Americký sniper - Chris Kyle

čtvrtek 30. dubna 2015

Bojoval jsem za svou zemi, ne za Irák. Moje země mě tam vyslala proto, aby se ti ničemové jednou nevylodili na našich březích. Nikdy jsem nebojoval za Iráčany. Jsou mi lhostejní. 
Chris Kyle je Navy SEAL. Součást speciální vojenské jednotky, do které se voják dostane jen po velmi fyzicky a psychicky náročném tréninku. Pro Chrise jsou v životě důležité tři věci. Bůh, vlast a rodina. V tomto pořadí. Jako sniper chrání vlast tím, že zabíjí nepřátele v Iráku. V zaměřovači nevidí člověka. Vidí terč. A takových terčů trefil 255. Třeba i na vzdálenost 2 000 metrů.


Americký sniper je kniha o tom, jak se z kluka z Texasu stane voják, kterému povstalci přezdívají Ďábel z Ramádí. Chris Kyle mluví o všem. Od svého dětství, přes náročný armádní výcvik, rodinný život a několik nasazení v Iráku po odchod z armády a snahu pomoct válečným veteránům. Ta ho paradoxně stála život. V roce 2013 ho zastřelil voják trpící posttraumatickým stresem. Ironie osudu?

Z té knihy se mi dělalo zle. Hlavně proto, že je to zřejmě všechno pravda. Nečekám, že by měl takový sniper potřebu si vymýšlet. Nejzajímavější bylo sledovat jeho myšlenkové pochody. Při nasazení i v rámci běžného života. Do vyprávění vstupuje i Chrisova žena, která mluví o tom, jak těžké je přijmout, když je pro vašeho muže vlast důležitější než rodina. Podle knihy natočili film, který byl nominován na Oscara. Neviděla jsem ho, ale důvodem zřejmě nebude mistrovská filmová kvalita, ale hvězdy a pruhy před očima všech Američanů. 

Kniha je o:
zbraních, vlastenectví, výcviku, helmě, rvačkách v baru, kovbojích, šikaně, smrti, domech a vzdálenosti.

Čtěte, když:
  • vás zajímá, jak přemýšlí člověk, který se legitimně živí zabíjením,
  • chcete z první ruky vědět, jak se bojuje v Iráku,
  • máte silný žaludek.
Nečtěte, když:
  • nesnesete, že se o lidech mluví jako o terčích,
  • vás nezajímá subjektivní pohled jednoho vojáka na jednu válku,
  • chcete krásnou literaturu, pěkné věty a text bez překlepů a pravopisných chyb.
Příbuzné knihy:
Hodnocení:
Jestli Chris Kyle střílel z .300 Winchester Magnum M24 a já mám doma vodní pistolku, pak tuto knihu hodnotím jako střílení z praku.

Jarní rebarborová Pavlova

úterý 28. dubna 2015

Pavlova je pusinka s ovocným přelivem. Austrálie a Nový Zéland se hádají, kdo tenhle moučník pro baletku Annu Pavlovu vymyslel. V obou zemích je to národní jídlo. Zdobí ho kiwi a jahodami. Máme ale jaro a jsme ve Střední Evropě a tak tahle Pavlova bude s rebarborou. Vyhraďte si na ni dost času. Peče se dvě a půl hodiny!

Na jednu Pavlovu:
  • NA PUSINKU
  • 200 g krupicového cukru
  • 1 lžíce kukuřičného škrobu (může být i bramborový)
  • 4 bílky pokojové teploty
  • 1 lžička citronové šťávy
  • 1/4 lžičky soli
  • NA OZDOBU
  • 400 ml smetany ke šlehání
  • 450 g rebarbory
  • 100 g krupicového cukru
  • 1 lžíce citronové šťávy
  • 60 ml vody


Troubu rozehřejte cca na 90°C. Když nemáte tak přesnou troubu, tak dejte 100°C. Plech vyložte pečicím papírem. A dáme se do vytváření velké nadýchané pusinky, která je korpusem celého moučníku. V míse smíchejte 200 g krupicového cukru a škrob. Ve druhé míse smíchejte bílky se lžičkou citronové šťávy a solí. Začněte vyšlehávat sníh. Budete potřebovat výkonný ruční šlehač. Celé mixování totiž bude trvat asi čtvrt hodiny. Jakmile se z bílků začne dělat pevná pěna, začněte po lžících přidávat cukr se škrobem. Mixujte na plné obrátky. Až všleháte poslední lžíci budete mít před sebou velmi hustou, velmi pevnou a velmi lesklou pěnu. Všechnu ji překlopte do středu připraveného plechu a vytvarujte z ní misku. Věřte mi, jde to lehce. 


