CUKROVATA

Diáře Moleskine

sobota 31. ledna 2015

Nikdy jsem si nepsala deník. Unudila bych totiž sama sebe k smrti. Zase tolik se toho u mě neděje. S novým rokem, kterého už je teď zase dvanáctina pryč, jsem si ale uvědomila, že mám něco lepšího, než je deník. Mám své diáře.

Od roku 2010 s sebou každý den nosím Moleskine. Rozměr A5 s rozložením jednoho týdne na dvoustranu. V černé vazbě (se žlutou výjimkou v roce 2013) s vnitřními kapsami. Moleskine mi slouží k tomu, abych měla přehled, kdy a kde mám být. Zapisuju si tam i filmy, které jsem viděla a peníze, které jsem utratila. Kreslím, čmárám a vyjadřuju pocity. Navíc, je to legenda. Podobný černý zápisník s kulatými rohy měli i Picasso a Hemingway. Víc cool už nikdy nebudu.

Do diářů si taky ukládám různé upomínkové předměty. Při prohlížení starých zápisků na mě vypadlo pár vzkazů, pohlednice, recept na sušenky, účtenky, potvrzení o studiu, obrázek, konfety z koncertu, mzdová páska, přání k narozeninám, slisovaná kytka, sarkastické a o to srdečnější vánoční přání od kamarádky, pár vizitek, pasové fotky rodičů a seznam literatury k bakalářce. Ty papírové kapsy jsou fakt praktické!

Z pěti diářů už si můžu docela udělat obrázek o svých vysokoškolských letech. Tak například takový 25. červenec. V roce 2010 jsem v tento den jela vlakem z Ostravy do Brna a podívala jsem se na film Talentovaný pan Ripley. Hodnocení - čtyři hvězdičky. Film už si moc nepamatuju a cestu vlakem vůbec. Ještě to tak, když jezdím každý týden. V roce 2011 jsem 25. 7. byla na sushi v restauraci, která už dneska bohužel nefunguje. S jezdícím pásem, který kolem hostů vozil miso polívky, sashimi, nigiri a všechny ty boží dobroty. Měli i créme brulée ze zeleného čaje a skvělou čokoládovou pěnu. O rok později ve stejný den za mnou přijel do Brna brácha. Zdržel se pár dní a pak pokračoval dál. Bylo to super. V roce 2013 jsem tou dobou byla v Berlíně na krátké dovolené, ze které si nejvíc pamatuju svoje horečky a to, že do ZOO jsme šli kvůli mrtvé pandě. Ale Berlín byl jinak skvělý. Jenom by mohli dát vědět, že jejich největší atrakce je už po smrti. Dřív než ji hledáte v prázdném výběhu. No a loni jsem v pátek 25. července s kamarádkama slavila narozeniny. Byl piknik, na kterém jsme zmokly, deskové hry, víno a gin a nakonec karaoke do rána. Jsem docela zvědavá, co přinese letošní 25. červenec. Zdá se, že je to celkem sympatický den.

Píšete si deníky? Využíváte diáře? Co jste dělali 25. července? Milujete Moleskine? Nesnášíte Moleskine? Jedete si v Papelote? Že jsem tak zvědavá, asi budu brzo stará nebo co.

Cukrovatý víkend!

Roky pod psa - Markus Zusak

čtvrtek 29. ledna 2015

Všechno jsme naplánovali na zítřejší odpoledne. Opatřili jsme si pálky, prošli jsme všechno, co bylo potřeba si zapamatovat, a věděli jsme, že to stejně neuděláme. I Rubík to věděl.

Camerone, vy máte s Rubíkem vždycky takové odvážné nápady. Ale proto, že jste oba fakt lůzři, tak to nakonec nikdy nějak nevyjde. Buď rád. Kdybyste ty vaše vykrádačky dotáhli do konce, tak bys měl život mnohem složitější. Možná zajímavější, ale složitější. Věř mi. Tak s bráchou dál fantazírujte. To je neškodné pro vás i vaše okolí.

Roky pod psa jsou o životě adolescentního Camerona. Žije v Austrálii s rodiči, dvěma bratry a sestrou. Sní o dobrodružství a holkách. Asi jako každý kluk v takovém věku. Spřádá plány, jak podniknout něco cool. Většinou to zahrnuje pohyb za hranicí zákona. Uvnitř je ale strašný dobrák a tak si svůj záměr s bráchou vždycky nějak vymluví a spokojí se s akčními sny.

