ať chutnají i vám.

Objednávka z Amazonu

sobota 13. prosince 2014

Existuje spoustu nebezpečných vět. Tady máš čokoládu. Tento týden mají gin v akci. Pojď se podívat co mají v Promodu. Nezajedeme se podívat do IKEi? Skočím pro víno. Dala by sis k té kávě něco sladkého? A taky nejnebezpečnější ze všech - Budeme objednávat knížky z Amazonu, nechceš něco? Ani zápor v otázce, smrtelný hřích každého školeného prodejce, mě nedokáže odradit. Chci všechno!

Začíná to zdánlivě nevinou otázkou, pokračuje zuřivým a extatickým listováním na stránkách Amazonu a končí to vysáním úspor do poslední koruny. Hledám hity, které musím mít hned. Knížky, co u nás jen tak nevydají. To, co chci číst anglicky. A vždycky se soustředím na krásné obálky. 

Tentokrát jsme objednávaly my tři holky, co spolu máme knižní klub. Krotily jsme se a každá si objednala jen tři knihy, ale naše zásilka stejně neunikla celníkům. Ti si vyžádali doložení objednávky s jednotlivými položkami a svatosvatou přísahu, že ty knížky mám pro osobní použití. Zkásli nás o DPH a pak už balík přišel. Tak pro větší objednávky doporučuji britskou nebo německou odnož, kde vám celní řízení nehrozí.


A co obsahovalo štěstí v krabici?

Kniha, kterou jsem náhodně začala číst v hostelu ve Španělsku, ale kvůli místu v batohu jsem si ji nemohla odnést a dočíst. O holce, co jezdí na motorce a dělá do umění.

Na tohle jsem hodně zvědavá. O sirotkovi, co se najde v umění. Prý velmi unikátní. Pulitzerova cena.

O obchodním domě s nábytkem, ve kterém se dějí fakt divné věci. Vydáno ve formátu katalogu IKEA - super nápad! Už vyšlo i česky

O dívce, co touží cestovat a nakonec se podívá do těch nejexotičtějších míst a zažije všechno, včetně zajetí. Podle skutečnosti. Česky vyjde v únoru příštího roku. 

O tom, jak se vyvíjí vztahy mezi šesti přáteli z uměleckého tábora v průběhu jejich života. Hodnoceno samými superlativy. 

To už všichni znáte. O první lásce dvou středoškolských outsiderů. Oddechové young adult čtení, které už taky vyšlo česky.

Historická fikce o tom, jak poválečná vdova a její dcera do svého domu přijmou nové nájemníky. Čekejte milostné aféry, drama i krimi zápletku. 

This Is Where I Leave You - Jonathan Tropper
O tom, jak se vám rozpadá manželství, protože vás žena podvádí a navíc musíte strávit sedm dní v jednom domě truchlením s rodinou, se kterou si nerozumíte. Starší kniha, která už vyšla i česky pod názvem Co by kdyby, ale prosím porovnejte ty obálky!

The Rosie Project - Graeme Simsion
O tom, jak netaktní génius hledá manželku podle tabulek, ale do cesty se mu připlete žena, která má všechno, co on nechce. Česky vyšlo jako Projekt manželka.

Všechny knížky plánuji přečíst a napsat o nich postupně články. Tak se máte během příštího roku na co těšit. A něco třeba přijde ještě letos.

Zaujala vás některá z těchto knih? A objednáváte si knihy ze zahraničí? Jaké máte zkušenosti?

Cukrovatý víkend!

Cit slečny Smilly pro sníh - Peter Høeg

čtvrtek 11. prosince 2014

- Smillo. Jak je možný, že takový milý a drobný děvče jako ty má tak hrubej hlas?
- To je mi líto, jestli zanechávám dojem, že mám hrubou jenom pusu. Dělám co můžu, abych byla hrubá celá
.
Smillo, máš proč být hrubá a tvrdá, ale daří se ti jenom ta skořápka. Vím, že jsi uvnitř křehká jako sklo. Možná proto, že ti chybí máma. Možná proto, že si s tátou moc nerozumíš. Nebo je to tou Grónskou zimou a tmou? Je úplně jedno čím to je. Přirostla jsi mi k srdci. Svou ironií, úsudkem a strachem ze vztahů s lidmi.


Cit slečny Smilly pro sníh není jednoduché žánrově zařadit. Je to součást severské literatury. Má detektivní prvky. Zároveň je to kniha melancholická až pomalá. Peter Høeg píše věty o jakých se mi nikdy nesnilo. Zvlášť v detektivce. Poetické, překvapivé, inovativní, asociativní a krásné.

Smilla je původem z Grónska, ale celý dospělý život prožila v Dánsku. Je jí asi 40 let. Žije sama. A protože je z Grónska, tak ze sněhu vyčte víc, než běžný Dán. A tahle Smilla se pouští do odhalování okolností smrti chlapce - syna sousedky alkoholičky, se kterým občas trávila čas. A takové pátrání ji přivede do opravdu nečekaných situací.

Kniha je o:
lovu, ledu, požáru, ohni, kasinu, Grónsku, lodích, automechanikovi a tmě. 

Čtěte, když:
  • chcete číst trochu jinou detektivku,
  • si umíte užít krasné věty,
  • sympatizujete s nešťastníky.
Nečtěte, když:
  • je vám zima,
  • chcete knihu, co má rychlý spád,
  • špatně snášíte tmu a chlad. 
Hodnocení:
Jestli byla minulý týden kalamita, ale přitom nenapadl žádný sníh, tak tuto knihu hodnotím jako jarní oblevu.

