Moje zkušenosti s audioknihami jsou limitované na poslouchání pohádek z kazety před spaním. Můj oblíbený byl Medvídek Pú, kterého namluvil Marek Eben - jeho Ijáček je nezapomenutelný! A Kocourek Modroočko, ale tam se spíš zpívalo. V poslední době vychází spoustu knih, včetně horkých novinek, ve formě audioknih. Asi je to pohodlné pro lidi, co tráví život na D1 nebo jiných tankodromech. Já si s audioknihami nevím rady, ale řekla jsem si, že jim dám po 15 letech zase šanci.
První problém mám se slovesem, které se k audioknihám pojí. Audiokniha se čte nebo poslouchá? Asi poslouchá, ale když takhle knihu poslechnu, přečetla jsem ji? Nebyla jsem si úplně jistá výsledkem svého pokusu, tak jsem si jako první audioknihu vybrala Analfabetku, která uměla počítat od Jonase Jonassona. Stoletého staříka jsem četla a úplně odvařená jsem z něj nebyla. Neurazil, nenadchl a na Analfabetku jsem se vlastně ani nechystala. Ale řekla jsem si, že jí dám šanci ve formátu mp3.
První kapitola. Pouštím z notebooku a sedám do svého čtecího ušáku. Poslouchám, nevím kam s očima, myšlenky se mi rozbíhají a nemůžu se na mluvené slovo soustředit. Vydržela jsem 20 minut. Druhý pokus při úklidu koupelny. Notebook pokládám na koš s prádlem a při utírání prachu se mi překvapivě na příběh soustředí mnohem lépe. Ale chybí mi hudba, kterou jsem zvyklá u uklízení poslouchat (ehm, Bastille, ehm) a celé to tak nějak pomaleji ubíhá. Nemůžu si poposkakovat ani si zpívat s Danem a z celého úklidu se stává fakt nudná domácí práce.
Dál to zkouším u vaření a pečení. To docela jde, ale jakmile se dostanu k mixování, naklepávání nebo nějaké jiné hlučnější technice, tak neslyším vypravěče. Se špinavýma rukama se na počítač nesahá, tak si nechávám kusy kapitol unikat. A taky se dost často někde zapomenu. Všímám si spíš toho, jak mi to vaření jde pěkně od ruky a Analfabetka mi mezi tím někam uteče. Vracet se mi nechce. V příběhu mám značné trhliny. Ani mě nehne, abych kus poslouchala znovu.
Taky mě začíná pěkně dopalovat vypravěč. V tomto konkrétním případě Martin Stránský. Celé to vypravování mi připadá pomalé a když začne dramaticky měnit hlas, tak z toho rostu. Do dalších kapitol se musím nutit. Uměle musím vytvářet situace, ve kterých by se mi knihu hodilo poslouchat. Nebaví mě to. Analfabetku jsem nedoposlouchala. Mission failed. Akorát nevím, jestli to bylo příběhem nebo tím, že se na audioknihy neumím soustředit. Možná, až zase jednou budu mít chuť, zkusím něco jiného. Něco, co mě bude víc bavit. Nějakou dobu se teď ale budu audioknihám vyhýbat. A Analfabetku rozhodně nemám potřebu číst klasicky. Slyšela bych Stránského, jak mění hlas a celou dobu by mi trochu běhal mráz po zádech.
Dál to zkouším u vaření a pečení. To docela jde, ale jakmile se dostanu k mixování, naklepávání nebo nějaké jiné hlučnější technice, tak neslyším vypravěče. Se špinavýma rukama se na počítač nesahá, tak si nechávám kusy kapitol unikat. A taky se dost často někde zapomenu. Všímám si spíš toho, jak mi to vaření jde pěkně od ruky a Analfabetka mi mezi tím někam uteče. Vracet se mi nechce. V příběhu mám značné trhliny. Ani mě nehne, abych kus poslouchala znovu.
Taky mě začíná pěkně dopalovat vypravěč. V tomto konkrétním případě Martin Stránský. Celé to vypravování mi připadá pomalé a když začne dramaticky měnit hlas, tak z toho rostu. Do dalších kapitol se musím nutit. Uměle musím vytvářet situace, ve kterých by se mi knihu hodilo poslouchat. Nebaví mě to. Analfabetku jsem nedoposlouchala. Mission failed. Akorát nevím, jestli to bylo příběhem nebo tím, že se na audioknihy neumím soustředit. Možná, až zase jednou budu mít chuť, zkusím něco jiného. Něco, co mě bude víc bavit. Nějakou dobu se teď ale budu audioknihám vyhýbat. A Analfabetku rozhodně nemám potřebu číst klasicky. Slyšela bych Stránského, jak mění hlas a celou dobu by mi trochu běhal mráz po zádech.
Jak to máte s audioknihami vy? Kde dělám chybu? Která audiokniha je vhodná pro posluchače-začátečníky?
