CUKROVATA

Založte si Knižní klub!

sobota 4. dubna 2015

Vždycky jsem chtěla být součástí knižního klubu. Bože, to zní tak uboze. Normální lidi chtějí třeba zkusit bungee jumping, nechat se tetovat, uběhnout maraton nebo mít rockovou kapelu. A já chci knižní klub. Dost se divím, že mě děti ve škole nikdy nešikanovaly. Mám kolem sebe ale pár kamarádek, které jsou hodně cool a navíc taky chtěly zkusit knižní klub. Tak jsme do toho šly. Fungování takového knižního klubu není nic jednoduchého. Poučena našimi úspěchy a nezdary vám dám pár rad do začátku. Je mi totiž jasné, že si na ten knižní klub taky tajně myslíte. Jenom je vám, na rozdíl ode mě, trapné, to vytahovat v hospodě u piva.

Na začátek potřebujete lidi. Někoho, kdo rád čte a ideálně o knížkách i rád mluví. Zase by vás ale nemělo být moc. Čím víc lidí, tím horší domluva a časová koordinace. Pokud se budete řídit logikou Českých drah, tak už dva jsou skupina. Tak se domluvte s nějakou spřízněnou duší a máte to vyřešeno.

Kromě lidí taky potřebujete knihy. Snažte se předem dohodnout na věcech, které baví a zajímají všechny. A buďte k sobě upřímní. Je jasné, že všichni chceme číst klasiku a filosofické texty, ale na to prostě musíte mít náladu a čas, což jsou veličiny, které se u většího počtu lidí dost špatně regulují. Takže to chce něco čtivého a zajímavého, abyste se měli o čem bavit a přít. Bratry Karamazovy si nechte od cesty.

Nebuďte moc ambiciózní. Jedna knížka a jedno setkání za měsíc je tak akorát. Všichni máme ty svoje pracovní úvazky, diplomky, rodiny, zkoušky, tréninky a podobné všední reality, které nám brání ve čtení. Tak s tím počítejte a vzájemně si vycházejte vstříc. Knižní klub má být zábava. Ne další povinnost.

A protože se někdy vzájemné setkání odloží i o víc než jen pár dní, tak doporučuji dělat si o přečtené knížce poznámky. Ať pak víte, co jste si to loni v létě chtěli říct o té super knížce, kde už si vlastně ani nevybavujete jméno hlavního hrdiny. Boží nástroj je Book Journal od Moleskine, ale i obyčejný sešitek je OK.

Samotné setkání je na celé věci to nejlepší. Udělejte si to hezké. Zajděte si do nějaké super kavárny nebo si doma dejte dvě ~~deci~~ lahve rulandského šedého. Říkejte všechno, co o knížce chcete říct. Neexistuje žádný správný názor nebo pohled na knížku. Každá knížka je jiná a každý čtenář je jiný. To, co někomu připadá jako úžasný milostný příběh, může cynikovi, jako jsem já, připadat jako nepravděpodobná, medem obalená slátanina. Vzájemně si předejte své pohledy na knížky a svět. Čím víc vína, tím upřímnější ty pohledy budou.

A na závěr pár tipů na knihy, které by se do takového klubu mohly hodit:

Tak co? Pustíte se do toho?

Ragtime - E. L. Doctorow

čtvrtek 2. dubna 2015

Druhý den ráno se všichni vypravili na nádraží v New Rochelle Otce vyprovodit. Přišlo i několik lidí z kanceláře a Otcův první náměstek pronesl krátký proslov. Ozval se krátký potlesk.

Otec nastoupil do vlaku a přidal se k výpravě, která měla za cíl dobýt Severní pól. Doma nechal Matku, Chlapce, Matčina otce a Mladšího bratra. A taky svou firmu na výrobu vlaječek a rachejtlí. Byl začátek 20. století a byznys mu vzkvétal. Někde tady se začala krystalizovat dnešní Amerika.

Ragtime je svědectví doby. Příběhy obyčejných, bezejmenných lidí se proplétají s význačnými osobnostmi. Harry Houdini, Henry Ford, Sigmund Freud i Evelyn Nesbit. Všichni se otiskují do každodenního žitého světa rodin. Amerických, přistěhovaleckých, černošských. A to všechno v rytmu ragtime.

Kniha má spoustu vrstev a ještě více postav, které se navzájem potkávají a míjejí, spojují a rozcházejí. E.L. Doctorow je známý tím, že píše tzv. historizující fikci. Všechno je to vymyšlené, ale sem tam se objeví reálná událost nebo postava. Bavilo mě dohledávat si osudy těch, které jsem neznala. Kromě románu dostanete i lekci moderních dějin. Dva v jednom a to se vyplatí. Jenom pozor! Ragtime u nás vyšel naposledy před deseti lety, takže ho hledejte spíš v knihovnách a antikvariátech. Případně zkuste Formanův film.

Kniha je o:
autě, přistěhovalcích, Severním pólu, hasičích, pláži, manželství, rachejtlích a penězích.

Čtěte, když:

máte rádi stát New York,
zajímá vás období před první světovou válkou,
rádi spojujete realitu a fikci.