Tres leches

úterý 9. prosince 2014

Tarta de tres leches je jihoamerická specialita, co chutná i vypadá jako sladká sněhová peřina. Pro mě je to zimní dezert, protože mi kromě sněhu evokuje i Vánoce. Chutná totiž skoro jako "piškot s krémem", moučník, který se u nás doma dělá jenom na Vánoce. Tenhle poklad si ale ještě nechám pro sebe. A dneska vám ukážu Tres leches, což v překladu znamená tři mléka. I když se podle receptu dávají čtyři druhy. Chápete tu logiku, že?

Na pořádnou lavinu je potřeba:
  • 125 g hladké mouky
  • půl sáčku prášku do pečiva
  • větší špetku soli
  • 5 vajec rozdělených na žloutky a bílky,
  • 200 g krupicového cukru (150 g ke žloutkům, 50 g k bílkům)
  • 80 ml mléka
  • 1/2 konzervy kondenzovaného mléka
  • 1/2 konzervy slazeného kondenzovaného mléka
  • 50 ml smetany ke šlehání
  • malý panák rumu
  • 400 ml smetany ke šlehání na ozdobu
  • 3 lžíce moučkového cukru
  • mandlové lupínky

Klasika všech klasik - vymažte formu (třeba dortovou) a vyložte ji pečicím papírem. Troubu rozpalte na 180 °C. V jedné míse smíchejte všechnu hladkou mouku, prášek do pečiva a sůl. Do druhé mísy dejte všechny žloutky a 150 g krupicového cukru a ručním šlehačem na nízké až střední obrátky mixujte, dokud  se směs z oranžové nezmění na světlounce žlutou a nadýchanou. Přidejte mléko a promíchejte. Tuhle směs pak opatrně spojte se suchými ingrediencemi, které už na vás smíchané čekají v míse. 

Zvlášť vyšlehejte bílky na krásně tuhý sníh. Nejlíp mi to jde, když si u toho zpívám Let it snow, let it snow, let it snow. Bílek se tak lekne, že hned ztuhne na sníh! Aby tak vydržel, tak postupně přisypávám 50 g krupicového cukru. A protože je sníh vždycky delikátní záležitost, tak ho pak po malých částech stěrkou zapracovávám do základní směsi. Podebírám zespodu, hladím a uhlazuju. Hlavně žádné šťouchání a prudké pohyby. Když tak zapracujete všechen sníh, tak uslyšíte, jak vytvořená směs sladce šeptá. Tak ji rovnoměrně přelijte do připravené formy a pečte, dokud nebudete moct zapíchnutou špejli vytáhnout úplně čistou. Trvá to asi 30 - 40 minut a výsledkem je nejpiškotovější piškot. Ten nechte vychladnout a překlopte na talíř.

Připravte si to důležité. Smíchejte neslazené a slazené kondenzované mléko, 50 ml smetany ke šlehání a malý panák rumu. Stačí poctivý tuzemák a panák může být i větší. Vychladlý piškot propíchejte vidličkou a mléčnou směs na něj rovnoměrně nalijte. Osvědčilo se mi nalít část, počkat až se vsákne a pak pokračovat.


No a teď už se bude jenom zdobit. Mandle lehce opražte na pánvičce. Trvá to pár minut, ale dobře je hlídejte. Nikdo nechce černé, hořké mandle na té sněhové závěji. Tak už dneska nevypadá čerstvě napadlý sníh ani v Ostravě.

Mandle nechte vychladnout a zatím ušlehejte zbývající smetanu ke šlehání, do které pro pevnost přidejte moučkový cukr. Nasáklý piškot nazdobte sněhovou peřinou a posypte mandlemi. Vychladlými, aby se ta peřina neroztopila. Zimní pohádku rovnou servírujte nebo schovejte do lednice. A taky ji vyfoťte a na Instagramu tagujte jako #cukrovata.


Tak ať máte cukrovatou zimu, se sněhem i bez sněhu.

V článku byla použita variace na recept z kuchařky Deník Dity P.

Čtení od Ježíška

sobota 6. prosince 2014

Nerada dávám univerzální dárky. Kniha ale takovým univerzálním dárkem je. Existuje totiž ta pravá pro každého. Jsem si tím jistá. Možná proto, že existuje víc druhů knih než vůní sprchových gelů. Jen se nesmíte řídit obecnými tipy typu: 10 nejlepších kuchařek pro vaši babičku nebo Ty nejlepší erotické romány pro vaše mámy. Ne všechny babičky baví vařit a znám ženy, které by vám za Padesát odstínů čehokoli poděkovaly pořádným výpraskem. A nelíbilo by se vám to! 

Když vybírám knihu jako dárek, řídím se tím, co obdarovaného baví, co považuju sama za dobré čtení a taky přemýšlím nad kontextem celého výběru. Když totiž od tchyně dostanete k Vánocům Sňatky z rozumu, tak přece jenom budete chvíli přemýšlet, jestli se máte pustit do čtení díla Vladimíra Neffa nebo spíš rozpoutat vlastní rodinné drama. Tak aby Vánoce proběhly v klidu, nechte se inspirovat na Cukrovatě.


Pro toho, kdo od 1. srpna netrpělivě vyhlíží nový katalog IKEA
... když se v prodejně nábytku dějí zvláštní věci.

Pro Malé prince
... když se život autora prolíná s jeho literární postavou.

Pro ty, kteří od "románu pro ženy" nečekají červenou knihovnu
... když zjistíte něco, co vám změní život.

Pro všechny hráče videoher a obyvatele virtuálních realit
... když před upadající společností utíkáte do umělého světa videoher. 

Pro konspirační teoretiky s trochu zvrácenou myslí
... když máte podezření, že váš otec byl sériový vrah. 

Pro ty, kdo se zapomínají v knihovnách a knihkupectvích
... když se ztratíte tam, kde jste normálně jako doma.

Pro melancholicky temné duše
... když se loučíte s tátou. Navždycky.