Plech s pěnovou miskou pečte na nízkou teplotu dvě a půl hodiny. Celých 150 minut! Děláte to proto, aby byl povrch pevný a vnitřek vláčný. Zatímco se vám peče pusinka, smíchejte v zapékací misce na kousky nakrájenou rebarboru se 100 g cukru, citronovou šťávou a vodou. Až bude pusinka hotová, vyndejte ji a nechte chladnout. Troubu rozpalte na 200°C a rebarboru pečte asi 10 minut. Rebarbora pustí šťávu a změkne. Vyndejte upečenou rebarboru ze šťávy a nechte ji bokem chladnout. Do středu upečené pusinky navrstvěte ušlehanou smetanu. Na tu poklaďte rebarboru a pokapejte šťávou. Nejhezčího efektu dosáhnete s červenou šťávou z odrůdy rebarbory s červeným středem, což není můj případ.


Doporučuji pusinku zdobit šlehačkou, rebarborou a šťávou až těsně před podáváním. Při delší prodlevě se střed trochu rozmočí. Pavlova je pořád stejně dobrá, akorát s ní při servírování naděláte trochu méně parády. Kombinace kyselé rebarbory, šlehačky a super sladké pusinky, je skvělá. Od strávníků získala vysoké hodnocení potvrzené nášupem.

Recept je inspirován kuchařkou Albert - Spolu u stolu. Text vlastní. 

Jím v bistrech

sobota 25. dubna 2015

Bistro není hladové okno. Bistro je malý podnik s pár stolky, kde se dobře najím. Žiju teď v Brně a takových bister je tady požehnaně. Zřejmě to nějak souvisí s množstvím hipsterů, studentů a cool lidí. Chodím do bister, pochutnávám si a pozoruju výše zmíněné v jejich přirozeném prostředí. 


Bistra mám ráda, protože:

  • nemají jídelní lístky, ale menu s pár čerstvými jídly;
  • si ráda dávám ryby, saláty, zajímavé přílohy a dobré maso;
  • na interiéru záleží;
  • nikdo neočekává, že si dám předkrm, hlavní chod, dezert i víno, ale když  chci, tak můžu;
  • mívají zajímavé dezerty - třeba pro Bistro Franz někdy peče Děvče u plotny;
  • u Cattaniho dělají perfektní těstoviny a snaží se i o občasnou bezlepkovost!;
  • bistro Fresh Freaks je bezlepkové celé;
  • majitelé jsou často přítomni, zajímají se a někdy dokonce i vaří - třeba v MFG;
  • si nehrají na posh podniky;
  • nepouští Evropu 2 ani Frekvenci 1;
  • kohoutková voda není sci-fi;
  • je to nejlepší varianta, když se mi nechce vařit;
  • na stolech mívají květiny nebo vkusné dekorace;
  • v Brně je jich tolik, že vždycky někde najdu místo;
  • si před obsluhou nepřipadám jako idiot;
  • tam můžu vzít rodiče, kámošku na jídlo a víno a můžete mě tam vzít i na rande (a hned to jsou plusové body za výběr!).


Bistra nedělají z jídla vědu, ale přitom dostanete dobré a čerstvé jídlo. Přesně to mi vyhovuje. Píšu to sem, protože byste bistra měli všichni vyzkoušet. Třeba se vám taky zalíbí! Kde rádi jíte vy? Bistrech, ve fast foodech nebo v klasických restauracích? A konkrétně? Doporučujte i podniky mimo Brno. Ráda si udělám výlet. 

Tak zatím. Potkáme se v bistru! 

