Založte si Knižní klub!

Vždycky jsem chtěla být součástí knižního klubu. Bože, to zní tak uboze. Normální lidi chtějí třeba zkusit bungee jumping, nechat se tetovat, uběhnout maraton nebo mít rockovou kapelu. A já chci knižní klub. Dost se divím, že mě děti ve škole nikdy nešikanovaly. Mám kolem sebe ale pár kamarádek, které jsou hodně cool a navíc taky chtěly zkusit knižní klub. Tak jsme do toho šly. Fungování takového knižního klubu není nic jednoduchého. Poučena našimi úspěchy a nezdary vám dám pár rad do začátku. Je mi totiž jasné, že si na ten knižní klub taky tajně myslíte. Jenom je vám, na rozdíl ode mě, trapné, to vytahovat v hospodě u piva.

Na začátek potřebujete lidi. Někoho, kdo rád čte a ideálně o knížkách i rád mluví. Zase by vás ale nemělo být moc. Čím víc lidí, tím horší domluva a časová koordinace. Pokud se budete řídit logikou Českých drah, tak už dva jsou skupina. Tak se domluvte s nějakou spřízněnou duší a máte to vyřešeno. 

Kromě lidí taky potřebujete knihy. Snažte se předem dohodnout na věcech, které baví a zajímají všechny. A buďte k sobě upřímní. Je jasné, že všichni chceme číst klasiku a filosofické texty, ale na to prostě musíte mít náladu a čas, což jsou veličiny, které se u většího počtu lidí dost špatně regulují. Takže to chce něco čtivého a zajímavého, abyste se měli o čem bavit a přít. Bratry Karamazovy si nechte od cesty. 

Nebuďte moc ambiciózní. Jedna knížka a jedno setkání za měsíc je tak akorát. Všichni máme ty svoje pracovní úvazky, diplomky, rodiny, zkoušky, tréninky a podobné všední reality, které nám brání ve čtení. Tak s tím počítejte a vzájemně si vycházejte vstříc. Knižní klub má být zábava. Ne další povinnost. 

A protože se někdy vzájemné setkání odloží i o víc než jen pár dní, tak doporučuji dělat si o přečtené knížce poznámky. Ať pak víte, co jste si to loni v létě chtěli říct o té super knížce, kde už si vlastně ani nevybavujete jméno hlavního hrdiny. Boží nástroj je Book Journal od Moleskine, ale i obyčejný sešitek je OK. 

Samotné setkání je na celé věci to nejlepší. Udělejte si to hezké. Zajděte si do nějaké super kavárny nebo si doma dejte dvě deci lahve rulandského šedého. Říkejte všechno, co o knížce chcete říct. Neexistuje žádný správný názor nebo pohled na knížku. Každá knížka je jiná a každý čtenář je jiný. To, co někomu připadá jako úžasný milostný příběh, může cynikovi, jako jsem já, připadat jako nepravděpodobná, medem obalená slátanina. Vzájemně si předejte své pohledy na knížky a svět. Čím víc vína, tím upřímnější ty pohledy budou.  

A na závěr pár tipů na knihy, které by se do takového klubu mohly hodit:

• Skleněný pokoj - Simon Mawer
• Sebevraždy panen - Jeffrey Eugenides
• Zmizelá - Gillian Flynn
• Zeptej se táty - Jan Balabán
• Příběh Služebnice - Margaret Atwood 

Tak co? Pustíte se do toho?