Levandulové crème brûlée

S crème brûlée jsem se poprvé setkala ve filmu Amélie z Montmartru. Pamatujete, jak vyjmenovávala věci, které má na světě nejraději a jednou z nich bylo právě rozbíjení krusty na crème brûlée? To jsem ještě nevěděla, jak je to dobré! A hlavně jak variabilní to je dezert. Vanilková klasika, příchuť zeleného čaje nebo obyčejný karamel. Ale dneska to vezmeme pořádně po francouzsku. Bude levandulové!

Na 4 menší mističky nebo jedno velké crème brûlée:

• 500 ml smetany ke šlehání (the fatter the better)
• 4 žloutky
• 90 g cukru krupice
• lžička sušené levandule
• máslo na vymazání formy

Crème brûlée připravujte s jednodenním předstihem, ale jinak se není čeho bát. Troubu předehřejte na 150°C a zapékací mističky nebo jednu větší misku vymažte máslem. Potřebovat budete také další větší a vyšší pekáček, do kterého zapékací misky můžete postavit. Smetanu v hrnci smíchejte se sušenou levandulí a na středním plameni ohřívejte. Těsně před tím, než smetana začne vřít, hrnec z plotny sundejte a nechte směs aspoň 5 minut chladnout. Zatím v míse vyšlehejte žloutky s 65 g cukru do nadýchané, světle žluté pěny. 

Vychladlou smetanu přelijte přes husté sítko tak, abyste z ní odstranili všechnu levanduli. Smetana už je ovoněná a samotná levandule by při jídle překážela. Čistou smetanu pak po částech přidávejte a ručně vmíchávejte ke žloutkové pěně. Vzniklou hmotu rovnoměrně nalijte do vymazaných zapékacích misek. Ty postavte do většího pekáčku. V rychlovarné konvici přiveďte k varu dostatek vody, kterou nalijte do pekáčku tak, aby voda sahala asi do poloviny výšky zapékacích misek naplněných levandulovým krémem. Opatrně vše přemístěte do trouby a pečte hodinu.

Po hodině pekáček vyndejte a celé i s vodou to nechte chladnout. Zapékací misky s crème brûlée pak přes noc nechejte odpočívat v lednici. Ráno krém v tenké, rovnoměrné vrstvě posypte cukrem. Můžete zvolit i třtinový. Pokud máte flambovací pistoli, tak se máte! Určitě ji použijte a cukr jednoduše zkaramelizujte tak, aby vznikla pěkná krusta. My ostatní použijeme troubu s nastavením na grilování. Pořádně to hlídejte, protože to jde všechno strašně rychle a černý cukr/karamel fakt není dobrý. Raději rezignujte na dokonalou krustu a nechte cukr jen mírně zkaramelizovat. Pak vše nechte opět pár hodin chladit v lednici.

A teď už konečně vezměte lžičku a rozbijte krustu! Dostanete se k jemnému, sladkému krému, který voní a chutná levandulově. Myslete na Provence a na to, jak jste rádi, že je léto! Abyste zachovali fialové téma, můžete si crème brûlée vychutnávat i s čerstvými borůvkami bokem.

Bon appétit!

Holky knihomolky a jejich knižní blogy

Řeknu vám takové tajemství. Než jsem začala psát Cukrovatu, tak jsem žádné české knižní blogy nečetla. Kdybych ale četla těch pět, které vám chci ukázat, tak bych o knihách raději nepsala. Tyhle holky to totiž dělají skvěle. Srdcem, osobitě a s opravdovou lehkostí. Jestli některou neznáte, tak to napravte! Teď!

What Jane Read

Janě neunikne žádná novinka! Zvládá tak nějak všechno -  věhlasné hity, young adult, kuchařky, klasiku a sem tam i něco českého. Všechno to obohacuje články ze života a tím k sobě své čtenáře poutá. Máte totiž pocit, jakože je Jana vaše známá. Taková spolužačka, kterou potkáváte na chodbě a hodně o ní slýcháte, i když se osobně neznáte. Jana píše recenze jak mají být. S vlastním názorem i střízlivým zhodnocením celé knihy. Plus s pěknými fotkami!

Knihy nekoušou

Bára (Bastera) je další blogová stálice. Najdete u ní dobré krimi, příběhy "ze života", detektivní klasiku a tak nějak všechno mezi tím. Zdá se mi, že Bára má ustálený vkus, který nepodléhá aktuálním trendům knižního marketingu a to je jedině dobře! Aspoň to máme pěkně pestré! A navíc Bastera točí i videa na YouTube. Videa bývají delší, takže si k nim udělejte kafe a nechte se inspirovat. Bára mě baví. 

Book lords

Book lords je blog zvláštní tím, že má dvě autorky - Myanmar a eM., i když Myanmar poslední dobou přispívá asi o něco více. Recenze holek jsou pěkně strukturované. Poměrně rozsáhlé ukázky z textu, hodně informací o knize samotné a prožitcích u čtení. A na závěr veškeré detaily o knize. Chybí snad jen cena. Což je pochopitelné. 