Pod sněhem - Petra Soukupová

čtvrtek 23. dubna 2015

Sedíme u stolu, každá má svoje místo, který se nikdy nemění, Olina je v čele a po jedný straně nejdřív Týna a pak já (po druhý straně je mamčino místo, pak táta, druhý čelo je volný anebo tam sedí babička, když přijde). 
A to je celá rodina. Akorát holky už trochu vyrostly. Olina má syna a kariéru. Blanka má Libora, tři děti, dva psy a auto, které to všechno pobere. Kristýna má mládí, ženatého milence a svobodu. Máma s tátou zůstali v chalupě sami, ale dneska to bude jinak. Všichni totiž přijedou oslavit tátovy narozeniny. Kulaté. Bude to velké.


Pod sněhem je příběh jednoho zimního dne, ve kterém se tři sestry, jejich děti a pes vydávají za rodiči. Do auta se kromě nich vměstnávají taky jejich vlastní i vzájemná nedorozumění. Sesterská láska nemá hranice. Sesterská kritika nemá zábrany. Během jednodenního roadtripu to v autě pěkně vře. Vybublávají minulé křivdy, současné nesnáze a sdílená neutěšenost života. A to holky ještě nedojely do cíle.

Soukupovou čtu ráda. Z předchozích knížek jsem byla přesvědčená, že umí bezvadně vystihnout dětskou psychiku. Pod sněhem ale skvěle vystihuje taky tu ženskou. Sestry, jejich dcery a jejich matka. Všechny dostávají prostor k vyjádření svých pocitů a postojů. K sobě samým, k sobě navzájem. V postavách jsem viděla sebe, svou rodinu, své známé. Všechny ty rodinné situace, které se probírají dennodenně v každé kavárně a vinárně na světě. Nebo naopak zůstávají nevyřčené v tichém utrpení a výčitce. I když mi někdy při čtení bylo úzko, tak jsem nemohla přestat číst. Tak čtěte taky! A všimněte si té obálky! Je prostě nádherná. 

Kniha je o:
autě, kočkách, jídle, sestrách, tabletu, vztazích, emailech, sněhu, matkách, běžkách a půllitru.

Čtěte, když:
  • máte sestry, 
  • máte děti,
  • máte rodiče.
Nečtěte, když:
  • vám dělají potíže nejasné přechody mezi mluvčími,
  • máte strach, že se v knize poznáte,
  • vás nezajímá ženský pohled na věc.
Příbuzné knihy:
Hodnocení:
Jestli v knížce sněží a dneska svítí slunce, tak tuhle knihu hodnotím jako klid před bouří.

Hop do trouby

úterý 21. dubna 2015

Dnešního Vypečeného úterý si važte! Sdílím s vámi jeden z rodinných pokladů. Hop do trouby se u nás peče často a dlouho. Je to rychlá, vděčná a dobrá buchta. Navíc první moučník, který jsem sama upekla. Název je odvozen od toho, že prostě jenom rychle uděláte těsto, nalijete na plech a hop s ním do trouby! Určitě se u vás doma peče něco podobného, ale vyzkoušejte Cukrovatou verzi.

Na 1 plech:
  • 1 Hera
  • 250 g cukru krupice
  • 1 sáček vanilkového cukru
  • 3 lžíce holandského kakaa
  • 100 g hladké mouky
  • 100 g polohrubé mouky
  • 1 sáček prášku do pečiva
  • 4 vejce
  • strouhaný kokos na ozdobu


Troubu předehřejte na 170°C. Plech vymažte máslem a vysypte moukou. Jednou celou Heru nechte rozpustit v rendlíku na střední teplotu. Následně rozpuštěný tuk smíchejte s krupicovým a vanilkovým cukrem. Přidejte kakao a dobře promíchejte. Ze vzniklé tmavé směsi odlijte jeden menší hrnek (asi 150 - 200 ml). Později z toho bude poleva.

Do zbylé směsi vmíchejte celá vejce a úplně nakonec všechnu mouku a prášek do pečiva. Míchejte do hladka. Žádné hrudky. Světle hnědé těsto přelijte na plech. Snažte se o rovnoměrnost. S plechem trochu zatřeste ze strany na stranu. Ono se to srovná. A teď už hop do trouby a pečte asi 30 minut. Z upečené buchty vyjde zapíchnutá špejle čistá. Hotovou buchtu nechte vychladnout a následně ji polijte odloženou kakaovou polevou a posypte nastrouhaným kokosem.


