CUKROVATA

Čtení v cizích jazycích

sobota 11. dubna 2015

Poslech, výslovnost, gramatika, psaní a čtení. Základní schopnosti, kterými prokazujete znalost cizího jazyka. Na poslech a pochycení výslovnosti jsou skvělé seriály. Na gramatiku - schopní učitelé a nějaký ten vrozený cit. Na psaní - trénink. A na čtení - jednoduché příběhy a zkrácené verze známých děl. Dělejte všechno pravidelně a naučíte se jazyk perfektně. Dneska vás zkusím nalákat na cizojazyčné miniknihy.

Nejsem žádná učitelka jazyků, ani lingvistka, ale nějaký ten cizí jazyk už jsem se v životě naučit zkusila. A musím říct, že právě čtení v daném jazyce je věc, která mi asi nejvíc pomohla porozumět tomu, jak který jazyk funguje. Navíc dost zábavnou formou. První krátkou knížku, která využívá cca 200 anglických slov jsem přečetla asi v devíti letech. A od té doby jsem chtěla víc.

Nejpřístupnější a nejrozšířenější jsou asi knížečky z nakladatelství Penguin Readers. Poznáte je podle tučňáka a oranžového hřbetu. Ale jsou i další. Oxford, Cambridge a Macmillan. A to mluvím jen o angličtině. Seženete je v každém knihkupectví a v každé knihovně s cizojazyčnou literaturou. Penguin Readers a Oxford stupňují úrovně obtížnosti podle počtu použitých slov. U Penguina má Easystarts 200 slov a šestá kategorie Advanced 3000. Když si ještě moc nevěříte, tak zkuste zjednodušené verze notoricky známých knih nebo oblíbených filmů.

Pro čtení v cizím jazyce mám jednu důležitou radu. Absolutně není důležité rozumět každému slovu. Kašlete na to. Nikoho nebaví neznámá slovíčka pořád hledat ve slovníku. Důležité je pochopit, co se vám snaží autor říct. Jasně, když se vám něco opakuje v každé páté větě, tak je fajn zjistit, o co jde. Pamatuji si, že když jsem četla Harryho Pottera, dost často se objevovalo v přímé řeči slovo dunno. Tehdy mi trvalo asi 50 stran, než jsem přišla na to, že je to hovorový výraz pro I don't know. Myslím, že tehdy mi s tím ani slovník neporadil.

Časem se dostanete k tomu, že nebudete rozumět třeba jednomu slovu na stránce. A to už můžete postoupit na další úroveň. Až nakonec budete číst knihy v originále. Když mám tu možnost, tak čtu originály ráda. V překladu se totiž vždycky spoustu věcí ztratí. V knihách i ve filmech. Hlavně vtipy, slang a idiomy. Špatný překlad může zničit i tu sebelepší pointu. Navíc, kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Pod tohle bych se klidně podepsala. Když začnete v jiném jazyce přemýšlet, tak se i trochu jinak chováte a jinak se vyjadřujete. A vždycky je fajn zjistit, kolika různými lidmi můžete být. Tak si to hledání svého cizího já zpestřete a usnadněte čtením!

Zodiac - Nejnebezpečnější ze všech zvířat - Gary L. Stewart

čtvrtek 9. dubna 2015

Otec jí zmrzlinu zaplatil a zeptal se, jestli si může přisednout ke stolu. Vypadal sympaticky, jako ze škatulky, a Judy přikývla, neboť ji těšila pozornost od takto dobře oblečeného staršího muže.

Judy, to jsi ještě nevěděla, co všechno tě s Vanem čeká. Jak bys mohla. Bylo ti čtrnáct. Utekla jsi s ním z domu. Vzala sis ho. Porodila jsi jeho dítě, které ten dobře oblečený starší muž pohodil někde v obytném domě a už se k němu nevrátil. Tím dítětem byl autor knížky, kterého jeho adoptivní rodiče pojmenovali Gary. Gary, který při pátrání po identitě svého biologického otce přišel na to, že Van je zřejmě Zodiac.

Zodiac je přezdívka sériového vraha z Kalifornie 60. let. Jeho totožnost nebyla nikdy oficiálně zjištěna, přestože své vraždy sám ohlašoval a do redakcí novin zasílal šifry se svým pravým jménem. A právě šifry jsou jedním z vodítek, díky kterým je Gary přesvědčený, že jeho biologický otec Van je Zodiac. A jakkoli je to zvrácené, příběh vás bude bavit.