Knižní přátelství

Veronika z Knižního přátelství, to je zase něco úplně jiného! Na první pohled romantička. Klasika jako Jane Austen nebo sestry Brontëovy se u ní mají moc dobře. Má ta nejhezčí vydání, která fotí na nadýchaných polštářích a mezi květy, takže to vypadá, že jste se opravdu přenesli v čase. Tenhle blog je útočištěm všech milostných příběhů. Tragických, klasických, naivních, milých i předem odsouzených k záhubě. <3

Dee&Books

Dita je moje krevní skupina. S ničím se moc nemaže a ironické poznámky má stále při ruce. Nevyhýbá se novinkám a přístupnější literatuře, ale vůbec mi to nevadí. Navíc ji omlouvá, že se pohybuje v marketingu a to prostě těm novinkám asi neodoláte. Sama tomu taky podléhám. Když už nějakou knihu vidíte po dvacáté, tak si prostě řeknete, že na ní asi něco bude! Kromě zábavného čtení se mi Dee&Books líbí i vizuálně. Dita si totiž umí vyhrát s úvodním obrázkem, který mě spolehlivě naláká ke čtení. No jo, ten marketing. Snad zase brzy přijde nový článek! 

Tak co, už se s holkama znáte? Na který knižní blog se rádi vracíte vy? A co musí dobrý knižní blog mít? 

Kostičas - Samantha Shannon

Najdete nás všude, na každé ulici. Žijeme způsobem, který by se téměř dal považovat za normální, jen byste se nesměli dívat moc pozorně.

Paige Mahoney je devatenáctiletá dívka, která žije v Londýně v roce 2059. Je to ale jiný Londýn, než jak ho známe dneska. Lidem rozhodně nevládne Charles s Camillou, ani William s Kate, natož roztomilý princ George. Tohle je Londýn, kterému vládne Scion a ten jde po všech vidoucích, včetně Paige. Co to přesně znamená?

Vidoucí jsou lidé, kteří dokáží různými způsoby navazovat kontakt s mrtvými dušemi nebo aurami a dušemi jiných lidí. Někteří pomocí karet, jiní pomocí zvláštního jazyka a někteří používají vlastní vědomí. Tohle všechno je ale ve Scionu zakázáno a vidoucí jsou nuceni žít v ilegalitě. A tak Paige své schopnosti využívá ve prospěch gangu, který působí v okolí Covent Garden. Dokud svými schopnostmi někoho nechtěně nepřipraví o život. Pak se začnou dít věci!

Kostičas je fantaskní dystopie. Proto se v první polovině knihy nenechte zastrašit neznámými pojmy a tím, že nic pořádně nedává smysl. V druhé půlce už vás pohltí děj a ty nejzákladnější termíny dávno budete mít v malíku. Přiznávám ale, že někdy to vysvětlování událostí, které předcházely ději knihy, mělo hluchá místa a tak jsem občas tápala v tom, proč se děje to, co se děje. Celkovou čtivost ale Kostičasu upřít nemůžu. Akce, přátelství, romantika, zrada, zloba, důvěra. Všechno to tam je. 

Z Kostičasu bude sedmidílná série. To může být jediný důvod, proč autorku přirovnávají k J. K. Rowling. Nový Harry Potter to rozhodně není. Ani zdaleka. A trochu doufám, že si těch sedm knih Shannon ještě rozmyslí. Pokud ve Vidořádu, který má vyjít v říjnu, dramaticky nepřekvapí, tak načrtnutá dějová linka a čtenářova pozornost vydrží tak maximálně tři knihy. On je totiž rozdíl mezi čtivostí a propracovaným příběhem. 

Kniha je o:
snové krajině, vidopánech, Refájcích, amarantu, kostihrabech, éteru, ektoplazmě, bzučácích a poltergeistech.

Čtěte, když:

• chcete vědět, co všechna ta slova v předchozím odstavci znamenají,
• vás baví dystopie a mládežnické sci-fi,
• máte rádi knihy zasazené do prostředí Londýna/ Anglie.

Nečtěte, když:

• vás odrazuje tematizace mystična, duchovna, duší a aury,
• vás nebaví poznávat nové světy s vlastními pravidly,
• nemáte v knihách rádi naivní hlavní hrdinky.

Příbuzné knihy:

• Loď mezi hvězdami - Beth Revis
• Aréna smrti - Suzanne Collins
• Příběh Služebnice - Margaret Atwood

Hodnocení:
Jestli vidoucí cítí zbloudilé duše a já se bojím každého zavrzání dřevěné podlahy, pak tuto knihu hodnotím jako Krotitele duchů.