Nečtěte, když:

chcete zapomenout na reálný svět,
potřebujete něco extrémně čtivého a poutavého,
nechcete atmosféru, ale příběh, který vám vyrazí dech.

Příbuzné knihy:

Hodnocení:
Jestli Otec prodává bengálské ohně a já to umím akorát s prskavkama, tak tuto knihu hodnotím jako novoroční ohňostroj.

Pistáciový cheesecake

úterý 31. března 2015

Máme tady jaro. Kde co se pomalu zelená a tak jsem si říkala, že by to chtělo něco zeleného i ve Vypečeném úterý. Volba padla na pistáciový cheesecake. Přiznávám, že to je experiment. Mišmaš několika receptů. Už teď předesílám, že pokud nemáte rádi pistácie, tak to není nic pro vás. Stejně tak tenhle recept vynechejte, pokud máte raději sladší dezerty. Tenhle je krémový a sladký spíš méně.

Na jeden cheesecake:

NA KORPUS
100 g másla
60 g mandlové mouky
150 g máslových sušenek
NA NÁPLŇ
225 g smetanového sýra (Philadelphia)
1 plechovka slazeného kondenzovaného mléka (400 g)
2 sáčky pistáciového pudinku (po 40 g)
5 vajec
NA OZDOBU
200 ml smetany ke šlehání
50 g mletých pistácií

Začínáme korpusem. Dortovou formu pořádně vymažte máslem a troubu rozehřívejte na 200°C. Sušenky rozdrobte na prach a smíchejte s mandlovou moukou. Přidejte změklé máslo a vypracujte lepivou drobenku. Tuto směs co nejrovnoměrněji natlačte na dno dortové formy a ideálně vytvořte i boky. Korpus pečte 10 minut.

V míse vymíchejte do hladka smetanový sýr, kondenzované mléko a pistáciový pudink. Celá směs bude pěkně světle zelená. Pokračujte tím, že do směsi po jednom všleháte všechna vejce. Hotovo dvacet. Hladkou, zelenou směs nalijte do upečeného korpusu. Na spodní příčku trouby dejte zapékací mísu s vařící vodou (vytvoří se pára) a teplotu snižte na 180°C. Cheesecake pečte 50-60 minut a nechte chladnout v pootevřené troubě a pak ideálně do druhého dne v lednici.

Hotové dílo ozdobte šlehačkou a nasekanými pistáciemi. Vypadá krásně. Ale tou chutí si nejsem úplně jistá. Asi nejsem ten pravý milovník pistácií. Konzistence mi připadá v pořádku. Vzhled je boží. Příště zkusím nějakou jinou příchuť, abych věděla, jestli je chyba v receptu nebo v mých chuťových buňkách. Nezávislí ochutnávači sice dali palec nahoru, ale stejně. Jistota je jistota. Tak zkuste a dejte mi vědět. Chutná vám pistáciový cheesecake?

Kdo mi posílá pohledy?

sobota 28. března 2015

Naprostá většina toho, co mi přijde, je spam. A je jedno, jestli je to fyzická nebo elektronická pošta. Schránku už otevírám s tím, že zase musím vyhodit další zbytečný papír. Když ale vidím, že je mezi tím vším pohled, tak si poskočím a dvířka od poštovní schránky málem vyrvu z pantů. A to ten pohled ani nemusí být pro mě. Všichni mí blízcí tohle ví a tak mi posílají pohledy, kdykoliv se k tomu naskytne příležitost. A já jim za to moc děkuji! Ale někdy to prostě nestačí a proto je tu Postcrossing.

Funguje to takhle:

1. Vytvoříte si účet

Potřebujete k tomu přezdívku, email a vaši reálnou adresu. Nebojte se, nikdo cizí vám na dveře klepat nebude. Aspoň u mně se tomu tak zatím nestalo. Do profilu napište něco o sobě. Třeba co máte rádi a nějaké tipy na to, jaké pohledy byste rádi dostávali a co by vám měl pisatel napsat. Po nikom nemůžete vyžadovat splnění vašich přání, ale většina Postcrosserů jsou milí lidi, kteří se vám budou snažit udělat radost!

2. Losujete si adresu

Abyste mohli nějaký ten pohled dostat, tak taky musíte sami něco poslat! Tak kliknete na Send postcard a přichází první moment překvapení! Z půl milionu uživatelů vám to někoho vybere. Dostanete adresu, ID kód a přezdívku a začínáte přemýšlet, jakým pohledem novému známému, který je pravděpodobně tisíce kilometrů daleko, uděláte radost. Najednou si můžete vylosovat až 5 adresátů.