A takhle chutná moje dětství. Jednoduše a sladce. Místo polevy z Hery, kakaa a cukru můžete rozpustit tabulku dobré čokolády. Kokos je nenahraditelný. Takový plech u nás doma zmizí klině během jedné soboty. A v neděli se může péct znovu. Jak je to u vás? Co pravidelně pečou vaše maminky? 

Knižní výzva 2015

sobota 18. dubna 2015

Zeptejte se koho chcete. Já a seznamy, to je kapitola sama pro sebe. Skoro každý den si píšu seznam všeho, co chci udělat. Učení ke státnicím mám rozfázováno po dnech, stranách a tématech. Stejné to bylo s učením k maturitě a k prvním státnicím. Tehdy to dopadlo dobře, tak to přece nebudu pokoušet. Horší je, že si takhle plánuju i volný čas a ty věci, které by měly být spontánní.

Chápete tedy, jak se mi rozzářily oči, když jsem viděla seznam s názvem Reading Challenge 2015. Padesát položek, k odškrtnutí. Krása, že? Motivuje mě to k větší variabilitě při vybírání knih. Jenom těžko bych jinak cíleně hledala knihu, která byla vydána v roce mého narození nebo knihu od autora, se kterým sdílím iniciály. Těším se na nějakou tu trilogii! Asi to bude Hunger games, u kterých jsem (bohužel) dřív viděla filmy a líbilo se mi to moc. Aby bylo jasno, líbilo by se mi to, i kdyby tam nehrál Liam. Třeba konečně dočtu Havla nebo dokonce Červeného a černého. Ale to tomu moc nevěřím. Taky se bojím, že mě žádná kniha nerozpláče. No uvidíme. A jak to zatím vypadá?


18 z 50 a mám ještě 8 měsíců k dobru. Když se rozbrečím, tak bych to mohla zvládnout! Máte pro mě nějaké tipy k nesplněným položkám? Třeba něco se špatnými recenzemi nebo dobrou hru. Každý tip vítám! Přidám si ho totiž na další seznam. Seznam knih, které chci přečíst. A ten je nekonečný. Ještě že tak! 

Manželovo tajemství - Liane Moriarty

čtvrtek 16. dubna 2015

Byla hrdá na svou schopnost se soustředit. Její každodenní život sestával ze stovek maličkých dílků - "koupi koriandr", "dát Isabel ostříhat", "kdo vezme Polly ve čtvrtek na balet, až půjdu s Esther na logopedii?" - jako jedna z těch obřích skládaček puzzle, které Isabel kdysi sestavovala celé hodiny.
Cecilie, zdá se, že ti ta jedna obálka, kterou tvůj manžel nadepsal slovy "Otevřít jen v případě mé smrti" , tvou schopnost soustředění vzala. Najednou myslíš jenom na to, co je v té obálce. To ještě nevíš, že v momentě, kdy se to dozvíš, se tvůj život protne s dalšími dvěma ženami. Jako ten puzzle. Tess je matka šestiletého kluka, které se asi rozpadá manželství. Rachel je starší školní sekretářka. Vdova, která přišla o dceru a jejíž syn se stěhuje na druhou stranu zeměkoule. No a Cecilie je angažovaná matka tří dcer, která s lehkostí koordinuje život celé rodiny.


Manželovo tajemství je román pro ženy. Je to jasné už z obálky. Cecilie, Rachel a Tess se ve vyprávění střídají. Každá má co říct, protože každé se zrovna nějak mění život. Všechny řeší potíže s dětmi, s manžely, se sebou a mezi sebou. A do toho se provalí tajemství, které si měl možná někdo raději vzít do hrobu.   

O Manželově tajemství se říká, že se vám bude líbit, pokud jste byli nadšení ze Zmizelé. Kdo tuhle blbost vymyslel? Neříkám, že to nemůže být pravda, ale když tyhle dvě knihy porovnám, tak Zmizelá je napínavý thriller, který ve vás vyvolá nějaké emoce. Postavy v Manželově tajemství jsou plastikoví panáci. A rádoby zvraty jenom prošumí kolem. Místo zemětřesení se možná pohne sem tam nějaké stéblo trávy. Jinak nic. Čtivost ale knize upřít nemůžu. Na dovolenou je to akorát. 

Kniha je o:
teplých mazancích, nádobí Tupperware, dětech, pouštění draka, Berlínské zdi, zvracení do kanálu.

