Vyrostla jsem na knížkách

Když jsem byla malá, byla jsem asi docela divná. Kreslit mě nebavilo, protože jsem věděla, že to neumím. Hudební talent nemám, ale na piano jsem se tak nějak snažila. Jsem nezručná a pohybově velmi nenadaná. Jsem ten člověk, co spadne, kde může. Na rovné cestě zakopnu o vlastní nohu, rozbiju si obě kolena a řvu. A to mluvím o minulém týdnu, ne o tom, když mi bylo pět. Nic z toho ale nikdy nebyla překážka, co se čtení knížek týče. To jsem měla vždycky nejraději. A máma asi taky, protože jsem se prý každé ráno dokázala zabavit knížkama a nechala jsem ji v klidu spát. Takové hodné děcko. Sice reálně nepoužitelné, ale aspoň potichu.

Všechno to začalo obrázkovými knížkami. Hledání slepice, co se schovává v psí boudě. A kde je zajíc, Verunko? Na poli, správně. Ty jsi ale šikovná holčička. Divím se, že z toho mamce nehráblo. Myslím, že to probíhalo dnes a denně. Mám štěstí na trpělivou mámu.

O zvědavém štěňátku. Obrázková knížka s krátkým příběhem. Jak slunko vypilo štěněti vodu, jak tupé štěně vlezlo do úlu a jak štěně prozkoumávalo své rozmnožovací možnosti. Štěně je bígl, tak se není čemu divit. Ti prý nejsou zrovna z nejbystřejších. Strašně mě to všechno bavilo a stránky dneska ve vazbě drží spíš jenom silou vůle.

Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek. Další salát a úplná top pohádková kniha mého dětství. Jak se Martínek ztratil a všude viděl maminky v různobarevných šatech, jenom ta jeho pořád nikde. Jak si Martínek schoval kus čokolády do kapsy a ta se mu tam roztopila. Chyba začátečníka! Čokoláda se jí přece hned, jak ji dostanete! Jenom blázen by riskoval, že se roztopí! Čítanku ilustrovala Helena Zmatlíková. Dneska v tom ten kýč vidím, ale jako malé mi žádné obrázky nepřišly hezčí. 

Pak tady mám dva sentimentální kousky. Zajíčka hrdinu mi četla hodná zdravotní sestřička, když jsem ležela se zlomenou rukou v nemocnici. O té mojí šikovnosti jsem vám už říkala, že jo. Příběh si nepamatuju. Vůbec. Ale to čtení jo. A Heidi je první knížka, která mě rozbrečela. Byla jsem fakt strašně smutná, že Heidi nemohla zůstat s dědečkem.

Končím úplně nejlepší dětskou knížkou na světě. Děti z Bullerbynu. Taková idyla! Je to jak Přátelé v knižní podobě a pro děti. Přečetla jsem je víckrát než Harryho Pottera. A to je fakt co říct. Zase ilustrovala Helena Zmatlíková. Docela by mě zajímalo, jak vypadá původní Švédské vydání a jestli jsou obrázky nějak přizpůsobené českým dětem. 

Tak s těmito knihami jsem prožila své dětství asi do desíti let. Pak přišel Harry Potter a už mi nebylo pomoci. Co jste jako malí nejraději četli vy? Na co vzpomínáte? A čtete knihy pro děti, i když už jste dávno dospělí? Aspoň když vás nikdo nevidí?

Jo, a jestli přemýšlíte nad tím, jestli mi všechny výše zmíněné talenty zůstaly do dospělosti, tak si buďte jistí, že jo. Něco se ještě prohloubilo a pár vychytávek přibylo. Je radost mě znát.