Cukrovatý víkend! Ať už budete knihy číst nebo poslouchat. Já mám zase na dlouho jasno.
Cukrovatý víkend! Ať už budete knihy číst nebo poslouchat. Já mám zase na dlouho jasno.
Jsem na tom dost stejně. Poslední celou audiknihou, kterou jsem poslouchala, byl Hurvínek kdysi dávno před spaním. Od té doby jsem audiknihu zkusila pouze jednou, už ani nevím, co to bylo, protože to nedopadlo vůbec dobře.
OdpovědětVymazatTaky se na audioknihu nedokážu nějak soustředit, u vaření a uklízení jsem zvyklá na hudbu, u které si zpívám a tancuju, u žehlení koukám na seriály. A abych celé odpoledne jenom seděla v křesle a poslouchala, to se mi nějak nechce. To si radši budu číst.
Hlavně mi přijde, že bych s audioknihou strávila o dost víc času, než klasickým čtením, mám svoje tempo a vypravěč by mi ho podle mě hodně narušil.
To tempo je asi opravdu jeden z hlavních důvodů. Navíc prý člověk sluchem přijímá pouze 12 % informací, ale zrakem už 85 %. Tak i proto se mi asi příběh lépe přijímá, když ho sama čtu.
VymazatDíky za zkušenosti!
Já poslouchám audioknihy buďto při různých činnostech třeba na zahradě (to hlavně v teplejším období), jinak hlavně v MHD když jsem moc unavený doopravdy si číst nebo cokoliv jiného dělat. A pak - a mám takový pocit, že tohle velká část lidí nedokáže - si prostě sednu nebo se natáhnu na postel, zavřu oči a poslouchám.
OdpovědětVymazatŘíkám to každému, kdo takhle nevydrží s pozorností, aby raději poslouchal třeba rozhlasové hry nebo četby na pokračování. Třeba můžu doporučit Čarodějova učně od Ottfrieda Preusslera jako audioknihu, ta je vážně skvělá.
Vojto, obdivuji tvou schopnost se soustředit a neusnout. Asi jsem příliš roztěkaná.
VymazatDíky za tipy. Zapíšu si je za uši!
Mně se u audioknih dobře uklízí a docela ráda je poslouchám v autě, pokud si tedy nečtu. Ovšem soudím jen z té Pěny dní, jinak jsem poslouchávala jako malá pohádky.
OdpovědětVymazatTempo mě totiž taky obtěžuje a navíc i jeden hlas pro všechny postavy.
Bětko, tak jestli budeš zkoušet i něco jiného, ta pak dej vědět, jestli se s jinou knihou zkušenost změnila. Díky.
VymazatTaky nejsem moc audioknihový člověk. Když jsem malovala na privátě a drbala jsem snad nikdy nemytou podlahu, tak jsem poslouchala namluveného Harryho. To mě bavilo. Navíc nebyla žádná trága, když jsem šla vylít zasviněnou vodu a napustit další, protože to jsou věci, které znám zpaměti, takže mi klidně půl stránky mohlo utéct a chytala jsem se.
OdpovědětVymazatPotom je to docela fajn u ručních prací - lepila jsem si papírové krabice z kartonu (nedoporučuju - je lepší si je koupit a složit) a u toho jsem poslouchala Muže jménem Ove. Jenže jinak tady v Brně nic moc podobného nedělám, takže tím to v půlce Oveho skončilo a už jsem nedoposlouchala. ;)
Díky za sdílení zkušeností! O poslouchání něčeho notoricky známého docela přemýšlím, ale u mě je asi hlavní problém v tom, že jsem zvyklá poslouchat u všech činností hudbu. A toho se asi nejsem ochotná vzdát.
VymazatVzhledem k tomu,že jsem tvůrčí a někdy až moc, tak audiokniha je ideální společník pro malování, animování, ilustrování, ruční práce atp. V případě, když už tvořím, ne teprve vymýšlím! A společnost mi dělá i ve vlaku a autobusech, kdy jezdím delší trasy. Při 5ti minutové jízdě v MHD to nemá cenu zapínat.
OdpovědětVymazatTaké mám problém s jejich zařazením. Poslechnuto/přečteno je pro mě zatím nevyřešená otázka a proto takové knihy do bilance přečtených knih nezahrnuji.
Každý máme jiné priority. Na druhou stranu znám lidi, co si knihu poslechnou, ale že by nějakou přečetli to ne!
Díky za zkušenost! Můj největší problém je, že se nedokážu vzdát hudby. Ta mi dělá společnost při všech činnostech a audioknihou, navíc v pro mě nevyhovujícím tempu, ji prostě nahradit nedokážu. Nebo spíš nechci.
VymazatAle jsem ráda, že taková varianta existuje! Ti, kterým vyhovuje a čtení jim nic neříká, se aspoň seznámí s těmi příběhy, které knihomolové tak zbožňují v psané podobě.