Pro rozvoj potenciálu
... když vám přednášky a kurzy nedávají to, co chcete.

Pro ty, kteří si chtějí připomenout první lásku
... když jste na střední a nejste cool týpek ani sexy kočka.

Pro milovníky postapokalyptických světů
... když jste vymysleli systém pro přežití, který se brzo zhroutí.

Vašemu úhlavnímu nepříteli
... když nemáte zrak, sluch, hmat, čich ani chuť. Už nikdy na nic.


Vybrali jste? Komu, co?
Jestli jste nevybrali, tak se svěřte. Třeba vám poradím.

Ať máte pod stromečkem jen samé cukrovaté knihy.

Pod dekou - Craig Thompson

čtvrtek 4. prosince 2014

Snění a kreslení... Nejsvětštější a nejsobečtější ze všech PŘÍZEMNÍCH činností.
Tak Craig Thompson ve svých 17 letech uvažoval o svém talentu. Ovlivněn křesťanskou výchovou, církevními tábory a čtením Bible. Craig Thompson dělá skvělé komiksy a Pod dekou je jeden z nich. Bez nadpřirozených hrdinů, zato s osobitým stylem. V kreslení i vyprávění. A s jednou z nejhezčích knižních obálek, co znám. 


Pod dekou je autobiografický ilustrovaný román. Thompson kreslí příběh svého dětství a dospívání. Cestu k Bohu, k církvi a k sobě. Vztahy s rodiči, bratrem, spolužáky a první láskou. Na černobílých obrázcích a v úsporném textu se rozbíhají vážná témata, za která by se nemuseli stydět ani autoři ruského realismu se svými tlustými bichlemi. Thompson Pod dekou vytvořil naléhavou atmosféru. Klade si existenciální otázky, na které má člověk odvahu jen v teenagerovském věku. A vy s ním soucítíte a napjatě sledujete, jak to nakonec bude. Bude z Craiga umělec, nesmlouvavý křesťan nebo obojí? 

Kniha je o:
sněhu, šikaně, čůrání do postele, církvi, dece, vině a zamilovanosti.

Čtěte, když:
  • chcete zkusit román ve formě komiksu,
  • vás zajímá, jaké to je, dospívat v silně křesťanské rodině na americkém středozápadě,
  • pátráte po smyslu života, ale Sartre je i na vás trochu moc. 

Nečtěte, když:
  • jako ateista nemůžete o otázkách víry číst ani přemýšlet,
  • nemůžete vystát nejisté teenagery se sny a strachem o budoucnost,
  • toužíte po propracovaných větných stavbách.

Příbuzné knihy:
Ten, kdo stojí v koutě - Stephen Chbosky
Kdo chytá v žitě - Jerome David Sallinger
Malý princ (komiks) - Antoine de Saint-Exupéry, Joann Sfar

Hodnocení:
Jestli chtějí v Louvru všichni vidět Monu Lisu a já mám na zdi plakát Casablancy, tak tuhle knihu hodnotím jako Picassovu Guernicu.

Cookies

úterý 2. prosince 2014

Dnešní recept je hodně nezdravý a výsledek není úplně nejestetičtější. Velmi hnědé placky s kusy čokolády - cookies. Chutnají jako čokoládový cukr. Hodí se k nim sklenice mléka a filmy o Santa Clausovi. Taky se hodí, když se vrátíte nad ránem domů po pár litrech vína a máte nezvladatelnou chuť na něco. Tohle něco vám doplní všechno, co alkohol sebral. A můžete jít se spokojeným bříškem překonávat kocovinu. 

Na 12 velkých cookies potřebujete:
  • 200 g másla
  • 300 g třtinového cukru 
  • 1 velké vejce
  • 275 g hladké mouky
  • 1/2 sáčku prášku do pečiva
  • 75 g kakaa
  • 400 g čokolády, ideálně kombinace bílá, mléčná, hořká


Troubu zapněte na 200°C a pečicím papírem vyložte dva plechy. Máslo o pokojové teplotě vyšlehejte se vším třtinovým cukrem do světle hnědého krému. Vešlehejte rozklepnuté vejce. Teď už to půjde rychle a samo. Přidejte všechny suché ingredience, tedy hladkou mouku, prášek do pečiva a kakao. Pořádně promíchejte. Kdyby vám směs připadala příliš suchá a drobivá, tak přilijte trochu mléka. Trochou mléka myslím tak půl deci. A zase promíchejte. 

Teď si užijí všichni ti, kteří se potřebují zbavit přetlaku, stresu a nahromaděné energie. Rozlámejte rukama všechny tabulky čokolád na kousky. Opřete se do toho. Každý čtvereček na čtyři čtverečky! Dobrá zpráva! Terapie dotekem ještě neskončila! Rukama promíchejte těsto s nalámanými kousky čokolády, dokud nevznikne něco, co se nedá popsat lépe, než hnědá hmota. Vezměte hrst té hmoty a udělejte z ní na pečicím papíře hroudičku. Rozdělte tak všechno, co máte. Nezapomeňte na významné rozestupy. Cookies se v troubě pěkně roztečou. Osvědčilo se mi dát dvě kupky do jedné řady. 

V troubě pečte 11 minut. Když cookies vytáhnete, budou vypadat, že nejsou hotové. Nenechte se tím zmást. Kdybyste je nechali péct déle, tak budou po vychladnutí tvrdé. Takhle zůstanou vláčné a budete se po nich moct utlouct.


Tyhle čokoládovo kakaové cookies někteří označují za boží. Jiní říkají, cituji, že jsou cookieskovo-brownieskovo-čokoládíčkové. A ano, víno tomuto označení napomohlo. Doporučuji cookies upéct třeba dětem k Mikuláši. Budou mít radost a možná budou po té sladké bombě lehce hyperaktivní, ale čerti je snad zkrotí. A zkuste se už někdo pochlubit na tom Instagramu! Hashtag #cukrovata na to pořád čeká!

