Americký sniper - Chris Kyle

Bojoval jsem za svou zemi, ne za Irák. Moje země mě tam vyslala proto, aby se ti ničemové jednou nevylodili na našich březích. Nikdy jsem nebojoval za Iráčany. Jsou mi lhostejní. 

Chris Kyle je Navy SEAL. Součást speciální vojenské jednotky, do které se voják dostane jen po velmi fyzicky a psychicky náročném tréninku. Pro Chrise jsou v životě důležité tři věci. Bůh, vlast a rodina. V tomto pořadí. Jako sniper chrání vlast tím, že zabíjí nepřátele v Iráku. V zaměřovači nevidí člověka. Vidí terč. A takových terčů trefil 255. Třeba i na vzdálenost 2 000 metrů.

Americký sniper je kniha o tom, jak se z kluka z Texasu stane voják, kterému povstalci přezdívají Ďábel z Ramádí. Chris Kyle mluví o všem. Od svého dětství, přes náročný armádní výcvik, rodinný život a několik nasazení v Iráku po odchod z armády a snahu pomoct válečným veteránům. Ta ho paradoxně stála život. V roce 2013 ho zastřelil voják trpící posttraumatickým stresem. Ironie osudu?

Z té knihy se mi dělalo zle. Hlavně proto, že je to zřejmě všechno pravda. Nečekám, že by měl takový sniper potřebu si vymýšlet. Nejzajímavější bylo sledovat jeho myšlenkové pochody. Při nasazení i v rámci běžného života. Do vyprávění vstupuje i Chrisova žena, která mluví o tom, jak těžké je přijmout, když je pro vašeho muže vlast důležitější než rodina. Podle knihy natočili film, který byl nominován na Oscara. Neviděla jsem ho, ale důvodem zřejmě nebude mistrovská filmová kvalita, ale hvězdy a pruhy před očima všech Američanů. 

Kniha je o:
zbraních, vlastenectví, výcviku, helmě, rvačkách v baru, kovbojích, šikaně, smrti, domech a vzdálenosti.

Čtěte, když:

• vás zajímá, jak přemýšlí člověk, který se legitimně živí zabíjením,
• chcete z první ruky vědět, jak se bojuje v Iráku,
• máte silný žaludek.

Nečtěte, když:

• nesnesete, že se o lidech mluví jako o terčích,
• vás nezajímá subjektivní pohled jednoho vojáka na jednu válku,
• chcete krásnou literaturu, pěkné věty a text bez překlepů a pravopisných chyb.

Příbuzné knihy:

• Operace Redwing - Marcus Luttrell
• Zápisky odstřelovače - Vasilij G. Zajcev
• Na západní frontě klid - Erich Maria Remarque

Hodnocení:
Jestli Chris Kyle střílel z .300 Winchester Magnum M24 a já mám doma vodní pistolku, pak tuto knihu hodnotím jako střílení z praku.

Jarní rebarborová Pavlova

Pavlova je pusinka s ovocným přelivem. Austrálie a Nový Zéland se hádají, kdo tenhle moučník pro baletku Annu Pavlovu vymyslel. V obou zemích je to národní jídlo. Zdobí ho kiwi a jahodami. Máme ale jaro a jsme ve Střední Evropě a tak tahle Pavlova bude s rebarborou. Vyhraďte si na ni dost času. Peče se dvě a půl hodiny!

Na jednu Pavlovu:

• NA PUSINKU
• 200 g krupicového cukru
• 1 lžíce kukuřičného škrobu (může být i bramborový)
• 4 bílky pokojové teploty
• 1 lžička citronové šťávy
• 1/4 lžičky soli
• NA OZDOBU
• 400 ml smetany ke šlehání
• 450 g rebarbory
• 100 g krupicového cukru
• 1 lžíce citronové šťávy
• 60 ml vody

Troubu rozehřejte cca na 90°C. Když nemáte tak přesnou troubu, tak dejte 100°C. Plech vyložte pečicím papírem. A dáme se do vytváření velké nadýchané pusinky, která je korpusem celého moučníku. V míse smíchejte 200 g krupicového cukru a škrob. Ve druhé míse smíchejte bílky se lžičkou citronové šťávy a solí. Začněte vyšlehávat sníh. Budete potřebovat výkonný ruční šlehač. Celé mixování totiž bude trvat asi čtvrt hodiny. Jakmile se z bílků začne dělat pevná pěna, začněte po lžících přidávat cukr se škrobem. Mixujte na plné obrátky. Až všleháte poslední lžíci budete mít před sebou velmi hustou, velmi pevnou a velmi lesklou pěnu. Všechnu ji překlopte do středu připraveného plechu a vytvarujte z ní misku. Věřte mi, jde to lehce. 

