11 podivností o Cukrovatě

To máte tak. Někdo z @nakafe mě na Instagramu vyzval, abych napsala Sobotní mišmaš na téma 11 faktů o mně. Je to teď prý hit. Ač se to nezdá, tak o sobě nerada mluvím, ale na druhou stranu ráda přijímám výzvy. A když můžu splnit přání některému čtenáři, tak to vždycky ráda udělám. Ta část vpravo nahoře, která se jmenuje Kdo jsem, pár faktů obsahuje. Tak se o nich rozepíšu.

1. Jsem na knížky. Žádné tajemství. Píšu o nich přece blog. Čtu skoro všechno. Kromě červené knihovny a věcí jako Padesát odstínů šedi nebo Stmívání. Ráda bych tady napsala, že neodsuzuju nikoho, kdo takové věci čte, ale není to pravda. Trochu to odsuzuju. 

2. Jsem na sladké. Žádné tajemství. Píšu o tom přece blog. Sladké miluju v jakékoliv podobě. Čokoláda. Zákusky. Sladké pečivo. Ovocné knedlíky. Palačinky. Zmrzlina. Dorty. Koláče. Buchty. Cukrovka je už za rohem. A zajímavost - nemám ráda cukrovou vatu. Odříkaného chleba největší krajíc?

3. Jsem na chlapy. Žádné tajemství. Svou heterosexuální orientací jsem si byla vždycky poměrně jistá. Taky jsem vybíravá a náročná, tzn. sama. Značka: chcete mě?

4.  Piju gin s rybízovým džusem. Může za to Pecha Kucha Night Ostrava, kde mě to naučili pít. Jmenuje se to tam P®KNO. Tři za večer jsou akorát. Víc už je na vlastní nebezpečí. Nebezpečná jsem si bohužel docela často. 

5. Neumím stříhat, kreslit ani vybarvovat. Taky neumím pěkně zabalit dárky. Neumím symetricky zdobit dorty. Nejsem nijak zručná nebo šikovná. Už mě to vlastně ani neznervózňuje. Dělám co umím a ostatní ať si s tím nějak poradí. 

6. Osciluju mezi termíny cat woman a cat lady. Tak tohle byla velká nadsázka. Jsem samozřejmě cat lady. Sice teprve začátečnice, protože mám jen jednu kočku, ale je pravděpodobnější, že dřív budu mít dalších 5 koček, než abych se narvala do latexového oblečku.

7. Chodím pěšky. Vždycky, když to jde. Většinou to jde. Jednou jsem šla do Santiaga a bylo to super. Sice nejsem Ladislav Zibura, který šel pěšky do Santiaga, do Říma i do Jeruzaléma, ale co není, může být. Mimochodem, jestli někdy budete mít možnost poslouchat Ladislava a jeho řeči o chození pěšky, tak to udělejte! Nebudete litovat. Ten týpek s tím vyprodává kina a baví lidi pár fotkama a svým nekorektním humorem. To chcete!

8. Dělám si plány a seznamy a musím s tím přestat. 

9. Každou nohu mám jinak velkou. Pravou mám asi o číslo a půl větší. Hledám ženu se stejným problémem na opačné noze. Chci konečně padnoucí lodičky a baleríny. Kontaktovat mě můžete emailem, Facebookem i poštovním holubem. PS: Nenosím vysoké podpatky ani leopardí vzory.

10. Jsem posedlá Pinterestem. Důležitost vizualizace vlastních tužeb je určitě vědecky doložena jako základ dosažení stanovených cílů. A tak si vizualizuju. Knížky, domy, oblečení, jídlo. Na tajných nástěnkách třeba i chlapy, ale o tom nemusí nikdo vědět, že.

11. Posílám pohledy. Z dovolených, z výletů a dřív dost i přes Postcrossing. Ale tam je to samé Rusko. Do Ruska se pohledy často ztrácejí. Věděli jste to? Asi zase brzo vyzkouším, jestli se ruská pošta náhodou nezlepšila. Moje poštovní schránka je poslední dobou nějak moc prázdná.

A protože jsem byla požádána o 11 faktů, tak už se asi nikdy nedozvíte, proč mi připadá nechutné jíst rohlík s jogurtem. Ani proč jsem tam strašně slušná. A už vůbec ne, co to má znamenat s tou komfortní zónou. A mám toho víc, ale nemůžu vás vylekat hned takhle ze startu. No a aby to bylo fér, tak by mě zajímalo taky pár faktů o vás. Tak se pochlubte! Ať v tom nejsem sama. Kdo se třeba schovává za tajemnou značkou @nakafe? Zvednete hozenou rukavici? 

Hedvábník - Robert Galbraith

"On zmizel už někdy dřív?"

"Je citově nevyrovnaný," odpověděla se zasmušilým výrazem. "Často se na celý den někam ztratí, ale teď už je to deset dní a já vím, že je asi pořádně rozhozenej, ale potřebuju ho teď doma. Je tady Orlando a já mám nějaký věci na práci a taky..." 