Cukrovatě cukrovatý prosinec všem!

Vaječný likér

sobota 29. listopadu 2014

Vánoce jsem měla vždycky ráda. Připadá mi, že o adventu jsou k sobě lidi tak nějak milejší. Dřív jsem si myslela, že je to kouzlo Vánoc. Dneska jsem přesvědčená, že je to pestrou nabídkou vánočních alkoholických nápojů. Zkonzumovaný objem roste úměrně s počtem vánočních večírků a návštěv u přátel. Tak až vás letos pozvou, vezměte s sebou lahev domácího vaječného likéru. Budete na sebe jako med!

Na jednu lahev:
  • 4 čerstvé žloutky
  • 1 konzerva slazeného kondenzovaného mléka
  • 1 konzerva neslazeného kondenzovaného mléka
  • 400 - 500 ml tuzemského rumu
  • 1 sáček vanilkového cukru
  • muškátový oříšek


Připravte si čistou lahev o objemu cca 1l. Propláchněte ji horkou vodou (včetně víčka). V míse chvíli šlehejte žloutky a pak přidejte veškeré kondenzované mléko, vanilkový cukr a nastrouhejte trochu muškátového oříšku. Buďte s ním docela opatrní, protože je hodně aromatický. Čtvrt kávové lžičky je maximum. Ingredience mixujte na ne příliš silné obrátky asi 5 minut. Vyberte si k tomu nějaký dobrý song nebo 2 koledy po 2 minutách 30 vteřinách. 

Nakonec do směsi přilijte rum. Průběžně ochutnejte. Mně na tohle množství stačí 450 ml, ale vy určitě zvládnete více. Směs s rumem ještě minutku mixujte a pak přelijte do připravené lahve a dejte chladit do lednice. Prý vydrží i tři týdny, ale u nás se nikdy déle než pár dní neohřeje.


Vaječný likér podávejte v nejhezčí skleničce s kostkou ledu a úsměvem na tváři. Budou přece Vánoce a vy pijete něco dobrého s někým dobrým. Lepší už to být nemůže. 

Tak na vaše!

We Were Liars - E. Lockhart

čtvrtek 27. listopadu 2014

"The Sinclairs are athletic, tall, and handsome. We are old-money Democrats. Our smiles are wide, our chins square, and our tennis serves aggressive."
Sinclairovi takoví opravdu jsou. Prominentní, bohatí. Otec měl tři dcery. Každé postavil dům na soukromém ostrově, kde teď celý klan tráví každé léto. Otec s dcerami. Dcery se svými dospívajícími dětmi. Dětmi, kterým všichni říkají Lháři.


We were liars se řadí do tzv. young adult literatury, která je v posledních letech velmi populární. Ale nebojte, tahle kniha neobsahuje třpytivé upíry, zhrzená srdce, draky, meče ani dystopické světy. O příběhu vám toho ale nemůžu říct příliš. Když se vás totiž na knihu někdo zeptá, musíte prostě lhát! Takže mi nevěřte, když říkám, že se v knížce cestuje časem a hlavní hrdinka dealuje drogy, protože tak se to v téhle rodině dělá. A už vůbec mi nevěřte, že nic není tak, jak vypadá. Nebo je? Přečtěte si a rozhodněte se.

Kniha zatím nevyšla v českém překladu, ale šeptá se, že v první polovině roku 2015 ji má vydat nakladatelství Host. Jestli bude mít stejný ohlas jako ve světě, tak se vám kniha určitě nevyhne. Na Amazonu, Goodreads ani YouTube se před ní nedalo schovat. Taky proto jsem asi podlehla. A rozhodně nelituju. Anglicky čtu beletrii moc ráda a We Were Liars je napsáno velmi čtivě. Krátké věty bez komplikací, které gradují zápletku. Pár pohádek mezi tím a spousta tajemství. Ke čtení doporučuji i těm v angličtině méně pokročilým. 

Tato kniha je o:
zlatých retrívrech, rodinných dramatech, velkých domech, letních prázdninách a lžích.

Čtěte, když:
  • vás láká život bohatých a privilegovaných,
  • vás vždycky zajímalo, co by zažívaly děti z Bullerbynu, kdyby byly o deset let starší a o pár milionů bohatší,
  • vám chybí léto, pláže a dovolená.
Nečtěte, když:
  • apriori víte, že příběh pár teenagerů nemůže být nic zajímavého,
  • potřebujete vědět všechno hned,
  • chcete sociální drama, rovnost a aby byl život jednou fér. 
Příbuzné knihy:

Hodnocení:
Jestli v neděli padne jackpot Sportky a má nejvyšší výhra byla 82 Kč, pak tuhle knihu hodnotím jako pytel zlaťáků.

Bezlepkový čokoládový dortík s chilli

úterý 25. listopadu 2014

Za měsíc bude po Vánocích. Stres ze svátků klidu a míru už se dá skoro krájet. Takže máte chuť sednout si k televizi a sežrat celou tabulku čokolády. Stává se mi to pravidelně. I když se neblíží Vánoce. A pak se cítím provinile. Lepší varianta je udělat rychlý dortík, který je ve skutečnosti jenom čokoláda obohacená o máslo a víc cukru. Takže už chápete, že se potom vůbec nemusíte cítit špatně. Pro speciální efekt přidáme víc než malé množství chilli, aby vás na jazyku nesvrbělo to, co už jste dávno chtěli říct. 

