V posledních měsících jsem prošla očistcem. Dobrala jsem se ke státnicím a obhajobě diplomové práce. Předcházel tomu nekonečný kolotoč emocí, nervů a vyhrocených situací. Zase jsem se naučila něco o sobě a vystoupila jsem z komfortní zóny. Jestli se do něčeho podobného chcete v budoucnu pustit, tak čtěte dál. Jestli už to máte za sebou, tak to znáte.
17. května
Mám měsíc do státnic. Diplomka je svázaná. Učební materiály jsou nachystané a zběžně pročtené.
Mám pečlivě ostrouhané tužky. Po ruce tabletky na soustředění. Nepiju alkohol. Chodím se učit do knihovny. Hlava je stále prázdná, ale utěšuju se, protože mám přece ještě tak moc času!
25. května - 31. května
Svázaná diplomka je odevzdaná. Mám přiděleného oponenta a čekám na posudky. Tabletky na soustředění dochází a taky už nefungují. Nepiju alkohol, jenom trochu v pátek. V sobotu ráno musím přece do knihovny. V této fázi už mám mít všechny materiály podtrhané. Daří se to tak z 80 %. Padlo už několik tužek. Na otázku: Jak se máš? reaguji podrážděně, ale stále v mezích společenských norem.
V pondělí jde do tuhého. Mám vlastně už jenom 14 dní. Motivuju se před zrcadlem. Dívám se sama sobě hluboko do očí a nahlas říkám: To zvládneš! Zkoušky jsi všechny udělala, tohle je jenom další z nich. Poskakuju na místě, jako bych se připravovala do ringu. Čas od času se mi sevře hrdlo a nemůžu popadnout dech. Učení si předčítám nahlas. Významné postavy získávají nevybíravé přezdívky. Je skvělé počasí a tak se učím na balkoně nebo v parku. Skoro dovolená.
6. června - 7. června
Jedu na Rock for People! Na Bastille! V sobotu trochu piju, skvěle se bavím a na státnice nemyslím. V neděli jsem unavená a nesoustředěná. Mozek se restartuje.
8. června
Jsem motivovaná díky neopakovatelnému zážitku. Občas věřím, že se ty státnice můžou povést. Mám pocit, že některé části umím dobře. Na jiné se zatím moc nedostalo. Nervózně čekám na posudek k diplomce.
9. června - 15. června
Prostě to nedám. Jsem o tom čím dál víc přesvědčená. Čokoládu, s prominutím, žeru po kilech. Probouzím se běžně kolem páté ráno a přemýšlím nad tím, co bude, když to nebude. Jsem sama na sebe naštvaná a zlá. Jsem nepříjemná na všechny kolem. Chudák, moje spolubydlící a skvělá kamarádka v jednom, už se chodí domů jenom vyspat. Nedivím se jí ani trochu. Hysterické záchvaty smíchu. Hysterické záchvaty pláče. Panika. Dělám si výpisky z výpisků.
16. června
Obhajoba diplomky. Sedím tam, sucho v krku a zpocená záda. Proti mě pět lidí. Slyšeli jste o té kauze, jak na kandidáty na krále Majálesu stříleli paintballovou pistolí z blízka? Tak tak nějak jsem si připadala. Čtyřicet nekonečných minut. Vylezu, málem se pozvracím a spadnu ze schodů. Ale mám to. Snažím se zapomenout a soustředit se na další den. Ten důležitý. Doma si dáváme Jamesona. Jenom jednoho.
17. června
Ráno nedýchám. Pouštím si hudbu jako motivaci. Pak mi to dojde. Když to nedám, tak se prostě nic nestane. Vůbec nic se nestane. Pobrečím si, bude mě to štvát, ale vím, že jsem tomu dala všechno. Nebudu horší člověk. Ani sama pro sebe. Tak sedám k počítači a dostávám otázky. A píšu. Odcházím s pocitem dobře odvedené práce. Večer ten pocit splachuju medovým Jackem.
18. června - 24. června
Čekám na výsledky. Vybavuji si všechny ty věci, které jsem zapomněla, popletla nebo špatně formulovala. Dobrý pocit mě opouští, ale vrací se mi normální život. Vídám se s přáteli a rodinou. Čtu, chodím do kaváren a doháním životní události blízkých, na které jsem si nedokázala najít prostor. Prvních pár večerů teče whiskey proudem. Jinak bych neusla. Začínám pracovat na jiných rozdělaných projektech. Všechno, jen nemyslet na to, že nejpozději v pátek se dozvím nevyhnutelné.
25. června
Devět ráno. Jdu městem a na mobilu vidím nový email. Otevírám se srdcem v krku. A pak celá rozklepaná volám mamce a na všechny světové strany. Jsem magistra! A život jde dál.
Omluvte zhoršenou kvalitu fotografií. Věrně zachycují vypjatost popsaného období.