Sladká omeleta

Na světě existují dvě jídla, kvůli kterým se vyplatí pořídit si pánev, kterou můžete dát i do trouby. Bramborová fritata s chilli a omeleta z trouby! S omeletou z trouby mě seznámila Florentýna ve své snídaňové kuchařce a od té doby se zařadila mezi ranní stálice, které se pravidelně objevují v mé jídelně. Taková omeleta je totiž jednoduchá, praktická a hlavně fakt dobrá.

Na jednu pánev:

• 4 vejce
• 125 g mouky
• 200 ml mléka
• 1 lžíce cukru krupice
• špetka soli
• 2 lžíce másla
• 200 g lesního ovoce
• moučkový cukr

Troubu rozehřejte na 200°C a na pánvi rozpusťte máslo. V míse smíchejte vejce s mlékem a cukrem. Následně přidejte mouku. Protože se po ránu nechci namáhat, tak na všechno používám ruční mixér. Je to tak jednodušší a rychlejší. Ale pokud nechcete rušit spící spolubydlící, tak to určitě zvládnete i s obyčejnou metličkou. 

Když je směs pořádně promíchaná, tak už je i máslo na pánvi rozpuštěné. Vypněte sporák a směs nalijte do pánve. Vše zakončete rovnoměrným navrstvením ovoce. Běžně používám mraženou lesní směs, ale s čerstvými jahodami byla omeleta zatím úplně nejlepší. No a teď pánev dejte do trouby a pečte 20 - 25 minut. A v tomhle tkví praktičnost omelety z trouby! Zatímco se peče se stihnu dát do pořádku, umyju nádobí ze včerejšího večera a uvařím kafe. Zázrak! 

Díky máslu se omeleta odlepí a okraje se zvednou. Omeletu jím nejraději ještě teplou, protože v takovém stavu je ideální kombinace másla a moučkového cukru, kterým při konečném posypávání nešetřím. Jednak je to dobré a taky to moc pěkně vypadá. Když omeletu snídají dva méně hladoví jedinci, tak mohou polovinu schovat na další ráno a pak už ji v troubě jenom ohřát. Další praktická věc, že? Na druhý den je malinko sušší, ale to není nic s čím by si neporadila trocha zakysané smetany bokem.

Recept uveřejňuji se svolením Jany Florentýny Zatloukalové, autorky Snídaňě u Florentýny. 

Snídaně u Florentýny

Florentýně už jsem tady jednou lásku vyznávala. Od té doby se ale má sbírka kuchařek rozrostla i o tu její poslední - Snídaně u Florentýny. Přinesl mi ji Ježíšek a za toho půl roku jsem ji už přečetla tam a zpátky. A taky jsem ji prozkoušela prakticky. Kuchařka je sice jiná vzhledem, ale obsahem je to pořád to, na co jsem zvyklá a co u Florentýny hledám.

S Florentýnou totiž nedostanete obyčejnou kuchařku, tj. sumu receptů. Dostanete taky příběhy, lidskost a opravdový návod na to, jak to udělat, aby se jídlo podařilo. A nemyslete si, že tentokrát jde jenom o snídaně. Je to kuchařka na celé dopoledne. Takže se naučíte péct domácí pečivo, dělat skvělé pomazánky, snídaňové kaše, obědy do krabičky a víkendový brunch. A taky nápoje. To je vždycky můj problém. S jídlem si nějak poradím, ale vymyslet něco originálního k pití nezvládám. Zvlášť pokud to má být nealkoholické, což se ráno tak nějak očekává. I když i Florentýna se přes čaje, limonády a sirupy dostává až ke snídani se šampaňským.

Jak by ne, když je celé vydání variací na Snídani u Tiffanyho. Asi i proto je celá kniha tak nějak víc princeznovská. Knize kraluje Tifannyho modrá, kroucené písmo a romantické fotky, podle kterých se zdá, že každá snídaně by měla proběhnout v posteli a nejlépe na povlečení ze 100% egyptské bavlny. To mě občas při vaření ve všední den drásá, ale na druhou stranu je pěkné se zasnít a představit si, jaké by to bylo. Pak si ale uvědomím, že drobky v posteli bych nesnesla a vrátím se zpátky na jídelní židli. A vychutnávám si Snídani u Florentýny. Nejraději nadýchanou omeletu z trouby.

Čtěte, když:

• snídáte, svačíte a obědváte,
• víte, že snídaně je nejdůležitější jídlo dne,
• chcete vaší něžnější polovičce připravit královskou snídani, kterou si zaslouží!

Nečtěte, když:

• hledáte maskulinní kuchařku,
• neoceníte tipy na vaření klasiky, jako jsou míchaná vejce,
• ráno zvládnete tak akorát namazat rohlík máslem a nechcete na tom nic měnit.

Hodnocení: 
Jestli jsem dnes snídala banán s jogurtem, ale nejraději bych si dala palačinky, pak tuto kuchařku hodnotím jako vejce Benedikt.