Owen Quine je spisovatel. Občas se jen tak sebere a někam zmizí. Většinou k milence. Jeho manželka už se tím nenechává rozhodit. Jednou je pryč podezřele dlouho. Přesto jeho žena nekontaktuje policii, ale Cormorana Strika. Soukromého detektiva. Ten se nedávno proslavil vyřešením případu, který policie označila za sebevraždu. 

Cormoran Strike je bývalý voják, kterému chybí kus pravé nohy. Vojákem už být nemůže a tak je soukromým detektivem. Má kontakty u policie, v médiích, mezi známými lidmi i v dalších kruzích, které mu mohou vyšetřování usnadnit. A tentokrát se dostává mezi spisovatele, kteří zrovna žijí zmizením Owena Quinea. Autora rukopisu, ve kterém zesměšňuje většinu londýnské literární obce. Zmizel kontroverzní autor jenom proto, aby upozornil na svůj nový nevkusný román? Nebo je za tím něco víc? Kdo je Hedvábník? A přijde na to Cormoran Strike?

Asi všichni víte, že Robert Galbraith je pseudonym J.K. Rowling. Ženy, která vyniká poutavým psaním. A tohle je zase pecka. Celý příběh se rozmotává vlastně dost pomalu, ale stejně sedíte a čtete a čtete a bavíte se. Kromě kriminálního případu autorka nabízí taky skvělé životní příběhy detektiva Strika (toho nejsympatičtějšího detektiva na světě) a jeho milé asistentky Robin (ženy, kterou byste chtěli být). Jestli jsem byla z Volání Kukačky nadšená, tak teď jsem ještě víc, protože se ukázalo, že to nebyla žádná náhoda. Chci další případy. Hned. Jo a doufám, že tyhle příběhy nebudou nikdy zfilmovány. Cormorana by zas hrál Affleck a bylo by po lásce. 

Kniha je o:

provazech, Londýně, pomluvách, koleně, rukopise, taxících, střevech, spisovatelích, sledování, pivě.

Čtěte, když:

• oceníte skvěle propracovanou postavu detektiva,
• rádi tipujete vraha a necháváte se strhnout překvapivým rozuzlením,
• vás láká intrikánské prostředí spisovatelů a jejich nakladatelů.

Nečtěte, když:

• se vám nelíbil první příběh Cormorana Strika,
• zrovna potřebujete v příštích dvou dnech dokončit neodkladnou práci,
• na detektivkách vás zajímá jen odhalení vraha a omáčku kolem považujete za nudu.

Příbuzné knihy:

• Volání kukačky - Robert Galbraith
• Deset malých černoušků - Agatha Christie
• Muži, kteří nenávidí ženy - Stieg Larsson

Hodnocení:

Jestli je Hedvábník jiné označení pro Bource morušového a mě se líbí Modrásek lesní, pak tuto knihu hodnotím jako Babočku admirál. 

Mrkvový dort

Mrkev ze zahrádky a ořechy nalouskané na zápraží. To budete potřebovat do tohohle idylického dortu. Jmenuje se to dort, protože není lepší překlad pro anglický cake. Tohle není to, co si představíte pod svatebním nebo narozeninovým dortem. Žádné sofistikované krémy, marcipán ani nadýchaný piškot. Spíš nahrubo nasekané ořechy a krém jen tak naplácaný na povrchu. Ale o to je to celé lepší.

Na jeden nižší dort:

• 190 g hladké mouky
• 1/2 lžičky jedlé sody
• 1 lžička prášku do pečiva
• 1/2 lžičky soli
• 1 lžička mleté skořice
• 200 g třtinového cukru
• 2 vejce
• 125 ml řepkového nebo slunečnicového oleje
• 200 g nastrouhané mrkve
• 100 g vlašských ořechů
• NA POLEVU
• 120 g lučiny
• 60 g másla o pokojové teplotě
• 60 g moučkového cukru

Vymažte dortovou formu kouskem másla a nechejte troubu, aby se začala zahřívat až ke kýženým 160°C. Smíchejte hladkou mouku se skořicí, práškem do pečiva, sodou a solí. V další míse krátce prošlehejte vejce a pak je spolu s cukrem vyšlehejte do nadýchané hmoty. Šetřete ruce a použijte mixér. Zabere to asi 3 minuty. Pak mixujte na menší obrátky a pomalu přilévejte olej. Až se to všechno pěkně propojí, tak mixér odložte. 

Ke směsi vajec, cukru a oleje přidejte nastrouhanou mrkev, kterou jste před strouháním umyli a ostrouhali. Jestli se chcete vyhnout struhadlu, tak doporučuji mixér. Třikrát zmáčknete a máte to. Nastrouhanou/ rozmixovanou mrkev do mokré směsi lehce vmíchejte a pak přidejte i mouku s kořením a dalšími ingrediencemi. Chcete dosáhnout spojené hmoty, ale nejde vám o hladký výsledek. Připravené vlašské ořechy nasekejte nahrubo. Zase si můžete pomoct tím mixérem. Nasekané ořechy přisypte ke směsi a znovu promíchejte. 

Těsto nalijte do vymazané formy a pečte asi hodinu. Po 45 minutách ale raději zkuste do dortu zapíchnout špejli. Každá trouba peče jinak a nechci mít na svědomí váš spálený mrkvový dort. Až bude dort upečený, tak ho nechte ve formě chladnout. A zatím si připravte krém.