Kniha sestává ze tří částí. V první se seznamujeme s životem Earla Vana Besta juniora před vraždami, v druhé se Zodiakovým vražděním a ve třetí se vším, co Gary musel podniknout proto, aby odhalil totožnost svého biologického otce. Zajímavé mi přišly všechny tři části, i když literaturu faktu vlastně nevyhledávám. Dohromady skládají komplikovaný obraz jednoho vraha a lidí kolem něj. Garyho zjištění nejsou oficiálně potvrzena, ale v průběhu čtení dávají smysl. Odhalil jeden adoptovaný syn identitu vraha, po kterém policie pátrala padesát let? Přečtěte si Zodiaka a odpovězte si na to sami!

Kniha je o:

zmrzlině, opuštěných parkovištích, kufru, britské výslovnosti, taxikáři, adopci a nějakých těch vraždách.

Čtěte, když:

máte rádi konspirační teorie,
se chcete stát amatérským detektivem,
vám nevadí číst o krvi a psychopatech.

Nečtěte, když:

chcete buď literaturu faktu nebo román, ale ne kombinaci,
ve vás reálné případy vyvolávají paranoiu,
chcete příběh plný míru, lásky a porozumění.

Příbuzné knihy:

Hodnocení:
Jestli Zodiac posílá složité šifry a já luštím jenom Sudoku, pak tuhle knihu hodnotím jako švédskou křížovku.

Kniha byla zaslána k recenzi nakladatelstvím GRADA.

Pohankové palačinky

úterý 7. dubna 2015

Palačinky jsou moje nejvíc nejoblíbenější jídlo. Myslela jsem si, že s mým přechodem na bezlepkovou dietu s nimi mám utrum. Náhradu jsem si našla v banánových lívancích, ale po těch tenkých, velkých palačinkách, které se dají naplnit spoustou věcí, se mi někdy zastesklo. Nechci na palačinky plýtvat drahou, bezlepkovou mouku a kukuřičné nejsou nic moc. Zjistila jsem ale, že ty pohankové jsou super! Dokonce se z pohankové mouky prý dělají tradiční francouzské crêpes/ galettes. A kdo dělá lepší palačinky než Francouzi? Nikdo!

Na 6 - 8 tenkých palačinek:

200 g pohankové mouky
1 vejce
400 ml mléka
NA POMAZÁNÍ
pomerančová marmeláda
máslo
moučkový cukr

Jak se dělá palačinkové těsto asi nemusím nikomu moc vysvětlovat. Rozšlehejte vejce s mlékem a postupně přidávejte mouku. Míchejte, dokud se všechno nespojí do hladkého těsta. Míry a váhy jsou tak trochu od oka. Chcete dosáhnout takové konzistence, při které se těsto bude z naběračky pěkně táhnout. Nic vodového. Pokud děláte sladké palačinky, pak přidejte lžíci cukru. A ještě k pohankové mouce. Pohanka má svou specifickou chuť. Pokud nechcete, aby byla tak výrazná, pak si kupte mouku z loupané pohanky. Ta je v chuti jemnější. Těsto doporučuji nechat odstát. Aspoň půl hodiny, ale klidně v lednici do rána. V líné nedělní ráno tak už jenom vstanete a smažíte.

Smažíte na nízké, nepřilnavé pánvi pomazané trochou másla a rozehřáté tak akorát. Můj sporák má maximum na šestce, takže volím čtyřku. Na pánev nalijte menší naběračku a krouživým pohybem pánví (tou na sporáku, ne tou vaší) udělejte z těsta co nejsouměrnější kulatou placku. Tu smažte z každé strany asi dvě minuty. Výhodou pohankových palačinek je, že jsou dost pevné, takže při otáčení odpadá trhání a nadávání.

Hotové palačinky můžete naplnit podle libosti. Já jsem se rozhodla usmířit Francouze a Brity a použila jsem klasickou anglickou kombinaci. Máslo a marmeládu ze Sevillských pomerančů, kterou mi poslali Zajíci v krabici. Hořkost jsem zaplašila moučkovým cukrem a byla to paráda. K tomu kafe a křížovku. Když se na to cítíte, tak můžete i sudoku. Killer.

Založte si Knižní klub!

sobota 4. dubna 2015

Vždycky jsem chtěla být součástí knižního klubu. Bože, to zní tak uboze. Normální lidi chtějí třeba zkusit bungee jumping, nechat se tetovat, uběhnout maraton nebo mít rockovou kapelu. A já chci knižní klub. Dost se divím, že mě děti ve škole nikdy nešikanovaly. Mám kolem sebe ale pár kamarádek, které jsou hodně cool a navíc taky chtěly zkusit knižní klub. Tak jsme do toho šly. Fungování takového knižního klubu není nic jednoduchého. Poučena našimi úspěchy a nezdary vám dám pár rad do začátku. Je mi totiž jasné, že si na ten knižní klub taky tajně myslíte. Jenom je vám, na rozdíl ode mě, trapné, to vytahovat v hospodě u piva.

