Rok 2014 v knihách

Bilancovat na konci roku je normální. Počítáme vydělané peníze, shozená kila, utracené peníze, najeté kilometry, koncerty, přibraná kila, sbalené holky i kluky, vypité flašky, vykouřené cigarety a k nim kocoviny. Morální i fyzické. Počítáme lidi, co nám do života přišli, vlezli, odešli i ty, které jsme z něj vykopli s rozběhem. Další způsob, jak se dívat na zvolna končící rok, je připomenout si všechny ty přečtené knihy, které vám v 365 dnech dělaly cukrovatu. V roce 2014 jsem zatím přečetla 43 knih. Nepočítám akademické čtení. Nevím, jestli je to objektivně hodně nebo málo. Subjektivně mi to číslo nic neříká. 

Leden

Rok jsem začala skvěle. Posel od Marka Zusaka je super kniha a hodně na ni vzpomínám. To bylo 1. ledna. Přes Kateřinu Horovitzovou a přeceňovaného staříka, co vylezl z okna a stal se z něj pro mě nepochopitelný hit, jsem se dostala k Tulákovi po hvězdách. A zamilovala jsem se. Silný příběh. Krásný příběh. Těžší čtení. 

Únor

Druhý měsíc byl ve znamení poctivého čtení do našeho knižního klubu. To vám asi přiblížím jindy. Četla jsem Tři kamarády, Prázdné místo a Lolitu. Na všechny tři si vzpomínám. Všechny vyvolávají pocity. Silné, smíšené, melancholické i pozitivní. Drama nad drama. 

Březen

Slabý měsíc. Smála jsem se s Merde! a pořádala večírek s paní Dalloway. Asi jsem měla moc práce.

Duben

Jeden den - trochu romantiky a životních osudů. Povídky aneb Nechci slevu zadarmo - Šimek a Grossmann. Když si čtete, tak s jejich hlasy a intonací. Jana Eyrová - BOŽÍ a ten její Rochester ještě lepší! Začínám Červeného a černého.

Květen

Příběh Služebnice jsem četla ve vlaku do Prahy. Alici jsem četla na piknikové dece v parku. Svítilo slunko a bylo teplo. Hrály jsme badminton a pily jsme víno. Alice vyšuměla, ale piknik ne. We Were Liars jsem četla na balkóně zalitém sluncem. 

Červen

Spoustu knižní cukrovaty! Rychlá Vražda na golfovém hřišti. Silné Žítkovské bohyně. Skvělé čtení. Poetické Příběhy z tančírny Century. Přes surové a syrové Chladnokrevně hořící 451 stupni Fahrenheita k Sebevraždám panen. Na ty často myslím. A Volání kukačky! J. K. prostě umí psát. Tečka. Měsíc končím začátkem young adult sci-fi série. Loď mezi hvězdami. Neurazí, nenadchne. Krásný měsíc.

Červenec

Ze setrvačnosti čtu další dva díly série. Trochu nuda. Čtu Kochovu Večeři. Trochu překvapení. Pak mám narozeniny a dostanu Dědečka a zase jsem zamilovaná. Po kolikáté letos už? Ten, kdo stojí v koutě byl trochu moc odtažitý. Nic mi nepředal. Ale možná jsem se už moc soustředila na Svatojakubskou cestu.

Srpen

Jsem ve Španělsku. Nečtu, protože nemám místo ani na Kindle. Ale na konci světa mám abstinenční příznaky. Kupuju anglickou All That Is od Jamese Saltera. Životní příběh jednoho chlápka. Plyne pěkně, ale trochu po povrchu. Když se vrátím, tak si to rychle vynahrazuju. První pravidlo ale je, že o tom nesmím mluvit. Pokračuju Gottlandem, co mi ukázal české příběhy polskýma očima. 

Září

Jsem nadšená Neviditelným a rostu s Malými ženami. Pláču s Balabánem, co truchlí po tátovi. Začínám Vykladačku smrti.

Říjen

Konečně si přiznávám, že Červený a černý zůstane navždy nedočtený, protože toho idiota nesnáším. Vykladačka smrti je nudná, tak se s ní už taky netrápím. Ve vyklizeném prostoru začínám pracovat na Cukrovatě. Čtu Matheu a Gertu. 

Listopad 

Startuje Cukrovata. Mám hodně práce. Čas mám jenom na Zmizelou, kterou sežeru za pár dní. Jsem nadšená a těším se na film. A ladím se na zimu Smillou a jejím citem pro sníh. Přišla zásilka z Amazonu. Hmatatelné knižní štěstí.

Prosinec

Bojím se v Horrorstoru. Sním v Nočním cirkuse. Jsou Vánoce a budu mít čas na čtení. Spoustu, spoustu čtení! A čekám, co přinese příští rok. Trochu se strachem, trochu s napětím, trochu s nadějí a trochu s nadšením. A s vědomím, že když nic, tak knížky budou pořád.

Jak vy vzpomínáte na čtení v letošním roce? Co vás nejvíc oslnilo? Co vás nejvíc zklamalo? Kde jste se zamilovali? A kde jste se naštvali?

Ať máte ke konci roku spoustu času na čtení nebo jiné cukrovaté kratochvíle!