Vyrostla jsem na knížkách

sobota 10. ledna 2015

Když jsem byla malá, byla jsem asi docela divná. Kreslit mě nebavilo, protože jsem věděla, že to neumím. Hudební talent nemám, ale na piano jsem se tak nějak snažila. Jsem nezručná a pohybově velmi nenadaná. Jsem ten člověk, co spadne, kde může. Na rovné cestě zakopnu o vlastní nohu, rozbiju si obě kolena a řvu. A to mluvím o minulém týdnu, ne o tom, když mi bylo pět. Nic z toho ale nikdy nebyla překážka, co se čtení knížek týče. To jsem měla vždycky nejraději. A máma asi taky, protože jsem se prý každé ráno dokázala zabavit knížkama a nechala jsem ji v klidu spát. Takové hodné děcko. Sice reálně nepoužitelné, ale aspoň potichu.

Všechno to začalo obrázkovými knížkami. Hledání slepice, co se schovává v psí boudě. A kde je zajíc, Verunko? Na poli, správně. Ty jsi ale šikovná holčička. Divím se, že z toho mamce nehráblo. Myslím, že to probíhalo dnes a denně. Mám štěstí na trpělivou mámu.


O zvědavém štěňátku. Obrázková knížka s krátkým příběhem. Jak slunko vypilo štěněti vodu, jak tupé štěně vlezlo do úlu a jak štěně prozkoumávalo své rozmnožovací možnosti. Štěně je bígl, tak se není čemu divit. Ti prý nejsou zrovna z nejbystřejších. Strašně mě to všechno bavilo a stránky dneska ve vazbě drží spíš jenom silou vůle.


Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek. Další salát a úplná top pohádková kniha mého dětství. Jak se Martínek ztratil a všude viděl maminky v různobarevných šatech, jenom ta jeho pořád nikde. Jak si Martínek schoval kus čokolády do kapsy a ta se mu tam roztopila. Chyba začátečníka! Čokoláda se jí přece hned, jak ji dostanete! Jenom blázen by riskoval, že se roztopí! Čítanku ilustrovala Helena Zmatlíková. Dneska v tom ten kýč vidím, ale jako malé mi žádné obrázky nepřišly hezčí. 

Pak tady mám dva sentimentální kousky. Zajíčka hrdinu mi četla hodná zdravotní sestřička, když jsem ležela se zlomenou rukou v nemocnici. O té mojí šikovnosti jsem vám už říkala, že jo. Příběh si nepamatuju. Vůbec. Ale to čtení jo. A Heidi je první knížka, která mě rozbrečela. Byla jsem fakt strašně smutná, že Heidi nemohla zůstat s dědečkem.


Končím úplně nejlepší dětskou knížkou na světě. Děti z Bullerbynu. Taková idyla! Je to jak Přátelé v knižní podobě a pro děti. Přečetla jsem je víckrát než Harryho Pottera. A to je fakt co říct. Zase ilustrovala Helena Zmatlíková. Docela by mě zajímalo, jak vypadá původní Švédské vydání a jestli jsou obrázky nějak přizpůsobené českým dětem. 


Tak s těmito knihami jsem prožila své dětství asi do desíti let. Pak přišel Harry Potter a už mi nebylo pomoci. Co jste jako malí nejraději četli vy? Na co vzpomínáte? A čtete knihy pro děti, i když už jste dávno dospělí? Aspoň když vás nikdo nevidí?

Jo, a jestli přemýšlíte nad tím, jestli mi všechny výše zmíněné talenty zůstaly do dospělosti, tak si buďte jistí, že jo. Něco se ještě prohloubilo a pár vychytávek přibylo. Je radost mě znát. 

11 komentářů:

  1. To je takový milý článek!:) Zvědavé Štěňátko a hlavne Bullerbyn, to jsou taky nejvíc knížky mého dětství. Děkuju že jsi mě na chvíli vrátila zpátky:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky!!!

      A to jsem si myslela, že O zvědavém štěňátku zase tak známé není a ono jo :)

      Vymazat
  2. Hezký! :) A souhlasím, že Děti z Bullerbynu jsou nejlepší knížka, měla jsem jí hrozně ráda. Ale občas si říkám, jestli na tom neměly největší zásluhu právě ty ilustrace... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, eM.

      Když jsem Děti z Bullerbynu četla už jako dospělá, tak mi pořád přišly stejně super a na ilustrace jsem už tak moc nekoukala. Ale jako malé mi určitě usnadňovaly čtení.

      Vymazat
  3. Milá Verunko, jako by byl první odstavec o mně! Akorát jsem si nikdy nic nezlomila, navzdory své nešikovnosti se mi vždycky podařilo nějakým zázrakem udržet všechny svoje části pohromadě.

    Martínkova čítanka byla spolu s tou Alenčinou taky na mém TOP seznamu. Hlavně díky pohádce o Bílé kočičce, nebo tak nějak to bylo. Ale vůbec první knížka přečtená najednou byla Anička a básnička, byla jsem na sebe TAK hrdá! Bylo mi asi pět a už jsem zvládla CELOU knížku (co na tom, že měla asi tak dvě věty na každé stránce?).
    Heidi mám dokonce úplně stejnou :-) Ale k srdci mi nikdy tolik nepřirostla.
    Od Astrid Lindgrenové mě kromě Dětí z Bullerbynu provázela i Lotta z rošťácké uličky, Karkulín ze střechy a My z ostrova Saltkraken, skoro se až bojím říct, kterou jsem měla nejraději. Přece jen ale asi ten Bullerbyn, nó!

    Díky za pěkný návrat do dětství!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jasně! My z ostrova Saltlkraken a Emil Neplecha. Karkulína neznám a a Lottu si tak moc nepamatuju.

      Díky, že (mě) čteš a dávej na sebe pozor! Ať ti ty kosti v celku ještě nějakou dobu vydrží!

      Vymazat
  4. Děti z Bullerbynu jsou naprosto nejlepší knížka všech dob :) Já jsem měla ještě starší vydání po mamce a hodlám ho předat i svým dětem, protože lepší dětská knížka podle mě prostě neexistuje... a jinak mezi moje favority patřila Madynka a druhý díl Madynka zachránkyně, protože se jmenovala Markéta a měla otravnou mladší sestru ;) Štěňátko jsme měli taky... teď mě úplně přepadla nostalgie, díky za krásný článek, který mi to připomněl :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marky, díky. To předávání knížek dětem je super.
      Naše Martínkova čítanka je taky po mamce, tak snad ještě vydrží :)

      Vymazat
  5. Já si pamatuju nejlíp knížky, kterí jsem přečetla jako první sama- MY A MYŠ a MAKOVÝ MUŽÍČEK...pamatuju si, že tehdá v pěti letech mi MAKOVÝ MUŽÍČEK trval týden :-) a byla jsem strašně pyšná, že jsem to dala...a ještě teď po něm občas z nostalgie sáhnu a počtu :-) taky ta vazba tomu odpovídá...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za rozšíření obzorů! Neznala jsem ani My a myš ani Makového mužíčka.

      Vymazat
  6. Ahoj, jak se prosím jmenuje ta třetí knížka na úvodní fotce? Ta, co je pod Jablíčkem a O zvědavém štěňátku? Díyk!

    OdpovědětVymazat

Proudly designed by | mlekoshi Playground |