Bydleli jsme na hlavní obytné ulici Maycombu - Atikus, Jem a já a naše kuchařka Kalpurnie. Jem i já jsme byli se svým otcem spokojeni: hrál sis s námi, četl nám a choval se k nám se zdvořilým odstupem.
Bylo to v 30. letech ve státě Alabama. Jem a Jana Luisa, řečená Čipera, už neměli maminku, ale ještě pořád měli tatínka. Advokáta, který si zakládal na rovnosti, čestnosti a pravdě. Přesto, že byla 30. léta a žili v Alabamě. A to spustilo události, které vedly ke zlomenému loktu a dalším nepříjemnostem.
Jana Luisa právě začala chodit do školy. Spoustu času tráví se svým bratrem a kamarádem Dillem. Chodí k sousedce na koláč, pomáhá Kalpurnii v kuchyni a čte noviny s tatínkem. Celé to působí jako příběhy dětí z Bullerbynu, jen v jiné době a v jiné zemi. A právě tato drobná odlišnost přináší hluboký příběh, který vzniká v momentě, kdy se Atikus, hlava rodiny, rozhodne hájit černocha obviněného ze znásilnění. V té době ještě žádný černoch z procesu proti bělochovi nevyšel bez viny. A zdá se, že ani teď tomu nebude jinak.
Jako zabít ptáčka je v USA povinnou četbou a určitě je to správná volba. Všechno vypráví malá Čipera, která i k těm nejtragičtějším událostem přistupuje s dětskou nevinností a bezelstností. V první polovině knihy se čtenář hezky seznámí s prostředím, s protagonisty a se situací. A pak to přijde. Druhá polovina je dramatičtější a mnohem lépe odsýpá, tak radím vydržet.
Kniha je o:
díře ve stromu, požáru, běhání, škole, soudu, kuchyni, pokrytectví, střílení, novinách a vzteklině.
Čtěte, když:
- máte rádi vyprávění z pohledu dítěte,
- se chcete přenést v čase a prostoru,
- chcete mít pocit, že můžete něco změnit.
- chcete svižný příběh s častými změnami,
- chcete něco ze současnosti,
- vás štvou idealisticky dokonalé postavy bez morálních vad.
Hodnocení:
Jestli se v knize mluví o drozdech a mně se líbí vlaštovky, pak tuhle knihu hodnotím jako červenku.
Žádné komentáře:
Okomentovat