Na začátek potřebujete lidi. Někoho, kdo rád čte a ideálně o knížkách i rád mluví. Zase by vás ale nemělo být moc. Čím víc lidí, tím horší domluva a časová koordinace. Pokud se budete řídit logikou Českých drah, tak už dva jsou skupina. Tak se domluvte s nějakou spřízněnou duší a máte to vyřešeno.

Kromě lidí taky potřebujete knihy. Snažte se předem dohodnout na věcech, které baví a zajímají všechny. A buďte k sobě upřímní. Je jasné, že všichni chceme číst klasiku a filosofické texty, ale na to prostě musíte mít náladu a čas, což jsou veličiny, které se u většího počtu lidí dost špatně regulují. Takže to chce něco čtivého a zajímavého, abyste se měli o čem bavit a přít. Bratry Karamazovy si nechte od cesty.

Nebuďte moc ambiciózní. Jedna knížka a jedno setkání za měsíc je tak akorát. Všichni máme ty svoje pracovní úvazky, diplomky, rodiny, zkoušky, tréninky a podobné všední reality, které nám brání ve čtení. Tak s tím počítejte a vzájemně si vycházejte vstříc. Knižní klub má být zábava. Ne další povinnost.

A protože se někdy vzájemné setkání odloží i o víc než jen pár dní, tak doporučuji dělat si o přečtené knížce poznámky. Ať pak víte, co jste si to loni v létě chtěli říct o té super knížce, kde už si vlastně ani nevybavujete jméno hlavního hrdiny. Boží nástroj je Book Journal od Moleskine, ale i obyčejný sešitek je OK.

Samotné setkání je na celé věci to nejlepší. Udělejte si to hezké. Zajděte si do nějaké super kavárny nebo si doma dejte dvě ~~deci~~ lahve rulandského šedého. Říkejte všechno, co o knížce chcete říct. Neexistuje žádný správný názor nebo pohled na knížku. Každá knížka je jiná a každý čtenář je jiný. To, co někomu připadá jako úžasný milostný příběh, může cynikovi, jako jsem já, připadat jako nepravděpodobná, medem obalená slátanina. Vzájemně si předejte své pohledy na knížky a svět. Čím víc vína, tím upřímnější ty pohledy budou.

A na závěr pár tipů na knihy, které by se do takového klubu mohly hodit:

Tak co? Pustíte se do toho?

Ragtime - E. L. Doctorow

čtvrtek 2. dubna 2015

Druhý den ráno se všichni vypravili na nádraží v New Rochelle Otce vyprovodit. Přišlo i několik lidí z kanceláře a Otcův první náměstek pronesl krátký proslov. Ozval se krátký potlesk.

Otec nastoupil do vlaku a přidal se k výpravě, která měla za cíl dobýt Severní pól. Doma nechal Matku, Chlapce, Matčina otce a Mladšího bratra. A taky svou firmu na výrobu vlaječek a rachejtlí. Byl začátek 20. století a byznys mu vzkvétal. Někde tady se začala krystalizovat dnešní Amerika.

Ragtime je svědectví doby. Příběhy obyčejných, bezejmenných lidí se proplétají s význačnými osobnostmi. Harry Houdini, Henry Ford, Sigmund Freud i Evelyn Nesbit. Všichni se otiskují do každodenního žitého světa rodin. Amerických, přistěhovaleckých, černošských. A to všechno v rytmu ragtime.

Kniha má spoustu vrstev a ještě více postav, které se navzájem potkávají a míjejí, spojují a rozcházejí. E.L. Doctorow je známý tím, že píše tzv. historizující fikci. Všechno je to vymyšlené, ale sem tam se objeví reálná událost nebo postava. Bavilo mě dohledávat si osudy těch, které jsem neznala. Kromě románu dostanete i lekci moderních dějin. Dva v jednom a to se vyplatí. Jenom pozor! Ragtime u nás vyšel naposledy před deseti lety, takže ho hledejte spíš v knihovnách a antikvariátech. Případně zkuste Formanův film.

Kniha je o:
autě, přistěhovalcích, Severním pólu, hasičích, pláži, manželství, rachejtlích a penězích.

Čtěte, když:

máte rádi stát New York,
zajímá vás období před první světovou válkou,
rádi spojujete realitu a fikci.