Maminka říkala, že se člověk musí zbavit i radosti z jídla. Po šest týdnů proto vařila jídla bez barvy a chuti. Například rýži s mlékem bez cukru, nebo jen samotné těstoviny, bez omáčky i bez másla. V normální době nebylo na jídle nic strašného, ale během půstu dosáhlo hranic stravitelnosti.
To ti, Isabelle, bylo sedm. A jak na tebe maminka byla pyšná, že už tak malá dokážeš společně s ní držet půst! Tvoje maminka moc radostí v životě neměla. Chtěla, abys nikdy nevyrostla. Chtěla tě mít pod kontrolou. A ty sis každý další centimetr výšky i šířky vyčítala. Rostla jsi. Maminku jsi zklamala. Nedokázala jsi tomu zabránit, i když ses celý život tak moc snažila.
Holčička, která nechtěla vyrůst není příběh o anorexii, tak jak si ho většina z nás představí. Žádná dospívající holka, co chce vypadat jako modelka z obálky. U Isabelle všechno začalo psychickým terorem v rodině, který Isabelle nastavoval pokřivené zrcadlo a uvrhl ji do toho nejbludnějšího ze všech bludných kruhů.
Celý příběh je neskutečně smutný, syrový a bezvýchodný. K tomu všemu pravdivý a skutečný. Důkaz toho, že výchova je základ. Svůj příběh Isabelle vypráví od narození až do doby, kdy se nechala vyfotit nahá pro kampaň upozorňující na anorexii. Isabelle si dala předsevzetí, že se vyléčí natolik, aby se dožila svých šedesátých narozenin. A jak asi všichni víte, tomuto předsevzetí dostát nemohla. Zemřela v 29 letech. Už nevyroste. Snad je maminka ráda.
Kniha je o:
šálách, zvracení, zpívání, kontrole, zahradě, Paříži, plastické chirurgii, herectví, výchově.
Čtěte, když:
- máte dceru,
- se neradi díváte do zrcadla,
- obdivujete Hollywoodské hvězdy.
- jste přecitlivělí,
- jste psychicky nevyrovnaní,
- potřebujete pohlazení po duši.
Hodnocení:
Jestli si Isabelle nechala vytetovat pihy na obličej a já mám svého origami ptáčka, pak tuto knihu hodnotím jako vytetovanou námořnickou kotvu.
Milá Veroniko, děsí mě už jen ten popis. Od doby, co jsem četla knížku od Marie Hornbacher "Na dně", už se do žádných anorektiček radši vůbec nepouštím. Bylo to tak věrné, že člověk sám začal pochybovat, zda by neměl s tím jídlem okamžitě seknout. Je neocenitelné, že existují blogy jako Tvůj, kde jiní přečtou knihy za mně a já se tak můžu spolehlivě některým titulům vyhnout. Díky za to!
OdpovědětVymazatShareen, chápu. Na takové čtení prostě musí být žaludek.
VymazatJsem ráda, že je ti Cukrovata užitečná :)
Na knihu jsem se docela dávno koukala v knihkupectví a docela mě zaujala. Nikd jsem nečetla příběh o někom, kdo s anorexií bojoval, ať už úspěšně či neúspěšně.
OdpovědětVymazatVyzkoušej. I když je hloupé to tak napsat, tak je to rozhodně poutavé čtení. Nahlédnout do psychiky toho nepředstavitelného pekla je opravdu poučné.
Vymazat