Připravte si:
200 g čokolády s obsahem kakaa někde mezi 55 % -75 %
200 g másla
100 g moučkového cukru
5 vajec
2 lžíce bezlepkové mouky (pro lepkožrouty polohrubá)
1 lžičku mletého chilli


Troubu předehřejte na 180°C. Vymažte a vysypte formu podle vašeho výběru. Dortík bude nízký, takže může být klidně koláčová. S pečením začneme už starým známým trikem s vodní lázní, ve které rozpustíme všechnu čokoládu a máslo. Rozpouštějící se směs jemně míchejte, aby se všechno lépe spojilo. Nelekejte se, až to u vás najednou začne vonět jako u Willyho Wonky. Dokud na vás nevyskočí umpalumpa, tak je všechno v pořádku a můžete pokračovat.

Odolejte hladké rozpuštěné čokoládě a přes síto k ní postupně vsypte a vmíchejte moučkový cukr a mouku. Lenoši a skeptici fázi se sítem přeskakují. Míchejte tak dlouho, dokud směs zase nebude úplně hladká. Nakonec opatrně přisypávejte chilli a průběžně zkoušejte. Každý má hranici ostrosti někde jinde, takže si množství přizpůsobte. A pamatujte, čím čerstvější chilli, tím ohnivější výsledek. 

Až budete mít všechny sypké přísady vmíchány, tak do těsta přidávejte vajíčka jedno po druhém. S každým dalším vajíčkem bude hmota hustší a vymíchávání do hladka bude trvat o něco delší dobu. Tak buďte vytrvalí. Když se vám všechno pěkně nespojí, tak to vůbec nebude dobré. Tak míchejte. Je to rychlý recept, takže pak už jen všechno přelijte do formy a pečte 15 - 20 minut.  


Dortík je sice pečený, ale bude vám připadat krémový a jemný. Když přidáte chilli v množství tak akorát, tak se lidi budou ptát, co jste to tam proboha přidali, že je to tak strašně dobré. Když chilli přidáte ve větším množství, tak budou říkat, že to pálí. A to přece chcete. A nemějte výčitky svědomí. Existují teorie o tom, že čokoláda je vlastně něco jako salát. Tuto hypotézu zatím empiricky testuji. 

Mějte se cukrovatě. 

Dita P. - její deník a porcelán

sobota 22. listopadu 2014

Dita Pecháčková se psaním o jídle zabývá už docela dlouho. Pět let dělala šéfredaktorku časopisu Apetit. Teď vede magazín Albert v kuchyni. Takový ten tenký časopis plný reklam, co dostanete v supermarketu zadarmo a skoro byste ho chtěli zahodit, ale když jím prolistujete, tak zjistíte, že tam jsou skvělé recepty, jídlo je nadprůměrně dobře nafocené a rubriky dávají smysl. To se o většině podnikových a reklamních časopisů nedá říct ani zdaleka. 

Takže teď už víme, že Dita P. umí udržet dobrou úroveň kulinářského časopisu. To jí samozřejmě nestačilo a v roce 2012 vydala svou první vlastní kuchařku. Deník Dity P. upoutá už vzhledem. Kuchařka je brožovaná, velkoformátová a má kvalitní papír. Velkým plusem jsou až neskutečně dobré fotky a grafická úprava. Myslím, že je to taková hra. Všechno má působit velmi domácky, ale vy víte, že je za tím spousta pečlivého aranžování. Ráda se tím nechávám obelhávat i když vím, že rozdíl mezi každodenním servírováním domácího jídla a focením do kuchařky je stejný jako mezi mnou po probuzení a mnou ve chvíli, kdy vycházím ze dveří. Tedy markantní. Nicméně k brožované vazbě mám praktickou výtku. Kuchařku používám hodně a začíná se uvolňovat. Očekávám, že se brzy rozpadne na několik dílů. A to mi dost vadí.


Sebekrásnější kuchařka by ale u mě neměla šanci, kdyby jí chyběl kvalitní obsah. A ten v Deníku je. Dita P. zahrnula 100 receptů, které rozdělila do kapitol, které se nějak vztahují k jejímu životu. Piknik, Mé americké lovestory, Dětské slasti, Z české hospody. Recepty jsou tedy různorodé a každý si něco vybere. Pro mě je to vybírání vždycky hodně těžké, protože všechno vypadá fakt dobře. A když vyberu a uvařím, tak to pak taky většinou dobré je. Když není, tak za to můžu já a ne Dita. To dá rozum.

Ditina kuchařka je v mém holčičím okolí hodně rozšířená. Všechny ji znají, mnohé ji mají a většina z ní vařila. Všechny říkají, že je super a když se chtějí vytáhnout a připravit něco trochu extra, tak sáhnou po Ditě. Já to taky dělám. A jsem zvědavá na druhý díl, který by měl vyjít v květnu 2015.

Čtěte, když:
  • nechcete jenom recepty, ale i styl,
  • se potřebujete pro vaření nadchnout,
  • na Pinterestu máte aspoň tři nástěnky o jídle a pořád vám to nestačí.

Nečtěte, když:
  • máte akutní hlad,
  • chcete vařit co nejrychleji a nejúsporněji - ideálně špagety,
  • potřebujete skladnou a lehce přenosnou kuchařku, co se vleze na ten nejmenší pracovní pult.

Hodnocení:
Jestli nerada dostávám růže a zrovna mi doma kvete orchidej, pak Deník Dity P. hodnotím jako tulipán.



Vydání kuchařky Dita P. doplnila o prodej vlastního Vyšívaného porcelánu. Nádobí si můžete objednat ve čtyřech různých vzorech a k dostání je všechno - od konvičky na čaj přes kalíšek na vejce až po zadělávací mísu na těsto. Zboží můžete odebrat buď sami v Praze, nebo si ho nechat poslat na dobírku. To je podle mě u nádobí dost nešťastná varianta. Když budete mít štěstí a cestou se nic nerozbije, tak je docela velká pravděpodobnost, že se mezi tímhle ručně vyráběným porcelánem najde nějaké to kazové zboží. Přišla nám polévková mísa, kde poklička nelícovala s mísou nebo hrneček s pár hrbolky. Není to nic, co by bránilo užívání a dá se to vyreklamovat. Ale zdlouhavé vyměňování zboží v porcelánce a riskování toho, že se cestou nový kus rozbije (a tak dále a tak dále) je otrava. Nikdo nemá rád reklamace.