Čtěte, když:
  • chcete číst o sousedských vztazích,
  • váháte, jestli máte prozradit své tajemství,
  • chcete jednoduše čtivou knihu.
Nečtěte, když:
  • nemáte rádi postavy jako z "amerických filmů",
  • vám vadí střídání několika vypravěčských postav,
  • zrovna moc nemusíte ženské kolektivy.
Příbuzné knihy:
Hodnocení:
Jestli Cecilie prodává Tupperware a já dělala hostesku pro Just, tak tuhle knihu hodnotím jako Avon.

Citronové kostky

úterý 14. dubna 2015

Venku už to začíná vypadat jarně! A tak je jasné, že se nechcete hodiny patlat se zákuskem, když konečně můžete pít kafe venku. Na slunci! Proto pro vás dneska mám něco rychlého a svěžího. Pro všechny, kterým byl citronový dort moc kyselý, je tahle citronová buchta akorát. Tak šup!

Na 12 kostek:
  • 175 g másla
  • 140 g krupicového cukru
  • 140 g hladké mouky
  • 50 g mletých mandlí/ mandlové mouky
  • půl sáčku kypřícího prášku
  • 2 vejce
  • nastrouhaná kůra z jednoho chemicky neošetřovaného citronu
  • šťáva ze tří citronů
  • a další krupicový cukr na obalení (100 - 200 g)


Troubu rozehříváte na 180°C. Formu, ideálně čtvercového tvaru, máte vyloženou pečícím papírem. A akce! Máslo vyšlehejte s krupicovým cukrem. Šlehač nedávejte z ruky a do směsi přidejte 2 vejce. Šlehejte do hladka. Doplňte kůrou z jednoho citronu a šťávou z půlky citronu. Promixujte a postupně přidejte suché přísady. Mandlová mouka, hladká mouka, kypřící prášek. Mixujete, mixujete. Vznikne něco mezi těstem a pastou. Tadá!

Těsto nalijte do připravené formy a pečte 20-30 minut. Průběžně testujte špejlí. Hotovou buchtu nechte vychladnout a následně ji nakrájejte na kostky. Kreativci si můžou vyhrát i s jinými tvary. My nezruční naše nesouměrné cucky svádíme na abstrakci. Teď si do jedné hlubší misky dejte zbylou citronovou šťávu a do druhé krupicový cukr. Kostky rychle namáčejte do šťávy a pak je obalte v cukru. Nemusíte ze všech stran. A můžete hned servírovat


Výsledkem je mokrý, sladkokyselý piškot. K čaji, ke kávě i k limonádě. Není to nic moc slavnostního, ale ono každý den taky není posvícení. A na ten balkón to stačí. Aspoň mně teda jo. Vyzkoušejte!

Cukrovaté jaro!

Čtení v cizích jazycích

sobota 11. dubna 2015

Poslech, výslovnost, gramatika, psaní a čtení. Základní schopnosti, kterými prokazujete znalost cizího jazyka. Na poslech a pochycení výslovnosti jsou skvělé seriály. Na gramatiku - schopní učitelé a nějaký ten vrozený cit. Na psaní - trénink. A na čtení - jednoduché příběhy a zkrácené verze známých děl. Dělejte všechno pravidelně a naučíte se jazyk perfektně. Dneska vás zkusím nalákat na cizojazyčné miniknihy.

Nejsem žádná učitelka jazyků, ani lingvistka, ale nějaký ten cizí jazyk už jsem se v životě naučit zkusila. A musím říct, že právě čtení v daném jazyce je věc, která mi asi nejvíc pomohla porozumět tomu, jak který jazyk funguje. Navíc dost zábavnou formou. První krátkou knížku, která využívá cca 200 anglických slov jsem přečetla asi v devíti letech. A od té doby jsem chtěla víc.


Nejpřístupnější a nejrozšířenější jsou asi knížečky z nakladatelství Penguin Readers. Poznáte je podle tučňáka a oranžového hřbetu. Ale jsou i další. Oxford, Cambridge a Macmillan. A to mluvím jen o angličtině. Seženete je v každém knihkupectví a v každé knihovně s cizojazyčnou literaturou. Penguin Readers a Oxford stupňují úrovně obtížnosti podle počtu použitých slov. U Penguina má Easystarts 200 slov a šestá kategorie Advanced 3000. Když si ještě moc nevěříte, tak zkuste zjednodušené verze notoricky známých knih nebo oblíbených filmů.


