Vaječný likér

Vánoce jsem měla vždycky ráda. Připadá mi, že o adventu jsou k sobě lidi tak nějak milejší. Dřív jsem si myslela, že je to kouzlo Vánoc. Dneska jsem přesvědčená, že je to pestrou nabídkou vánočních alkoholických nápojů. Zkonzumovaný objem roste úměrně s počtem vánočních večírků a návštěv u přátel. Tak až vás letos pozvou, vezměte s sebou lahev domácího vaječného likéru. Budete na sebe jako med!

Na jednu lahev:

• 4 čerstvé žloutky
• 1 konzerva slazeného kondenzovaného mléka
• 1 konzerva neslazeného kondenzovaného mléka
• 400 - 500 ml tuzemského rumu
• 1 sáček vanilkového cukru
• muškátový oříšek

Připravte si čistou lahev o objemu cca 1l. Propláchněte ji horkou vodou (včetně víčka). V míse chvíli šlehejte žloutky a pak přidejte veškeré kondenzované mléko, vanilkový cukr a nastrouhejte trochu muškátového oříšku. Buďte s ním docela opatrní, protože je hodně aromatický. Čtvrt kávové lžičky je maximum. Ingredience mixujte na ne příliš silné obrátky asi 5 minut. Vyberte si k tomu nějaký dobrý song nebo 2 koledy po 2 minutách 30 vteřinách. 

Nakonec do směsi přilijte rum. Průběžně ochutnejte. Mně na tohle množství stačí 450 ml, ale vy určitě zvládnete více. Směs s rumem ještě minutku mixujte a pak přelijte do připravené lahve a dejte chladit do lednice. Prý vydrží i tři týdny, ale u nás se nikdy déle než pár dní neohřeje.

Vaječný likér podávejte v nejhezčí skleničce s kostkou ledu a úsměvem na tváři. Budou přece Vánoce a vy pijete něco dobrého s někým dobrým. Lepší už to být nemůže. 

Tak na vaše!

We Were Liars - E. Lockhart

"The Sinclairs are athletic, tall, and handsome. We are old-money Democrats. Our smiles are wide, our chins square, and our tennis serves aggressive."

Sinclairovi takoví opravdu jsou. Prominentní, bohatí. Otec měl tři dcery. Každé postavil dům na soukromém ostrově, kde teď celý klan tráví každé léto. Otec s dcerami. Dcery se svými dospívajícími dětmi. Dětmi, kterým všichni říkají Lháři.

We were liars se řadí do tzv. young adult literatury, která je v posledních letech velmi populární. Ale nebojte, tahle kniha neobsahuje třpytivé upíry, zhrzená srdce, draky, meče ani dystopické světy. O příběhu vám toho ale nemůžu říct příliš. Když se vás totiž na knihu někdo zeptá, musíte prostě lhát! Takže mi nevěřte, když říkám, že se v knížce cestuje časem a hlavní hrdinka dealuje drogy, protože tak se to v téhle rodině dělá. A už vůbec mi nevěřte, že nic není tak, jak vypadá. Nebo je? Přečtěte si a rozhodněte se.

Kniha zatím nevyšla v českém překladu, ale šeptá se, že v první polovině roku 2015 ji má vydat nakladatelství Host. Jestli bude mít stejný ohlas jako ve světě, tak se vám kniha určitě nevyhne. Na Amazonu, Goodreads ani YouTube se před ní nedalo schovat. Taky proto jsem asi podlehla. A rozhodně nelituju. Anglicky čtu beletrii moc ráda a We Were Liars je napsáno velmi čtivě. Krátké věty bez komplikací, které gradují zápletku. Pár pohádek mezi tím a spousta tajemství. Ke čtení doporučuji i těm v angličtině méně pokročilým. 

Tato kniha je o:

zlatých retrívrech, rodinných dramatech, velkých domech, letních prázdninách a lžích.

Čtěte, když:

• vás láká život bohatých a privilegovaných,
• vás vždycky zajímalo, co by zažívaly děti z Bullerbynu, kdyby byly o deset let starší a o pár milionů bohatší,
• vám chybí léto, pláže a dovolená.

Nečtěte, když:

• apriori víte, že příběh pár teenagerů nemůže být nic zajímavého,
• potřebujete vědět všechno hned,
• chcete sociální drama, rovnost a aby byl život jednou fér. 

Příbuzné knihy:

Sebevraždy panen - Jeffrey Eugenides

Posel - Markus Zusak

Hvězdy nám nepřály - John Green

Hodnocení:
Jestli v neděli padne jackpot Sportky a má nejvyšší výhra byla 82 Kč, pak tuhle knihu hodnotím jako pytel zlaťáků.