3. Posíláte pohled

Jestli jste hodní lidé, tak se podíváte, jestli náhodou nemá adresát v profilu napsáno, co by tak asi rád dostal. A pak se snažíte přání splnit. Někdo rád dostává turistické pohledy. Někdo zase zvířata. Někdo budovy. Někdo mapky. Někdo pohádkové postavičky. Ale nikdo nemá rád reklamní pohledy. Platí pravidlo: Neposílej nic, co bys sám nechtěl dostat. Samotný text nemusí být žádný elaborát, ale mně vždycky potěší hustě popsaný pohled. Hlavně nezapomeňte na pohled napsat přidělené ID, aby mohl adresát zaregistrovat jeho doručení! A taky zvolte správnou známku! Po Evropě E, do zámoří Z. Někteří lidé rádi dostávají co nejvíce známek, tak si s tím můžete vyhrát a cenu nakombinovat ze známek menší hodnoty.

4. Pohled byl doručen

Právě jste někomu udělali radost! Přichází vám email o tom, že adresát vaši pohlednici zaregistroval. Dobrým zvykem je připsat poděkování za pohled. Případně může šťastný majitel nové pohlednice reagovat na vaše psaní. Jakmile je váš pohled zaregistrován, je konečně řada na vás! Dostáváte se do slosování a v nejbližších dnech/týdnech vám něco přistane do schránky.

5. Dostáváte pohled

Teď přichází ta fáze, kvůli které jste začali. Máte pohled ve schránce. Prohlížíte si obrázek, známku a zkoumáte rukopis. Představujete si, jaký asi je ten člověk, který vám napsal. Čtete a usmíváte se. Dostali jste pohled. A teď ho na stránce pěkně zaregistrujte podle ID a napište odesilateli něco pěkného. Aspoň poděkujte.

6. Opakujete kroky 2-5

Gratuluji, je z vás Postcrosser. Úspěšný den hodnotíte podle toho, kolik pohledů jste zrovna dostali. Víte, ve které trafice mají nejlepší pohledy. Zajímáte se o limitované edice poštovních známek. Trénujete krasopis. Zakládáte speciální krabici na obdržené pohlednice. Vlastně ne, to nejste vy. To jsem jenom já.

Aby to nevypadalo jako ta nejideálnější věc na světě, tak vás předem upozorním na pár zádrhelů. Tak třeba variabilita zemí se odvíjí od počtu Postcrosserů v jednotlivých státech. Takže se připravte na časté pohledy do a z Německa nebo Ruska. Když už jsme u toho Ruska. Jejich pošta stojí za houby. Nevím, jakou cenzurou to tam prochází, ale víc než půlka vůbec nedojde. A když jo, tak nejdřív za měsíc. Navíc se do Postcrossingu promítá aktuální světové dění. S pohlednicemi na Ukrajinu je to teď složité, tak se připravte na nějaké ty ztráty. Jo a psát byste měli nejlépe anglicky. Pokud tedy nevládnete rodnou řečí adresáta. A jestli neumíte, Google Translator vám pomůže. A vždycky můžete něco nakreslit!

Happy Postcrossing!

Zaujal vás Postcrossing? Posíláte pohlednice? Dostáváte rádi poštu?

Vraždy s monogramem - Sophie Hannah

čtvrtek 26. března 2015

Poirot zvedl svůj šálek kávy, vstal od stolu a přešel k místu, kde seděla. Jak si všiml, neměla na ruce snubní prsten. "Dovolíte, abych si k vám na chviličku přisedl, mademoiselle?" Nejraději by narovnal její příbor, ubrousek a sklenici na vodu jako na svém stole, ale ovládl se.

Hercule Poirot je specifická postavička. Belgický detektiv na odpočinku v Londýně. Všechno musí mít řád. Včetně jeho kníru. Řád totiž umožňuje, aby jeho malé šedé mozkové buňky pracovaly naplno. A to Poirot potřebuje. Tentokrát pomáhá policistovi ze Scotlandu Yardu s řešením úmrtí v prestižním hotelu. Tři podlaží, tři pokoje, tři mrtvoly a tři manžetové knoflíčky.

I když Vraždy s monogramem nenapsala Agatha Christie, ale její pokračovatelka, plyne příběh tak, jak jsme u Poirota zvyklí. Spoustu postav, které jsou vzájemně propleteny. Postupné odkrývání souvislostí a brilantní mysl detektiva, který na samém závěru všem zúčastněným přesně vylíčí, jak a proč se celá věc seběhla. Pokud máte rádi klasickou Agathu Christie a už jste od ní všechno přečetli, tak se téhle novinky nebojte. Přijdete si na své.

Mám jenom jedno doporučení. Pokud jste od Agathy Christie nikdy nic nečetli, rozhodně tady nezačínejte. Pro start doporučuji Deset malých černoušků, Vraždu v Orient-expresu nebo Smrt na Nilu. Když se vám tenhle typ detektivek zalíbí, tak po nich pak budete sahat vždycky, když budete mít chuť na něco oddechového, klidného a přitom záhadného. Zápletky jsou totiž vždycky do detailu promyšlené! A číst budete mít co. Agatha Christie napsala přes 80 románů.

Kniha je o:
kníru, čaji o páté, pomluvách, manžetových knoflíčcích, obraze, křížovce, hrobě a hotelu.

Čtěte, když:

máte rádi Panství Downton,
jste zvědaví, jak někdo dokáže napodobit Agathu Christie,
vás baví postupné odkrývání promyšleného zločinu.