Pro čtení v cizím jazyce mám jednu důležitou radu. Absolutně není důležité rozumět každému slovu. Kašlete na to. Nikoho nebaví neznámá slovíčka pořád hledat ve slovníku. Důležité je pochopit, co se vám snaží autor říct. Jasně, když se vám něco opakuje v každé páté větě, tak je fajn zjistit, o co jde. Pamatuji si, že když jsem četla Harryho Pottera, dost často se objevovalo v přímé řeči slovo dunno. Tehdy mi trvalo asi 50 stran, než jsem přišla na to, že je to hovorový výraz pro I don't know. Myslím, že tehdy mi s tím ani slovník neporadil.

Časem se dostanete k tomu, že nebudete rozumět třeba jednomu slovu na stránce. A to už můžete postoupit na další úroveň. Až nakonec budete číst knihy v originále. Když mám tu možnost, tak čtu originály ráda. V překladu se totiž vždycky spoustu věcí ztratí. V knihách i ve filmech. Hlavně vtipy, slang a idiomy. Špatný překlad může zničit i tu sebelepší pointu. Navíc, kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Pod tohle bych se klidně podepsala. Když začnete v jiném jazyce přemýšlet, tak se i trochu jinak chováte a jinak se vyjadřujete. A vždycky je fajn zjistit, kolika různými lidmi můžete být. Tak si to hledání svého cizího já zpestřete a usnadněte čtením! 

Zodiac - Nejnebezpečnější ze všech zvířat - Gary L. Stewart

čtvrtek 9. dubna 2015

Otec jí zmrzlinu zaplatil a zeptal se, jestli si může přisednout ke stolu. Vypadal sympaticky, jako ze škatulky, a  Judy přikývla, neboť ji těšila pozornost od takto dobře oblečeného staršího muže. 
Judy, to jsi ještě nevěděla, co všechno tě s Vanem čeká. Jak bys mohla. Bylo ti čtrnáct. Utekla jsi s ním z domu. Vzala sis ho. Porodila jsi jeho dítě, které ten dobře oblečený starší muž pohodil někde v obytném domě a už se k němu nevrátil. Tím dítětem byl autor knížky, kterého jeho adoptivní rodiče pojmenovali Gary. Gary, který při pátrání po identitě svého biologického otce přišel na to, že Van je zřejmě Zodiac.


Zodiac je přezdívka sériového vraha z Kalifornie 60. let. Jeho totožnost nebyla nikdy oficiálně zjištěna, přestože své vraždy sám ohlašoval a do redakcí novin zasílal šifry se svým pravým jménem. A právě šifry jsou jedním z vodítek, díky kterým je Gary přesvědčený, že jeho biologický otec Van je Zodiac. A jakkoli je to zvrácené, příběh vás bude bavit. 

Kniha sestává ze tří částí. V první se seznamujeme s životem Earla Vana Besta juniora před vraždami, v druhé se Zodiakovým vražděním a ve třetí se vším, co Gary musel podniknout proto, aby odhalil totožnost svého biologického otce. Zajímavé mi přišly všechny tři části, i když literaturu faktu vlastně nevyhledávám. Dohromady skládají komplikovaný obraz jednoho vraha a lidí kolem něj. Garyho zjištění nejsou oficiálně potvrzena, ale v průběhu čtení dávají smysl. Odhalil jeden adoptovaný syn identitu vraha, po kterém policie pátrala padesát let? Přečtěte si Zodiaka a odpovězte si na to sami! 

Kniha je o:
zmrzlině, opuštěných parkovištích, kufru, britské výslovnosti, taxikáři, adopci a nějakých těch vraždách.

Čtěte, když:
  • máte rádi konspirační teorie,
  • se chcete stát amatérským detektivem,
  • vám nevadí číst o krvi a psychopatech.
Nečtěte, když:
  • chcete buď literaturu faktu nebo román, ale ne kombinaci,
  • ve vás reálné případy vyvolávají paranoiu,
  • chcete příběh plný míru, lásky a porozumění.
Příbuzné knihy:
Hodnocení:
Jestli Zodiac posílá složité šifry a já luštím jenom Sudoku, pak tuhle knihu hodnotím jako švédskou křížovku.