Bezlepkový čokoládový dortík s chilli

Za měsíc bude po Vánocích. Stres ze svátků klidu a míru už se dá skoro krájet. Takže máte chuť sednout si k televizi a sežrat celou tabulku čokolády. Stává se mi to pravidelně. I když se neblíží Vánoce. A pak se cítím provinile. Lepší varianta je udělat rychlý dortík, který je ve skutečnosti jenom čokoláda obohacená o máslo a víc cukru. Takže už chápete, že se potom vůbec nemusíte cítit špatně. Pro speciální efekt přidáme víc než malé množství chilli, aby vás na jazyku nesvrbělo to, co už jste dávno chtěli říct. 

Připravte si:

200 g čokolády s obsahem kakaa někde mezi 55 % -75 %

200 g másla

100 g moučkového cukru

5 vajec

2 lžíce bezlepkové mouky (pro lepkožrouty polohrubá)

1 lžičku mletého chilli

Troubu předehřejte na 180°C. Vymažte a vysypte formu podle vašeho výběru. Dortík bude nízký, takže může být klidně koláčová. S pečením začneme už starým známým trikem s vodní lázní, ve které rozpustíme všechnu čokoládu a máslo. Rozpouštějící se směs jemně míchejte, aby se všechno lépe spojilo. Nelekejte se, až to u vás najednou začne vonět jako u Willyho Wonky. Dokud na vás nevyskočí umpalumpa, tak je všechno v pořádku a můžete pokračovat.

Odolejte hladké rozpuštěné čokoládě a přes síto k ní postupně vsypte a vmíchejte moučkový cukr a mouku. Lenoši a skeptici fázi se sítem přeskakují. Míchejte tak dlouho, dokud směs zase nebude úplně hladká. Nakonec opatrně přisypávejte chilli a průběžně zkoušejte. Každý má hranici ostrosti někde jinde, takže si množství přizpůsobte. A pamatujte, čím čerstvější chilli, tím ohnivější výsledek. 

Až budete mít všechny sypké přísady vmíchány, tak do těsta přidávejte vajíčka jedno po druhém. S každým dalším vajíčkem bude hmota hustší a vymíchávání do hladka bude trvat o něco delší dobu. Tak buďte vytrvalí. Když se vám všechno pěkně nespojí, tak to vůbec nebude dobré. Tak míchejte. Je to rychlý recept, takže pak už jen všechno přelijte do formy a pečte 15 - 20 minut.  

Dortík je sice pečený, ale bude vám připadat krémový a jemný. Když přidáte chilli v množství tak akorát, tak se lidi budou ptát, co jste to tam proboha přidali, že je to tak strašně dobré. Když chilli přidáte ve větším množství, tak budou říkat, že to pálí. A to přece chcete. A nemějte výčitky svědomí. Existují teorie o tom, že čokoláda je vlastně něco jako salát. Tuto hypotézu zatím empiricky testuji. 

Mějte se cukrovatě. 

Dita P. - její deník a porcelán

Dita Pecháčková se psaním o jídle zabývá už docela dlouho. Pět let dělala šéfredaktorku časopisu Apetit. Teď vede magazín Albert v kuchyni. Takový ten tenký časopis plný reklam, co dostanete v supermarketu zadarmo a skoro byste ho chtěli zahodit, ale když jím prolistujete, tak zjistíte, že tam jsou skvělé recepty, jídlo je nadprůměrně dobře nafocené a rubriky dávají smysl. To se o většině podnikových a reklamních časopisů nedá říct ani zdaleka. 

Takže teď už víme, že Dita P. umí udržet dobrou úroveň kulinářského časopisu. To jí samozřejmě nestačilo a v roce 2012 vydala svou první vlastní kuchařku. Deník Dity P. upoutá už vzhledem. Kuchařka je brožovaná, velkoformátová a má kvalitní papír. Velkým plusem jsou až neskutečně dobré fotky a grafická úprava. Myslím, že je to taková hra. Všechno má působit velmi domácky, ale vy víte, že je za tím spousta pečlivého aranžování. Ráda se tím nechávám obelhávat i když vím, že rozdíl mezi každodenním servírováním domácího jídla a focením do kuchařky je stejný jako mezi mnou po probuzení a mnou ve chvíli, kdy vycházím ze dveří. Tedy markantní. Nicméně k brožované vazbě mám praktickou výtku. Kuchařku používám hodně a začíná se uvolňovat. Očekávám, že se brzy rozpadne na několik dílů. A to mi dost vadí.