Ty kusy, které jsou v pořádku, jsou pak pěkné. Vzor vydrží i mytí v myčce. Sada k snídani a čaji mi připadá povedenější, než sada obědová. Nečekejte kvalitu Villeroy&Boch a nečekejte ceny IKEA. Vyšívaný porcelán je takový střed. Nejsem si jistá, že bych jej s klidným svědomím mohla označit za zlatý střed, ale jako pěkné nádobí určitě ano. V těchto dnech by měly být představeny nové vzory porcelánu. Podle Facebookových stránek se testovaly ve zlaté a stříbrné barvě. Tak uvidíme.

Už jste někdy podle Dity P. vařili? A jak se vám to líbilo? Už jste někdy jedli z vyšívaného porcelánu? A jak se vám to líbilo? Chci všechno vědět!

Zmizelá - Gillian Flynn

čtvrtek 20. listopadu 2014

"Nezlobte se, že obtěžuju, jen jsem si říkal, že byste to měl vědět...dveře vašeho domu jsou dokořán a ta vaše kočka je venku. To asi nemá být, že?"
No to asi nemá, no. Ale už se stalo a Nick se musí poprat s tím, že jeho žena Amy zmizela. Nebo spíš je Zmizelá. Nick ohlásí chybějící ženu v domácnosti policii. Je vyslýchán a je tak nějak podezřelý. Protože v takových případech je to většinou manžel. A Nick není bez chyby. Byla Amy bez chyby? Zmizela sama nebo jí někdo pomohl? A proč v den výročí svatby? Samé otázky.


Knížka dostává různé nálepky od thrilleru přes psychologický román po fenomén a kult. O Zmizelé se mluví už od jejího vydání v roce 2012 a teď, s premiérou stejnojmenného filmu s Benem "Jsem nový Batman" Affleckem v hlavní roli, začíná kolečko obdivu znovu. Ti, co to ještě nečetli, si zašli aspoň do kina. Já jsem se na knihu dlouho chystala a po premiéře filmu jsem se držela dál od všech, kteří by mi mohli zápletku prozradit. Protože všichni víme, že když už víte, jak to dopadne, tak už ani nemá cenu číst. To už snad stačí jenom ten film. 

Román je v podstatě o dvou postavách, které jsou skvěle propracované. Do detailu. Perspektiva Nicka a (deníkové) Amy se střídá. Postoje obou manželů se proplétají, až vygradují a pak už příběh plyne neuvěřitelně rychle. Při čtení doporučuji dávat pozor od začátku. Co se zdá na prvních stranách jako maličkost, může sehrát později zásadní roli! A víc o ději ani muk. 


Jenom poznámku k překladu. Připadá mi, že některé ustálené anglické fráze mohly být přeloženy s větším citem k češtině. Jeden příklad za všechny: Neviděla, že se tohle blíží. Doslovný překlad fráze She never saw it coming. Přitom se v textu zrovna nic doslovně neblížilo. Ani auto, ani vlak, ani vrah. V češtině by to tak asi nikdo nepoužil, ale nejsem samozřejmě překladatelka. Tak třeba to nějaké opodstatnění má. Když tak mi to někdo erudovaný vysvětlete.

Kniha je o:
honbě za pokladem, blonďatých vlasech, finanční krizi, palačinkách a manželství.

Čtěte, když:
  • chcete knížku, od které se nebudete moct odtrhnout,
  • máte chuť na trochu napětí,
  • víte, že to, že jste paranoidní, ještě neznamená, že po vás nejdou.
Nečtěte, když:
  • už vám někdo prozradil hlavní zápletku a její vyústění,
  • máte partnerské problémy - mohli byste se nesprávně inspirovat k jejich řešení,
  • máte těsně před důležitým termínem čehokoliv - nakonec byste to nemuseli stihnout. 
Příbuzné knihy:

Hodnocení:
Jestli je nejhorším způsobem smrti utonutí a sama se nejvíc bojím uhoření, tak tuto knihu hodnotím jako uškrcení holýma rukama.

Banánové lívanečky bez lepku

úterý 18. listopadu 2014

Dnešní recept je trochu podvod, protože nebudeme péct. Taky je to recept, který mi zachránil život. Miluju palačinky. K snídani, k obědu, k večeři, kdykoliv. V poslední době jsem ale zjistila, že mi nedělá dobře lepek, tak jsem ho postupně vyřadila a začala hledat alternativy mých oblíbených jídel. Tohle je perfektní náhrada! A hodí se i když nesmíte nic s laktózou a nebo máte doma pár zralých banánů a nechcete, aby se zkazily. Nebo když nemáte mlíko ani mouku, ale stejně byste si něco jako palačinky dali. To se tak někdy přece stane. 

Suroviny na 15 malých lívanečků:

  • 3 banány
  • 5 vajec
  • 2 lžíce strouhaného kokosu
  • trocha oleje na vymaštění pánve
  • mazací dobroty typu džem, sirup, zakysaná smetana - chuti se meze nekladou


Oloupané banány nalámejte na kousky a spolu se všemi vajíčky je dejte do mixéru. Mixujte velmi krátce. Kousky banánů nejsou na závadu. Pokud se vyžíváte ve fyzické aktivitě, tak můžete banány pomačkat vidličkou a s vajíčky smíchat ručně. Ke směsi přimíchejte kokos.