Kniha byla zaslána k recenzi nakladatelstvím GRADA

Pohankové palačinky

úterý 7. dubna 2015

Palačinky jsou moje nejvíc nejoblíbenější jídlo. Myslela jsem si, že s mým přechodem na bezlepkovou dietu s nimi mám utrum. Náhradu jsem si našla v banánových lívancích, ale po těch tenkých, velkých palačinkách, které se dají naplnit spoustou věcí, se mi někdy zastesklo. Nechci na palačinky plýtvat drahou, bezlepkovou mouku a kukuřičné nejsou nic moc. Zjistila jsem ale, že ty pohankové jsou super! Dokonce se z pohankové mouky prý dělají tradiční francouzské crêpes/ galettesA kdo dělá lepší palačinky než Francouzi? Nikdo!

Na 6 - 8 tenkých palačinek:
  • 200 g pohankové mouky
  • 1 vejce
  • 400 ml mléka
  • NA POMAZÁNÍ
  • pomerančová marmeláda
  • máslo
  • moučkový cukr


Jak se dělá palačinkové těsto asi nemusím nikomu moc vysvětlovat. Rozšlehejte vejce s mlékem a postupně přidávejte mouku. Míchejte, dokud se všechno nespojí do hladkého těsta. Míry a váhy jsou tak trochu od oka. Chcete dosáhnout takové konzistence, při které se těsto bude z naběračky pěkně táhnout. Nic vodového. Pokud děláte sladké palačinky, pak přidejte lžíci cukru. A ještě k pohankové mouce. Pohanka má svou specifickou chuť. Pokud nechcete, aby byla tak výrazná, pak si kupte mouku z loupané pohanky. Ta je v chuti jemnější. Těsto doporučuji nechat odstát. Aspoň půl hodiny, ale klidně v lednici do rána. V líné nedělní ráno tak už jenom vstanete a smažíte.

Smažíte na nízké, nepřilnavé pánvi pomazané trochou másla a rozehřáté tak akorát. Můj sporák má maximum na šestce, takže volím čtyřku. Na pánev nalijte menší naběračku a krouživým pohybem pánví (tou na sporáku, ne tou vaší) udělejte z těsta co nejsouměrnější kulatou placku. Tu smažte z každé strany asi dvě minuty. Výhodou pohankových palačinek je, že jsou dost pevné, takže při otáčení odpadá trhání a nadávání. 


Hotové palačinky můžete naplnit podle libosti. Já jsem se rozhodla usmířit Francouze a Brity a použila jsem klasickou anglickou kombinaci. Máslo a marmeládu ze Sevillských pomerančů, kterou mi poslali Zajíci v krabici. Hořkost jsem zaplašila moučkovým cukrem a byla to paráda. K tomu kafe a křížovku. Když se na to cítíte, tak můžete i sudoku. Killer.  

Založte si Knižní klub!

sobota 4. dubna 2015

Vždycky jsem chtěla být součástí knižního klubu. Bože, to zní tak uboze. Normální lidi chtějí třeba zkusit bungee jumping, nechat se tetovat, uběhnout maraton nebo mít rockovou kapelu. A já chci knižní klub. Dost se divím, že mě děti ve škole nikdy nešikanovaly. Mám kolem sebe ale pár kamarádek, které jsou hodně cool a navíc taky chtěly zkusit knižní klub. Tak jsme do toho šly. Fungování takového knižního klubu není nic jednoduchého. Poučena našimi úspěchy a nezdary vám dám pár rad do začátku. Je mi totiž jasné, že si na ten knižní klub taky tajně myslíte. Jenom je vám, na rozdíl ode mě, trapné, to vytahovat v hospodě u piva.


Na začátek potřebujete lidi. Někoho, kdo rád čte a ideálně o knížkách i rád mluví. Zase by vás ale nemělo být moc. Čím víc lidí, tím horší domluva a časová koordinace. Pokud se budete řídit logikou Českých drah, tak už dva jsou skupina. Tak se domluvte s nějakou spřízněnou duší a máte to vyřešeno. 

