Pilot a Malý princ - Petr Sís

Kdysi dávno, na samém počátku dvacátého století, se ve Francii narodil chlapec, kterému bylo souzeno prožít velká dobrodružství.

Tím chlapcem byl Antoine de Saint-Exupéry. Jeho život definovalo létání, hvězdy a Malý princ. "Dětská kniha", která víc odkazuje na hledání naděje ve válečné době, ve které vznikla, než na cokoliv jiného. 

Pilot a Malý princ není kniha ke čtení. Je to umělecké dílo k prohlížení. Petr Sís v úžasných detailech i celistvých obrazech vykresluje biografii spisovatele, který jednou stručnou knihou ovlivnil tolik lidí. Je to kniha, kterou si otevřete v sobotu ráno u kafe a hledáte všechny ty drobnosti, které jsou v obrázcích obsaženy. Všechny mají význam a dohromady tvoří něco opravdu krásného. Obrázková kniha pro dospělé i děti. Text máte přečtený za 10 minut, ale prohlížet můžete nekonečně dlouho. 

A není to Sísova první kniha. Sís je uznávaný autor a hlavně ilustrátor žijící v New Yorku, jehož knihy začaly v češtině vycházet až v roce 2004. Měla jsem čest i se Stromem života. To je zase příběh Charlese Darwina. Knihy jsou ve stejném formátu a dohromady tvoří krásnou sadu. Sísovy knihy nejsou pro ty, kdo hltají věty po dvou.  Jsou pro požitkáře, vychutnávače, ty, co umí ocenit grafiku a knihy jsou jejich největšími poklady. Pro takové lidi budou knihy Petra Síse drahokamy ve sbírce.

Kniha je o:

zlatých vlasech, letadlech, hvězdách, Francii, ztroskotáních, obloze a poušti.

Čtěte, když:

• se chcete kochat,
• máte děti a chcete jim ukázat i trochu jinou obrázkovou knihu,
• v místní galerii zrovna není žádná zajímaví výstava.

Nečtěte, když: 

• knihy hodnotíte podle počtu stran, písmen nebo postav,
• vám Malý princ nic neříká,
• nemáte rádi biografie a životopisy ani v kostce.

Příbuzné knihy:

• Malý princ - Velká obrazová kniha - Antoine de Saint-Exupéry
• Zeď - Petr Sís

Hodnocení:
Jestli je Airbus A380 největší dopravní letadlo a sama nemám ani malý model letadla, tak tuhle knihu hodnotím jako horkovzdušný balón. 

Panna cotta

Panna cotta je lehký dezert. Lehký jako nezatěžující a lehký jako jednoduchý na přípravu. Zvládnete ho připravit za půl hodiny v sobotu ráno mezi tím, co si natáčíte vlasy na večerní valentýnské rande, o kterém tušíte, že by mohlo skončit u vás doma. A kdyby to rande náhodou nedopadlo, tak na vás bude aspoň v ledničce čekat skvělý dezert. Což je někdy možná lepší. 

Na spoustu panna cotty:

• 1l smetany ke šlehání
• 6 lžic cukru
• 6 plátků želatiny
• NA PŘELITÍ
• 6 lžic cukru
• 2 lžíce smetany
• nebo
• 200 g mražených malin

Plátky želatiny dejte do misky a přelijte studenou vodou. V návodu píší 6 lžic. Želatinu nechte pár minut nacucávat. Můžete použít i želatinu v prášku. Na litr smetany by to měly být tři lžičky, ale ruku do ohně za to dávat nebudu, protože s tím sama nemám zkušenost.

Zatím co se želatina máčí ve vodě dejte do hrnce litr smetany a začněte pomalu zahřívat. Přidejte 6 lžic cukru a míchejte, dokud se nerozpustí. Smetana nesmí nikdy dosáhnout bodu varu a nesmí se začít připalovat. Takže mírný plamen a stálé míchání. Až bude cukr rozpuštěný a teplota tak někde kolem 80°C, tak už by i vaše želatina měla být připravená. Z plátků vymačkejte vodu co to půjde. Želatinovou hmotu přidejte ke smetaně a pořádně ji rozmíchejte. Smetanu stáhněte z plotny a nechte pár minut chladnout. Potom ji přelijte do připravených formiček. Může to být jeden dlouhý srnčí hřbet, který potom nakrájíte nebo menší kalíšky. Kreativitě se meze nekladou. Panna cottu pak nechte tuhnout v ledničce aspoň 6 hodin.

Aby dezert nebyl jenom takový bílý amaroun, tak ho přelijete dobrou omáčkou. Buď tím nejjednodušším, což jsou rozvařené maliny nebo trochu sofistikovanějším karamelem. Pokud máte zálusk na malinovou omáčku, tak rozmrazené maliny povařte pár minut v hrnci a přidejte cukr podle chuti. Extrémně jednoduché je panna cottu ozdobit dobrým domácím džemem. Třeba borůvkovým.