Rozpalte pánvičku a trochu ji vymažte olejem. Ideálně přímo lívancovou. Mám jenom velmi nízkou palačinkovou, ale tohle zvládnete na jakékoliv aspoň trochu nepřilnavé pánvi. Nalijte na pánvičku těsto tak, aby měl lívaneček průměr menší ženské dlaně. Předpokládám, že pokud tohle bude vařit chlap, tak jedině pro svou drahou a to potom asi víte, jak taková ženská dlaň vypadá. 

Teď by pánev neměla být extrémně horká, aby se lívanečky hned nepřipálily, takže trochu uberte na plameni. Já jsem svou plotýnku ztlumila z maximální hodnoty šest na průměrnou hodnotu tři. Z každé strany opékejte asi minutu až dvě. Díky kokosu by těsto mělo držet poměrně dobře pohromadě, ale otáčení přece jenom trochu cviku chce. Nicméně když jsem to zvládla já, tak potom to zvládne už opravdu každý.


Na talíři lívanečky po vzoru amerických filmů vrstvěte na sebe a polévejte vámi zvolenou dobrotou. Upřednostňuji borůvkový džem. Když chcete trochu svěžejší výsledek, tak si dejte zakysanou smetanu. Doplňte ranní kávou a včerejší křížovkou. 

Na takovou snídani asi nebudete mít čas každé ráno (Jestli jo, tak vám gratuluju!), ale čas od času je to příjemná změna. Tak to třeba vyzkoušejte nebo tak něco. Dobrou chuť.


Šokující odhalení: miluju svůj Kindle

sobota 15. listopadu 2014

Ano, knihtisk je nejdůležitější vynález lidstva a tištěné knihy nikdy nezaniknou.
Ano, papír voní líp než Chanel číslo pět.
Ano, mám ráda krásné obálky knih.
Ano, je uspokojující založit si dočtenou knížku do knihovny a dívat se, jak se tam vyjímá. 
Ano, ráda v knížkách nacházím poznámky a záložky z předchozích čtení. 
Ano, ráda knížky půjčuju jiným a pak poslouchám, jak super to bylo.
Ano, miluju dobrá knihkupectví.
Ano, soudím lidi podle toho, co zrovna čtou ve vlaku. Mimochodem, proč si berete ten hrozný Blesk, když vám nabízí i frontu, lidovky a koukání z okna? To už není guilty pleasure, to je prostě hrůza.


Přesto všechno miluju svůj Kindle. Tu skvělou čtečku, co váží asi 200 g i když na ní mám stovky knih a  její display se neleskne, ani když si čtu na sluncem zalitém balkóně s dvojkou vína v druhé ruce. Protože i takový kýč se v mém životě vyskytuje.
Kindle mám skoro rok. Čtu mnohem víc. A nemusíte se bát, že až jednou budu zahrnutá do výzkumu výše sociokulturního kapitálu, tak propadnu, protože mám doma málo metrů knih. Čím víc čtu, tím víc tištěných knih kupuju. Protože ty dobré přece chcete mít v knihovně!
Kindle stačí nabíjet jednou za měsíc. To mi bude sice v případě apokalypsy docela k ničemu, ale pro fungování ve společnosti nadbytku je to velmi pohodlné.


Ne, Kindle nesnese srovnání s důležitostí knihtisku, ale e-paper je taky dobrý vynález.
Ne, Kindle nevoní. Je to další elektronické zařízení. Tečka.
Ne, na čtečce si nevychutnáte krásu a strukturu obálek jednotlivých knih, ale můžete si pořídit fakt pěkný obal na čtečku samotnou. 
Ne, ebooky nemůžete řadit do poličky podle velikosti, ale jednoduše je můžete dělit do složek podle žánrů, autorů, abecedy nebo jakkoliv vaše obsedantně kompulzivní porucha vyžaduje. 
Ne, všechny knihy nejsou dostupné jako ebook a už vůbec ne oficiálně a česky, ale když se srovnáte s karmou a svědomím, tak sežene skoro všechno. 
Ne, Kindle neukazuje čísla stránek, ale pro osoby posedlé výkonem je dosažení hranice 100% velmi uspokojujícím zážitkem.
Ne, Kindle většinou nikomu nepůjčuju, ale díky tomu, že víc čtu, taky lidi kolem víc otravuju s knižními tipy.
Ne, Amazon mi za tenhle článek nezaplatil. Miluju svůj Kindle.

Čtení s Kindlem a čtení tištěné knihy jsou dva jiné zážitky. Ale to důležité zůstává stejné. Tak proti sobě čtečku a knihu nestavte. Nebo mi dejte vědět, proč by to mezi nimi mělo být jako mezi Spartou a Slavií.

Užívejte si všechny způsoby čtení. Protože čtecí cukrovaty není nikdy dost.

Dědeček - Tomáš Zahrádka

čtvrtek 13. listopadu 2014

Z duté hlavy vypadla rulička papíru. 
"Co to je?" zeptal se dědeček.
Car sebral ruličku z klína a rozmotal ji.
"To nevím," podivil se Car. 
Jako se podiví všichni, když jim něco vypadne z hlavy. 
To si tak jednou o prázdninách sedíme s kamarádkou na zahradě, opalujeme se a čteme. Ona knihu, já Magazín. Listuju, listuju a před televizním programem mě zaujme rozhovor s Tomášem Zahrádkou. Jak má rád papír a jak ho jeho dědečkové inspirovali k napsání knížky. Pohádkové, co je tak trochu pro děti, ale možná vlastně spíš pro dospělé. Říct, že mi byl Tomáš Zahrádka po přečtení rozhovoru sympatický, je neadekvátní. Na těch pár stránkách v časopise jsme se do něj zamilovaly obě. Všechny u nás doma jsem donutila, aby si ten rozhovor přečetli. A nepřímo jsem si řekla o dárek k nadcházejícím narozeninám. Díky, brácho.