Kromě lidí taky potřebujete knihy. Snažte se předem dohodnout na věcech, které baví a zajímají všechny. A buďte k sobě upřímní. Je jasné, že všichni chceme číst klasiku a filosofické texty, ale na to prostě musíte mít náladu a čas, což jsou veličiny, které se u většího počtu lidí dost špatně regulují. Takže to chce něco čtivého a zajímavého, abyste se měli o čem bavit a přít. Bratry Karamazovy si nechte od cesty. 

Nebuďte moc ambiciózní. Jedna knížka a jedno setkání za měsíc je tak akorát. Všichni máme ty svoje pracovní úvazky, diplomky, rodiny, zkoušky, tréninky a podobné všední reality, které nám brání ve čtení. Tak s tím počítejte a vzájemně si vycházejte vstříc. Knižní klub má být zábava. Ne další povinnost. 

A protože se někdy vzájemné setkání odloží i o víc než jen pár dní, tak doporučuji dělat si o přečtené knížce poznámky. Ať pak víte, co jste si to loni v létě chtěli říct o té super knížce, kde už si vlastně ani nevybavujete jméno hlavního hrdiny. Boží nástroj je Book Journal od Moleskine, ale i obyčejný sešitek je OK. 


Samotné setkání je na celé věci to nejlepší. Udělejte si to hezké. Zajděte si do nějaké super kavárny nebo si doma dejte dvě deci lahve rulandského šedého. Říkejte všechno, co o knížce chcete říct. Neexistuje žádný správný názor nebo pohled na knížku. Každá knížka je jiná a každý čtenář je jiný. To, co někomu připadá jako úžasný milostný příběh, může cynikovi, jako jsem já, připadat jako nepravděpodobná, medem obalená slátanina. Vzájemně si předejte své pohledy na knížky a svět. Čím víc vína, tím upřímnější ty pohledy budou.  

A na závěr pár tipů na knihy, které by se do takového klubu mohly hodit:
Tak co? Pustíte se do toho?

Ragtime - E. L. Doctorow

čtvrtek 2. dubna 2015

Druhý den ráno se všichni vypravili na nádraží v New Rochelle Otce vyprovodit. Přišlo i několik lidí z kanceláře a Otcův první náměstek pronesl krátký proslov. Ozval se krátký potlesk. 
Otec nastoupil do vlaku a přidal se k výpravě, která měla za cíl dobýt Severní pól. Doma nechal Matku, Chlapce, Matčina otce a Mladšího bratra. A taky svou firmu na výrobu vlaječek a rachejtlí. Byl začátek 20. století a byznys mu vzkvétal. Někde tady se začala krystalizovat dnešní Amerika.


Ragtime je svědectví doby. Příběhy obyčejných, bezejmenných lidí se proplétají s význačnými osobnostmi. Harry Houdini, Henry Ford, Sigmund Freud i Evelyn Nesbit. Všichni se otiskují do každodenního žitého světa rodin. Amerických, přistěhovaleckých, černošských. A to všechno v rytmu ragtime. 

Kniha má spoustu vrstev a ještě více postav, které se navzájem potkávají a míjejí, spojují a rozcházejí. E.L. Doctorow je známý tím, že píše tzv. historizující fikci. Všechno je to vymyšlené, ale sem tam se objeví reálná událost nebo postava. Bavilo mě dohledávat si osudy těch, které jsem neznala. Kromě románu dostanete i lekci moderních dějin. Dva v jednom a to se vyplatí. Jenom pozor! Ragtime u nás vyšel naposledy před deseti lety, takže ho hledejte spíš v knihovnách a antikvariátech. Případně zkuste Formanův film

Kniha je o:
autě, přistěhovalcích, Severním pólu, hasičích, pláži, manželství, rachejtlích a penězích.

Čtěte, když:
  • máte rádi stát New York,
  • zajímá vás období před první světovou válkou,
  • rádi spojujete realitu a fikci.
Nečtěte, když:
  • chcete zapomenout na reálný svět,
  • potřebujete něco extrémně čtivého a poutavého,
  • nechcete atmosféru, ale příběh, který vám vyrazí dech.
Příbuzné knihy:
Hodnocení:
Jestli Otec prodává bengálské ohně a já to umím akorát s prskavkama, tak tuto knihu hodnotím jako novoroční ohňostroj.
Proudly designed by | mlekoshi Playground |