Zusaka všichni znají jako autora Zlodějky knih, což je právem jedna z nejoblíbenějších knih posledních let. V prvotině ale Zusak svůj talent trošku skrývá. Vypráví skvěle a baví mě, jak staví věty. Někomu to ale může trochu vzít chuť ke čtení jeho dalších knih, což by byla věčná škoda. Tak si Roky pod psa schovejte na dobu, kdy už budete zamilovaní a užijete si je víc.

Tato kniha je o:
dopravních značkách, zdravotní sestřičce, snech, rajčatové omáčce, kopání s míčem a boxování.

Čtěte, když:

víte, jaké to je, být lůzr,
chcete něco krátkého, trochu milého a trochu smutného,
milujete Zusaka.

Nečtěte, když:

jste ještě od Zusaka nic jiného nečetli,
přemítání a denní snění není nic pro vás,
máte zálusk na něco, co vám změní život.

Příbuzné knihy:

Hodnocení:
Jestli se v knize mluví o značce přikazující zastavení a naše ulice je jednosměrka, pak tuto knihu hodnotím jako dej přednost v jízdě.

Bezlepková bábovka

úterý 27. ledna 2015

Když nemůžete lepek a milujete koláče, buchty a dorty, máte problém. Velký problém. Bezlepková mouka a mandlová mouka totiž stojí hříšné peníze. Vždycky když vidím nadpis bezlepkový moučník, čeká mě velké zklamání, protože veškerá bezlepkovost spočívá v náhražce normální hladké/ polohrubé mouky bezlepkovou. Bravo! Gratuluji k inspirativnímu přístupu. Tohle bych sama nezvládla. Narazila jsem ale na recept na bábovku, který místo mouky využívá cizrnu. Zní to sice hrozně, ale zkusila jsem a nelituji. Výsledkem je totiž vláčná kakaová bábovka, která chutná i běžnému strávníkovi.

Na jednu bábovku:

400 g cizrny (z plechovky nebo uvařené)
200 g třtinového cukru
70 g holandského kakaa
150 ml pomerančové šťávy
4 vejce
2 lžičky bezlepkového prášku do pečiva
1 lžička jedlé sody

Pokud nemáte cizrnu z plechovky, musíte nejprve suchou cizrnu alespoň 12 hodin namáčet ve vodě. Potom vodu slijte a v čerstvé vodě cizrnu vařte do změknutí na středním plameni v hrnci bez pokličky. Trvá to asi hodinu. Trochu to hlídejte, protože se na cizrně bude tvořit pěna, kterou byste měli sbírat. Potom uvařenou a zcezenou cizrnu rozmixujte dohladka. Výsledkem bude hmota, která vypadá asi jako hotový kuskus. V této fázi začněte rozehřívat troubu na 180°C a bábovkovou formu vymažte máslem a vysypte trochou kakaa.

V míse metličkou rozšlehejte vejce, pomerančovou šťávu a třtinový cukr. Směs přilijte k cizrně a vše promíchejte. Nakonec přidejte kakao, prášek do pečiva a jedlou sodu a znovu řádně promíchejte. Nesmí vám tam zůstat žádné kakaové hrudky. Těsto bude dost tekuté a je to tak v pořádku. Všechnu hmotu nalijte do formy a pečte zhruba 50 minut.

Bábovku testovalo 5 nezávislých respondentů. Na přítomnost cizrny si nestěžoval žádný z nich. Pro lehkost a svěžest můžete servírovat s bílým jogurtem. I bez jogurtu je ale bábovka hodně vláčná a kyprá, což mě dost překvapilo. Žádná suchá buchta, ale kakaová bábovka. Mé bezlepkové srdce plesá a oči se zalívají slzami dojetí. Jsem zachráněna!

Lidi, co mluví o knihách a kde je najít

sobota 24. ledna 2015

YouTube žije z lidí se slabou vůlí. Z nás všech prokrastinátorů, co si říkáme, že ještě jedno pětiminutové video a pak už fakt ta diplomka. A jsou z toho dvě hodiny kočičích videí. Někdy tři. YouTube ale nemá jenom kočičí videa. Má taky svou část o knihách, kterou autoři videí s touhle tématikou nazývají BookTube. Známý booktuber je i loňská spisovatelská megastar John Green. Sama mám na BookTube své oblíbence. Spíš oblíbenkyně. Určitě si je taky zamilujete.