Jsem ráda, že nemusím psát objektivní tlachy o tom, jak je Dědeček Tomáše Zahrádky strašně originální prvotina, co ale asi nikdy nebude bestseller. Houby. Ta knížka je skvělá! První vydání má 100 výtisků a jednou to bude velká rarita. Postava dědečka spojuje a rozplétá tři pohádky - o králi, o carovi a o třech stromosprávcích. Zahrádka píše v krátkých větách a jeho asociace mě moc baví. Má to hloubku, přesah i úroveň. Je to vtipné, neuvěřitelné a krásné. Síla tří. Navíc je kniha nádherně ilustrovaná Jiřím Stachem. Prostě nechápu, proč se o ní víc nemluví a proč ji ještě všichni nemáte doma!

Tato kniha je o:
listonoši, liškách, které pijí kávu, mracích, ak. soch. Vandrholíčkovi, svatbě čertů.

Čtěte, když:
  • chcete vidět, jak se dají ve větě použít slova jako pneubnóm a tyčklep,
  • se vám stýská po dobrodružstvích, která se dají zažít jenom na prázdninách u babičky,
  • máte chuť na čaj, co vám vrátí barvu do tváře.
Nečtěte, když: 
  • si nechcete připustit, že 1+1 se nemusí úplně vždycky rovnat 2,
  • je vaší nejoblíbenější pohádkou Z pekla štěstí,
  • jste si právě dali dvojité espresso a cuká to s vámi.
Příbuzné knihy:

Hodnocení:
Jestli ráda piju gin a dlouho jsem neměla whiskey, pak tuhle knihu hodnotím jako absint. 

Jablečný koláč

úterý 11. listopadu 2014

Jablečné věci dělám, když potřebuju uzemnit nebo když se mi stýská po domově. Nevím proč. Možná proto, že moje babička dělá ten nejlepší tažený štrůdl na světě. Možná proto, že mamka dělala hraběnčiny řezy, když jsem byla malá. Nebo možná proto, že naše jabloně neplodí ty nejkrásnější jabka, ale jsou naše a tak chutnají nejlíp. Tenhle koláč peču, když chci, aby se u mě někdo cítil jako doma. Upekla jsem ho kamarádce, když se stěhovala. A dneska jí ho peču, protože splín se někdy vkrade i do nejslunečnějšího dne. Tak na uzemnění!

Materiál:
  • 150 g másla (125 g na těsto, 25 g na posypání a malý kousek na vymazání formy)
  • 125 g krupicového cukru
  • 3 vejce
  • 50 g mandlové mouky nebo hodně jemně namletých mandlí
  • 100 g hladké mouky
  • 1 lžička prášku do pečiva
  • 3 větší jablka
  • 2 lžíce třtinového cukru
  • 1-2 lžičky mleté skořice
  • PS: Z receptu se jednoduše stane bezlepkový, když nahradíte hladkou mouku bezlepkovou Jizerkou a prášek do pečiva bezlepkovým kypřícím práškem


Začněte tím nejmíň zábavným a to je vymazání formy máslem a následné vyložení pečicím papírem. Troubu nechte rozehřívat na 150 °C. Pak umyjte jablka, oloupejte je, zbavte jádřinců a nakrájejte na měsíčky nebo plátky. Jestli máte domácí jablka bez chemie, tak si ty oloupané slupky u práce snězte. Prý je v nich nejvíc vitamínů. A vzpomeňte si na děti v Africe. Přece byste to nevyhodili!

Teď přijde kritická část receptu a to je vyšlehávání másla s krupicovým cukrem do krému. Z takové banality se velmi rychle může stát horor. Takže dejte máslo o pokojové teplotě do větší mísy a přidejte cukr. Šlehejte mixérem, až se z toho stane krásně jemný krém. Šlehejte něžně. Není potřeba mixér vytáčet do nejvyšších obrátek. Chce to trpělivost. A pak to bude vypadat asi jako na obrázku.


Teď si do hrnečku rozklepněte vajíčka a prošlehejte je vidličkou, až se bílky spojí se žloutky. Po troškách přilévejte k máslovému krému a opatrně mixujte. Fakt opatrně, protože by se to mohlo srazit. Kdybyste měli pocit, že se tak děje, přisypte malé množství hladké mouky. Takhle po troškách vmixujte vajíčka, a jestli se vám to nezdrclo, tak se poklepejte po rameni, protože to si zaslouží uznání. A jestli se to zdrclo, tak si z toho nic nedělejte. Ti pacholci, co je tím budete krmit, to stejně asi nepoznají.

Do krému s citem přimíchejte mandlovou mouku a po částech i hladkou mouku a prášek do pečiva. A fakt nikam nespěchejte. Tohle je domácí koláč, ne něco, na čem si máte vypracovat bicáky. Nakonec přisypte dvě třetiny nakrájených jablek a promíchejte.

Hmotu rozprostřete rovnoměrně do formy. Na povrch rozložte zbylá jablka. Můžete je nasypat jen tak, bez ladu a skladu nebo se můžete vyřádit a dělat soustředné kruhy, rovnoběžné řady, trojúhelníky. Je to na vás. Jablka pak posypte skořicí, třtinovým cukrem a rovnoměrně na ně rozložte zbylých 25 g másla. Pečte cca 55 minut. Doporučuji hlídat se špejlí v ruce.


Jablečný koláč si dejte k odpolední kávě. Nebo čaji. Nebo limonádě. Je vláčný, lehký a kombinace jablek a skořice nemůže zklamat. Nikdy. Pokud by vám přišel moc sladký, uberte na třtinovém cukru k posypání. Tak vyzkoušejte. A pochlubte se na Instagramu s hashtagem #cukrovata.

Dejte si cukrovatu.
Proudly designed by | mlekoshi Playground |