Pokud byste raději karamel, tak dejte do hrnce šest lžic cukru a na středním plameni ho míchejte, dokud se cukr nezačne rozpouštět a nestane se zlatavě hnědým. Odstavte hrnec z plotny a přelijte cukr dvěma lžícemi vařící vody. Rychle rozmíchejte hrudky, které se začnou tvořit. Ke karamelu přilijte dvě lžíce smetany a stále míchejte. Vznikne dobrá karamelová omáčka. Ať už si vyberete cokoli, tak tím ztuhlou panna cottu polijte a servírujte tomu, koho jste si přivedli domů. 

Hipster Barbie

Hipster Barbie je nový pseudo pseudonym mé kamarádky. Vystihuje ji přesně. Představte si všechny ty plastové krabičky od Matela. Barbie Superhrdinka má masku a zbraň. Barbie Víla má křídla a kouzelnou hůlku. Hipster Barbie má koloběžku, espresso a pořádné Timberland boty. Hipster Barbie si sice zatím nemůžete koupit ve zmenšené, neživé podobě, ale naživo ji vidět můžete. A je to zážitek na celý život. 

Má krásné, světlé vlasy a bezchybnou pleť, o kterou pečuje výhradně veganskou kosmetikou. Má super postavu, ale je s ní samozřejmě velmi nespokojená. Připadá si tlustá, tak raději nejí. Má toho moc, tak na to jídlo prostě občas zapomene. Její skříň praská ve šveh! Má spoustu krásných sukní, šatů, halenek a pásků. Džíny jsou pro ni neženské zlo. Je vždycky sladěná a sluší jí to. A chlapi z ní šílí. Hlavně, když kolem nich v té vlající sukni a s rozpuštěnými vlasy projede na své červené koloběžce.

Zajímá se o spoustu věcí. Rovná práva, ženská práva, práva zvířat. Knihy, kávu, hudbu. Módu, pečení, divadlo. Svět. Kromě sportu. Všechny olympiády a mistrovství kolem ní procházejí bez povšimnutí. Jedině, že by to bylo mistrovství v józe. To by ji třeba zaujalo a možná by zvažovala i účast. Angažuje se totiž všude, kde může. A pak je na tom špatně s časem. Odevzdávat seminární práce ve 23:59:38 už ji nevyvádí z míry. Má v tom praxi. Chodí většinou pozdě, ale pracuje na tom a my jí držíme palce. Když už ale jednou přijde, tak je s ní docela sranda. Někdy se rozesměje tak, že začne hlasitě hýkat, což způsobuje nevěřícné kroucení hlav u vedlejších stolů. Někdo by se za ni mohl i stydět. My, co ji známe, si to už užíváme. Takovou Hipster Barbie by měl mít ve svém okolí každý.

Hej, Hipster Barbie! Všechno nejlepší! Ať jsi pořád taková! Jenom už nezapaluj kočky a dál pracuj na včasných příchodech. 

Tenhle článek je risk a výzva. Píšu ho, protože Hipster Barbie byla nadšená pouhou zmínkou o své osobě na tomhle blogu. A protože každá hvězda si zaslouží publikum, má svůj narozeninový Sobotní mišmaš. Tak jí 10.2. všichni popřejte všechno nejlepší! 

Sebevraždy panen - Jeffrey Eugenides

Zvedl jí bradu a řekl: "Copak tu děláš, zlato? Ve svém věku ještě ani nevíš, jak je život krutý." 

A to, co mu Cecilia tehdy odpověděla, bylo jediným vzkazem na rozloučenou, jaký po sobě kdy zanechala. Navíc předčasně, protože tentokrát svou sebevraždu přežila. 

"Je vidět," spustila, "že jste nikdy nebyl třináctiletá holka, pane doktore."

Cecilia je třináctiletá holka. Toulá se po ulici v ustřižených svatebních šatech. Bosa. Jednou si přeřízne žíly v koupelně a vleze do vany plné vody. V ruce má obrázek Panny Marie zatavený v plastu. Ceciliini rodiče jsou věřící a sami o sobě trochu obyčejní lidé. Ale mají pět zajímavých dcer. Pět sester. Cecilia, Lux, Bonnie, Mary a Therese. Na začátku knihy žijí všechny. A na konci?

Sebevraždy panen jsou příběhem rodiny Lisbonových z předměstí Detroitu. Sled událostí pozorujeme z pohledu kluků ze sousedství. Ti jsou sestrami fascinovaní. Všechny jsou nadpozemské, tajemné a krásné. Nezapojují se do běžného života vrstevníků. Co se děje za zavřenými dveřmi vlastně nikdo neví. Kluci sestry nenavštěvují. Pak přijde Ceciliin pokus o sebevraždu a dům Lisbonových je pro všechny zajímavější a záhadnější než kdy dřív. 