Plech s pěnovou miskou pečte na nízkou teplotu dvě a půl hodiny. Celých 150 minut! Děláte to proto, aby byl povrch pevný a vnitřek vláčný. Zatímco se vám peče pusinka, smíchejte v zapékací misce na kousky nakrájenou rebarboru se 100 g cukru, citronovou šťávou a vodou. Až bude pusinka hotová, vyndejte ji a nechte chladnout. Troubu rozpalte na 200°C a rebarboru pečte asi 10 minut. Rebarbora pustí šťávu a změkne. Vyndejte upečenou rebarboru ze šťávy a nechte ji bokem chladnout. Do středu upečené pusinky navrstvěte ušlehanou smetanu. Na tu poklaďte rebarboru a pokapejte šťávou. Nejhezčího efektu dosáhnete s červenou šťávou z odrůdy rebarbory s červeným středem, což není můj případ.

Doporučuji pusinku zdobit šlehačkou, rebarborou a šťávou až těsně před podáváním. Při delší prodlevě se střed trochu rozmočí. Pavlova je pořád stejně dobrá, akorát s ní při servírování naděláte trochu méně parády. Kombinace kyselé rebarbory, šlehačky a super sladké pusinky, je skvělá. Od strávníků získala vysoké hodnocení potvrzené nášupem.

Recept je inspirován kuchařkou Albert - Spolu u stolu. Text vlastní. 

Jím v bistrech

Bistro není hladové okno. Bistro je malý podnik s pár stolky, kde se dobře najím. Žiju teď v Brně a takových bister je tady požehnaně. Zřejmě to nějak souvisí s množstvím hipsterů, studentů a cool lidí. Chodím do bister, pochutnávám si a pozoruju výše zmíněné v jejich přirozeném prostředí. 

Bistra mám ráda, protože:

• nemají jídelní lístky, ale menu s pár čerstvými jídly;
• si ráda dávám ryby, saláty, zajímavé přílohy a dobré maso;
• na interiéru záleží;
• nikdo neočekává, že si dám předkrm, hlavní chod, dezert i víno, ale když  chci, tak můžu;
• mívají zajímavé dezerty - třeba pro Bistro Franz někdy peče Děvče u plotny;
• u Cattaniho dělají perfektní těstoviny a snaží se i o občasnou bezlepkovost!;
• bistro Fresh Freaks je bezlepkové celé;
• majitelé jsou často přítomni, zajímají se a někdy dokonce i vaří - třeba v MFG;
• si nehrají na posh podniky;
• nepouští Evropu 2 ani Frekvenci 1;
• kohoutková voda není sci-fi;
• je to nejlepší varianta, když se mi nechce vařit;
• na stolech mívají květiny nebo vkusné dekorace;
• v Brně je jich tolik, že vždycky někde najdu místo;
• si před obsluhou nepřipadám jako idiot;
• tam můžu vzít rodiče, kámošku na jídlo a víno a můžete mě tam vzít i na rande (a hned to jsou plusové body za výběr!).

Bistra nedělají z jídla vědu, ale přitom dostanete dobré a čerstvé jídlo. Přesně to mi vyhovuje. Píšu to sem, protože byste bistra měli všichni vyzkoušet. Třeba se vám taky zalíbí! Kde rádi jíte vy? Bistrech, ve fast foodech nebo v klasických restauracích? A konkrétně? Doporučujte i podniky mimo Brno. Ráda si udělám výlet. 

Tak zatím. Potkáme se v bistru! 

Pod sněhem - Petra Soukupová

Sedíme u stolu, každá má svoje místo, který se nikdy nemění, Olina je v čele a po jedný straně nejdřív Týna a pak já (po druhý straně je mamčino místo, pak táta, druhý čelo je volný anebo tam sedí babička, když přijde). 