BOOKS AND QUILLS

Kanál Book and Quills žije díky Sanne. Sanne je Holanďanka, která žije v Londýně a pracuje v nakladatelství. V podstatě žije život snů a k tomu točí videa o knížkách. Hlavně recenze na jednotlivé knížky a taky poradí, co je dobré nejdřív číst a pak až vidět jako film. Ráda mluví o hezkých knižních obálkách. Navíc, tím, že pracuje v nakladatelství, má skvělý přehled o novinkách a příštích velkých hitech. A pro ty z vás, co rádi čtete o genderové rovnosti, feminismu a silných ženách, má Sanne vždycky nějaký tip v rukávu.

JEAN BOOKISH THOUGHTS

Jean studuje antickou literaturu, miluje draky a má parádní skotský přízvuk. Hodně doporučuje grafické romány. Její recenze jsou převážně o současné literatuře, ale občas se objeví nějaké to antické drama, dračí nebo jiné fantasy, případně klasika. Super video je přehled o Pratchettově Zeměploše, kde Jean poradí, kterou knížkou tuhle sérii začít a které díly se dají číst i samostatně. A už jsem říkala, že má skotský přízvuk?

PERUSE PROJECT

Americká booktuberka Regan. Z mých oblíbenkyň je nejmíň odborná a nejvíc nadšená. Ráda čte young adult, fantasy, sci-fi a obecně takovou trochu oddechovější literaturu. A rozhodně se nebojí sáhodlouhých sérií. Regan nedělá hodnocení každé knihy zvlášť, ale ve videích hodnotí třeba všechny knihy, které přečetla/ koupila/ chystá se číst v daném měsíci. Bonus - na stěně za ní je vidět plakát To Kill A King a Bastille, takže my dvě bychom si asi měly co říct.

BookTube je pro mě nekonečným zdrojem inspirace. Skoro po každém videu se rozroste můj seznam knih k přečtení, nebo jak se na BookTube říká TýBíÁr (To Be Read). Baví mě poslouchat, co na knížkách jiné lidi dostává. Baví mě se dívat do cizích knihoven. A baví mě, když u těch nejlepších knih slova nestačí a všichni svorně s povzdechem říkají: Prostě si to přečtěte, ok? Tak já čtu, co mi síly stačí. A je to super!

Kdo na BookTube nejvíc zajímá vás? Čí literární vkus vás zaujal? A posloucháte vůbec rádi cizí lidi, když mluví o knihách?

The Flamethrowers - Rachel Kushner

čtvrtek 22. ledna 2015

People who are harder to love pose a challenge, and the challenge makes them easier to love. You´re driven to love them. People who want their love easy don´t realy want love.

Reno je mladá holka. Umělkyně, která jezdí na motorkách. Přestěhuje se do New Yorku, kde nikoho nezná. Brzo se ale dostane mezi místní bohémskou komunitu. Jsou sedmdesátá léta. Seznámí se s párem, co bydlí v bytě Marka Rothka. Zamiluje se do chlapa, který se k ní vlastně hodí. Je umělec a zprostředkuje jí kontakty. Je z rodiny, která v Itálii vyrábí motorky a zprostředkuje jí Moto Valera. Ale lásku, tu už jí asi nezprostředkuje.

The Flamethrowers je kniha, která pro mě bude vždycky mít zvláštní význam. Asi jsem ji potkala ve správný čas a na správném místě. V hostelu v Santiagu v době otevřené mysli a volných myšlenek. Nestihla jsem ji tam dočíst, ale věděla jsem, že musím a tak byla objednávka z Amazonu na cestě. Kniha ještě česky nevyšla. Doufám, že se tak stane co nejdřív. V New York Times knihu zařadili mezi svých 10 nejlepších knih za rok 2013. Tuhle knihu doporučuje Oprah, což znamená, že v Americe se z ní můžou automaticky zbláznit. Na druhou stranu, tohle není kniha pro každého.

Rachel Kushner šetří příběhem, ale není skoupá na popisy. Ale ne ledajaké popisy. Kombinuje syrovost a trefnost s poetikou a lehkostí. Každé prostředí ukazuje s tak přesvědčivou atmosférou, že byste přísahali, že jste tam byli taky. Celý román je vlastně takový road trip s hlavní hrdinkou, která je ostatním nepřístupná a všechno kolem sleduje a hltá s nesmírnou zvědavostí a samozřejmostí. V životě Reno se věci prostě stávají. A vy máte to štěstí, že u toho všeho můžete být.

Tato kniha je o:

motorkách, Itálii, klobouku, bazénu, focení, servírce, pneumatikách, stávce, soli, švábech a umění.

Čtěte, když:

chcete nasát atmosféru uměleckých kruhů,
vám chybí New York,
se chcete kochat tím, jak život plyne.