Kniha Jeffreyho Eugenidese má mlhavou atmosféru. Všechno je tak trochu v oparu melancholie a přitom se na pár stránkách odehrává rodinná zkáza. Příčiny zůstávají zastřené, důsledky jsou dalekosáhlé. V roce 1999 knihu zfilmovala Sofia Coppola pod názvem Smrt panen. A Sofia to s atmosférou umí. Pro tenhle příběh si neumím představit lepší režijní volbu. Film jsem zatím neviděla, ale až se naskytne příležitost, tak se bránit nebudu. Bránit se nebudu ani dalším Eugenidesovým knihám. Obzvlášť Hra o manželství vypadá dobře. 

Kniha je o:
střechatkách, náboženských symbolech, hladině serotoninu, garáži, kufru, školním plese, jilmech.

Čtěte, když:

• jsou vám prožitky třináctiletých holek záhadou,
• vaše nálada odpovídá písničce Step od Vampire Weekend,
• chcete něco nestandardního a poutavého. 

Nečtěte, když:

• potřebujete přesvědčit o smyslu bytí,
• hledáte charismatického mužského knižního hrdinu,
• melancholii považujete za zhýčkanost těch, kterým nic nechybí.

Příbuzné knihy:

• Betonová zahrada - Ian McEwan
• Norské dřevo - Haruki Murakami
• Lolita - Vladimir Nabokov

Hodnocení: 
Jestli je v knížce pět sester a já mám jednoho bráchu, tak tuto knihu hodnotím jako tři bratry. 

Tarte Tatin

Jak jistě všichni víte, nejlepší věci vznikají neplánovaně. Z chyb a omylů. Takže vy všechny náhodou počaté děti se nemusíte cítit méněcenně. Jste určitě aspoň tak dobré jako Tarte Tatin! Tarte Tatin je pojmenovaný po sestrách Tatinových. Jedna z nich asi zrovna myslela na to, jestli náhodou není neplánovaně těhotná a zapomněla do formy dát těsto a začala rovnou náplní. A tak vznikl tenhle obrácený jablečný koláč. A je boží.

Na jeden koláč:

• TĚSTO
• 200 g hladké mouky
• 100 g másla
• 30 g cukru
• 2 žloutky
• půl lžičky soli
• (případně se netrapte s křehkým těstem a kupte si listové těsto)
• NÁPLŇ
• 6 jablek
• půlka citronu
• 90 g cukru
• 60 g másla
• lžička mleté skořice

Pokud jste zvolili pracnější variantu s vlastním těstem, tak začněte s ním. Žloutky rozetřete s cukrem v míse. Ve druhé míse smíchejte máslo o pokojové teplotě s moukou a solí. Použijte ruce a nebojte se toho. Přidejte vejce s cukrem a pokračujte. Pokud těsto nebude příliš nakloněno tomu, aby se z drobenky proměnilo v kompaktní těsto, pomozte si dvěma lžícemi studené vody. Jakmile vykouzlíte opravdové těsto, zabalte jej do potravinové fólie a nechte 2 hodiny chladnout v lednici.

Jablka oloupejte a nakrájejte na úhledné měsíčky, které následně pořádně pokropte citronovou šťávou. Až budete vytahovat těsto z lednice, začněte rozehřívat troubu na 200°C a vytáhněte pánev, kterou můžete použít i v troubě. Vámi zvolenou pánev pak rozehřívejte na střední teplotu, zatímco na pracovní lince z toho hloupého těsta válíte tenký plát, který lehce přesahuje průměr pánve.

Na rozehřáté pánvi teď připravíme karamel. Začněte rozpuštěním másla, do kterého za stálého míchání vsypte cukr. Míchejte a hlídejte barvu. Cukr by měl jen lehce zhnědnout. Příliš tmavý cukr by byl hořký a obecně k ničemu. Pokud je celý proces moc pomalý, přidejte deci vody. A pořád míchejte. Do vzniklého karamelu nandejte jabka. Osoby s obsesivní poruchou zvolí soustředné kruhy, lenoši to tam jen tak nahážou. Jablka posypte skořicí a nechte je, aby se po dobu tří minut seznámily s karamelem. Potom jim dopřejte trochu soukromí a přikryjte je vyváleným těstem. Pokud je to možné, zahněte těsto kolem jablek co nejvíce dolů. No a teď už se vším jen na 25 minut do trouby.

Pánev nechte trochu vychladnout a pak zmobilizujte veškerou svou šikovnost a celý koláč překlopte na větší talíř nebo tác. Čím více jablek jste použili na náplň, tím hůř to půjde. Sama jsem si to ještě zkomplikovala použitím bezlepkového těsta, které pohromadě drží jen silou (mé) vůle. Když se to všechno povede, je to pak paráda. Výsledkem jsou lehce kyselá jablka v sladkém karamelu na tenoučkém korpusu. Podle mě nic nezní líp. Málo co taky tak dobře chutná. A když použijete kupované listové těsto, tak Tarte Tatin vykouzlíte za půl hodiny. Za mě cajk.