A to je celá rodina. Akorát holky už trochu vyrostly. Olina má syna a kariéru. Blanka má Libora, tři děti, dva psy a auto, které to všechno pobere. Kristýna má mládí, ženatého milence a svobodu. Máma s tátou zůstali v chalupě sami, ale dneska to bude jinak. Všichni totiž přijedou oslavit tátovy narozeniny. Kulaté. Bude to velké.

Pod sněhem je příběh jednoho zimního dne, ve kterém se tři sestry, jejich děti a pes vydávají za rodiči. Do auta se kromě nich vměstnávají taky jejich vlastní i vzájemná nedorozumění. Sesterská láska nemá hranice. Sesterská kritika nemá zábrany. Během jednodenního roadtripu to v autě pěkně vře. Vybublávají minulé křivdy, současné nesnáze a sdílená neutěšenost života. A to holky ještě nedojely do cíle.

Soukupovou čtu ráda. Z předchozích knížek jsem byla přesvědčená, že umí bezvadně vystihnout dětskou psychiku. Pod sněhem ale skvěle vystihuje taky tu ženskou. Sestry, jejich dcery a jejich matka. Všechny dostávají prostor k vyjádření svých pocitů a postojů. K sobě samým, k sobě navzájem. V postavách jsem viděla sebe, svou rodinu, své známé. Všechny ty rodinné situace, které se probírají dennodenně v každé kavárně a vinárně na světě. Nebo naopak zůstávají nevyřčené v tichém utrpení a výčitce. I když mi někdy při čtení bylo úzko, tak jsem nemohla přestat číst. Tak čtěte taky! A všimněte si té obálky! Je prostě nádherná. 

Kniha je o:
autě, kočkách, jídle, sestrách, tabletu, vztazích, emailech, sněhu, matkách, běžkách a půllitru.

Čtěte, když:

• máte sestry, 
• máte děti,
• máte rodiče.

Nečtěte, když:

• vám dělají potíže nejasné přechody mezi mluvčími,
• máte strach, že se v knize poznáte,
• vás nezajímá ženský pohled na věc.

Příbuzné knihy:

• Žítkovské bohyně - Kateřina Tučková
• Zeptej se táty - Jan Balabán
• K moři - Petra Soukupová

Hodnocení:
Jestli v knížce sněží a dneska svítí slunce, tak tuhle knihu hodnotím jako klid před bouří.

Hop do trouby

Dnešního Vypečeného úterý si važte! Sdílím s vámi jeden z rodinných pokladů. Hop do trouby se u nás peče často a dlouho. Je to rychlá, vděčná a dobrá buchta. Navíc první moučník, který jsem sama upekla. Název je odvozen od toho, že prostě jenom rychle uděláte těsto, nalijete na plech a hop s ním do trouby! Určitě se u vás doma peče něco podobného, ale vyzkoušejte Cukrovatou verzi.

Na 1 plech:

• 1 Hera
• 250 g cukru krupice
• 1 sáček vanilkového cukru
• 3 lžíce holandského kakaa
• 100 g hladké mouky
• 100 g polohrubé mouky
• 1 sáček prášku do pečiva
• 4 vejce
• strouhaný kokos na ozdobu

Troubu předehřejte na 170°C. Plech vymažte máslem a vysypte moukou. Jednou celou Heru nechte rozpustit v rendlíku na střední teplotu. Následně rozpuštěný tuk smíchejte s krupicovým a vanilkovým cukrem. Přidejte kakao a dobře promíchejte. Ze vzniklé tmavé směsi odlijte jeden menší hrnek (asi 150 - 200 ml). Později z toho bude poleva.

Do zbylé směsi vmíchejte celá vejce a úplně nakonec všechnu mouku a prášek do pečiva. Míchejte do hladka. Žádné hrudky. Světle hnědé těsto přelijte na plech. Snažte se o rovnoměrnost. S plechem trochu zatřeste ze strany na stranu. Ono se to srovná. A teď už hop do trouby a pečte asi 30 minut. Z upečené buchty vyjde zapíchnutá špejle čistá. Hotovou buchtu nechte vychladnout a následně ji polijte odloženou kakaovou polevou a posypte nastrouhaným kokosem.

A takhle chutná moje dětství. Jednoduše a sladce. Místo polevy z Hery, kakaa a cukru můžete rozpustit tabulku dobré čokolády. Kokos je nenahraditelný. Takový plech u nás doma zmizí klině během jedné soboty. A v neděli se může péct znovu. Jak je to u vás? Co pravidelně pečou vaše maminky?