Je to velmi jednoduché. Lučinu rozmixujte s máslem o pokojové teplotě. Až se obě dobroty spojí, tak postupně přidávejte cukr a ještě stále mixujte. Až dostanete hladký a sladký krém, tak přestaňte. Krémem pak ozdobte úplně vychladlý dort, který jste už vyndali z korpusu. Dozdobit to celé můžete dalšími ořechy.

K mrkvovému dortu mám několik tipů a postřehů. Část ořechů můžete nahradit rozinkami. To je teprve velká domácí paráda. Když máte raději méně sladké moučníky, tak vynechte krém a nebo u něj uberte na cukru. Mrkvový dort nemusíte péct jen v dortové formě. Slušet mu bude i nižší srnčí hřbet. A nejlépe si ho vychutnáte v sobotu odpoledne s babičkou, dědečkem, kávou a čajem. 

Kávové smoothie

Všichni kávoví nacisti právě přestávají číst, objednávají si u baristy další espresso a chválí mu jeho pěstěný plnovous. Děkujeme, že jste se zastavili a mějte se hezky. My ostatní si dopřejeme kávovou prasárnu. Někdy prostě kafe samo o sobě nestačí. Ani cappuccino s dortem nestačí. A potom potřebujete tohle. Kávové smoothie. PS: Smoothie maker netřeba, zvládnete to i s mixérem.

Na jednu velkou sklenici:

• 150 ml vychlazené kávy
• 150 ml bílého jogurtu
• 1 banán
• 2 lžičky medu nebo agávového sirupu
• 1 lžička mleté skořice
• 2 kostky ledu

Začínáme kávou. Zapomeňte na turka a rozpustné kafe. Udělejte si obyčejný french press. Hrnek kávy nechte vychladnout. Klidně i v lednici. A pak už je postup jednoduchý. Všechny ingredience dejte do mixéru. Ujistěte se ale, že si váš mixér poradí i s ledem. Když chcete ultrapochoutku, použijte řecký, rozumějte tučný, jogurt. Mixujte, dokud se vše nespojí. Nalijte do sklenice a vypijte. Přes brčko. Pohoda, ne?

Není to kafe. Není to nezdravé. Je to rychlé. Je to dobré. Víc mě asi nezajímá. Cukrovatý víkend!

Alice v říši divů (a taky před zrcadlem) - Sarai Walker

Tentokrát je změna stoprocentně zaručena. Moje pravé já, žena, kterou se mám stát, je na dosah. Polapila jsem ji jako rybu na háček. A pilně navíjím. Tentokrát mi neupláchne.

Hlavní hrdince všichni říkají Bluma, i když její pravé jméno je Alice. Tím jménem si tak ale nechá říkat až potom, co konečně bude sama sebou. A sama sebou bude jedině když zhubne. Hodně. Snaží se o to vlastně celý život a pořád se jí to nedaří. Tak se objedná na operaci, po které se jí do žaludku už nevejde víc, než dvě sousta jídla. Pak ale potká několik žen, které jí postupně změní život.

Alice v říši divů (a taky před zrcadlem) je kniha o nešťastné ženě. Bluma se nesnáší. Lidi ji odsuzují od pohledu. Společnost se jí snaží stlačit do prefabrikovaných škatulek. A přitom je Bluma sama součástí téhle mašinérie. Radí náctiletým slečnám, které se svěřují v rubrice módního časopisu s tím, jak si připadají tlusté, škaredé a nepřitažlivé. Bluma jim radí a sama sobě neporadí. 

SPOILER

Příběh je čtivý díky Blumě. Bude vás zajímat její životní peripetie a snaha najít sama sebe. Pak se ale do příběhu zamotá jakási polorganizovaná skupina žen, která si klade za cíl pomáhat ostatním ženám vymanit se ze společenského diktátu, který říká, že nepřitažlivé ženy tady nemají místo. Neříkám, že to není myšlenka záslužná a správná, ale pro mě se v tuto chvíli celý příběh dostal do neuvěřitelné roviny. To, co se rozeběhlo jako čtivá a v podstatě oddechová kniha, se změní v paskvil sociálního dramatu a morálních ponaučení. A dohromady se to tluče. 

Kniha je o:
malých šatech, pornu, hladu, tajném společenství žen, jídle, reklamě, kilech, sebenenávisti.

Čtěte, když:

• chcete něco čtivého,
• jste žena,
• přemýšlíte nad tím, že si strčíte prsty do krku nebo si necháte podvázat žaludek.

Nečtěte, když:

• hledáte silné mužské postavy,
• nechcete nahlížet za pokrytectví současné materialistické společnosti,
• jste se vším hned hotoví. 

Příbuzné knihy:

• Deník Bridget Jonesové - Helen Fielding
• Holčička, která nechtěla vyrůst - Isabelle Caro

Hodnocení:
Jestli holky na dietě sní za den jen jablko a já sežeru celou tabulku čokolády na posezení, tak tuhle knihu hodnotím jako perník.