Diáře Moleskine

sobota 31. ledna 2015

Nikdy jsem si nepsala deník. Unudila bych totiž sama sebe k smrti. Zase tolik se toho u mě neděje. S novým rokem, kterého už je teď zase dvanáctina pryč, jsem si ale uvědomila, že mám něco lepšího, než je deník. Mám své diáře.

Od roku 2010 s sebou každý den nosím Moleskine. Rozměr A5 s rozložením jednoho týdne na dvoustranu. V černé vazbě (se žlutou výjimkou v roce 2013) s vnitřními kapsami. Moleskine mi slouží k tomu, abych měla přehled, kdy a kde mám být. Zapisuju si tam i filmy, které jsem viděla a peníze, které jsem utratila. Kreslím, čmárám a vyjadřuju pocity. Navíc, je to legenda. Podobný černý zápisník s kulatými rohy měli i Picasso a Hemingway. Víc cool už nikdy nebudu. 


Do diářů si taky ukládám různé upomínkové předměty. Při prohlížení starých zápisků na mě vypadlo pár vzkazů, pohlednice, recept na sušenky, účtenky, potvrzení o studiu, obrázek, konfety z koncertu, mzdová páska, přání k narozeninám, slisovaná kytka, sarkastické a o to srdečnější vánoční přání od kamarádky, pár vizitek, pasové fotky rodičů a seznam literatury k bakalářce. Ty papírové kapsy jsou fakt praktické! 

Z pěti diářů už si můžu docela udělat obrázek o svých vysokoškolských letech. Tak například takový 25. červenec. V roce 2010 jsem v tento den jela vlakem z Ostravy do Brna a podívala jsem se na film Talentovaný pan Ripley. Hodnocení -  čtyři hvězdičky. Film už si moc nepamatuju a cestu vlakem vůbec. Ještě to tak, když jezdím každý týden. V roce 2011 jsem 25. 7. byla na sushi v restauraci, která už dneska bohužel nefunguje. S jezdícím pásem, který kolem hostů vozil miso polívky, sashimi, nigiri a všechny ty boží dobroty. Měli i créme brulée ze zeleného čaje a skvělou čokoládovou pěnu. O rok později ve stejný den za mnou přijel do Brna brácha. Zdržel se pár dní a pak pokračoval dál. Bylo to super. V roce 2013 jsem tou dobou byla v Berlíně na krátké dovolené, ze které si nejvíc pamatuju svoje horečky a to, že do ZOO jsme šli kvůli mrtvé pandě. Ale Berlín byl jinak skvělý. Jenom by mohli dát vědět, že jejich největší atrakce je už po smrti. Dřív než ji hledáte v prázdném výběhu. No a loni jsem v pátek 25. července s kamarádkama slavila narozeniny. Byl piknik, na kterém jsme zmokly, deskové hry, víno a gin a nakonec karaoke do rána. Jsem docela zvědavá, co přinese letošní 25. červenec. Zdá se, že je to celkem sympatický den. 


Píšete si deníky? Využíváte diáře? Co jste dělali 25. července? Milujete Moleskine? Nesnášíte Moleskine? Jedete si v Papelote? Že jsem tak zvědavá, asi budu brzo stará nebo co.

Cukrovatý víkend!

7 komentářů:

  1. Letos jedu druhý rok na Moleskine, opět Malý princ, potřebuji mít totiž na jedné stránce týden a na druhé volno na vzpomínky :-)
    Je nejlepší!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já to mám taky tak! akorát s hvězdnýma válkama.

      Vymazat
    2. Tak to já si raději poznamenávám přímo ke konkrétnímu dni. Ale chápu, že pro přehlednost je to vaše rozložení užitečné :)

      Vymazat
  2. Já se hlásím k diářům! I když teprve druhým rokem, přiznám se, že si nepotrpím na určité typy ani značky. Ale vést si deník je fakt nuda :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když to s deníkem někdo umí, tak to nuda být nemusí, ale na mě je to příliš zdlouhavé. Stačí mi pár poznámek a vím, na čem jsem. Takže i za mě diář!

      Vymazat

Proudly designed by | mlekoshi Playground |