Sebekrásnější kuchařka by ale u mě neměla šanci, kdyby jí chyběl kvalitní obsah. A ten v Deníku je. Dita P. zahrnula 100 receptů, které rozdělila do kapitol, které se nějak vztahují k jejímu životu. Piknik, Mé americké lovestory, Dětské slasti, Z české hospody. Recepty jsou tedy různorodé a každý si něco vybere. Pro mě je to vybírání vždycky hodně těžké, protože všechno vypadá fakt dobře. A když vyberu a uvařím, tak to pak taky většinou dobré je. Když není, tak za to můžu já a ne Dita. To dá rozum.

Ditina kuchařka je v mém holčičím okolí hodně rozšířená. Všechny ji znají, mnohé ji mají a většina z ní vařila. Všechny říkají, že je super a když se chtějí vytáhnout a připravit něco trochu extra, tak sáhnou po Ditě. Já to taky dělám. A jsem zvědavá na druhý díl, který by měl vyjít v květnu 2015.

Čtěte, když:

• nechcete jenom recepty, ale i styl,
• se potřebujete pro vaření nadchnout,
• na Pinterestu máte aspoň tři nástěnky o jídle a pořád vám to nestačí.

Nečtěte, když:

• máte akutní hlad,
• chcete vařit co nejrychleji a nejúsporněji - ideálně špagety,
• potřebujete skladnou a lehce přenosnou kuchařku, co se vleze na ten nejmenší pracovní pult.

Hodnocení:
Jestli nerada dostávám růže a zrovna mi doma kvete orchidej, pak Deník Dity P. hodnotím jako tulipán.

Vydání kuchařky Dita P. doplnila o prodej vlastního Vyšívaného porcelánu. Nádobí si můžete objednat ve čtyřech různých vzorech a k dostání je všechno - od konvičky na čaj přes kalíšek na vejce až po zadělávací mísu na těsto. Zboží můžete odebrat buď sami v Praze, nebo si ho nechat poslat na dobírku. To je podle mě u nádobí dost nešťastná varianta. Když budete mít štěstí a cestou se nic nerozbije, tak je docela velká pravděpodobnost, že se mezi tímhle ručně vyráběným porcelánem najde nějaké to kazové zboží. Přišla nám polévková mísa, kde poklička nelícovala s mísou nebo hrneček s pár hrbolky. Není to nic, co by bránilo užívání a dá se to vyreklamovat. Ale zdlouhavé vyměňování zboží v porcelánce a riskování toho, že se cestou nový kus rozbije (a tak dále a tak dále) je otrava. Nikdo nemá rád reklamace.

Ty kusy, které jsou v pořádku, jsou pak pěkné. Vzor vydrží i mytí v myčce. Sada k snídani a čaji mi připadá povedenější, než sada obědová. Nečekejte kvalitu Villeroy&Boch a nečekejte ceny IKEA. Vyšívaný porcelán je takový střed. Nejsem si jistá, že bych jej s klidným svědomím mohla označit za zlatý střed, ale jako pěkné nádobí určitě ano. V těchto dnech by měly být představeny nové vzory porcelánu. Podle Facebookových stránek se testovaly ve zlaté a stříbrné barvě. Tak uvidíme.

Už jste někdy podle Dity P. vařili? A jak se vám to líbilo? Už jste někdy jedli z vyšívaného porcelánu? A jak se vám to líbilo? Chci všechno vědět!

Zmizelá - Gillian Flynn

"Nezlobte se, že obtěžuju, jen jsem si říkal, že byste to měl vědět...dveře vašeho domu jsou dokořán a ta vaše kočka je venku. To asi nemá být, že?"

No to asi nemá, no. Ale už se stalo a Nick se musí poprat s tím, že jeho žena Amy zmizela. Nebo spíš je Zmizelá. Nick ohlásí chybějící ženu v domácnosti policii. Je vyslýchán a je tak nějak podezřelý. Protože v takových případech je to většinou manžel. A Nick není bez chyby. Byla Amy bez chyby? Zmizela sama nebo jí někdo pomohl? A proč v den výročí svatby? Samé otázky.

Knížka dostává různé nálepky od thrilleru přes psychologický román po fenomén a kult. O Zmizelé se mluví už od jejího vydání v roce 2012 a teď, s premiérou stejnojmenného filmu s Benem "Jsem nový Batman" Affleckem v hlavní roli, začíná kolečko obdivu znovu. Ti, co to ještě nečetli, si zašli aspoň do kina. Já jsem se na knihu dlouho chystala a po premiéře filmu jsem se držela dál od všech, kteří by mi mohli zápletku prozradit. Protože všichni víme, že když už víte, jak to dopadne, tak už ani nemá cenu číst. To už snad stačí jenom ten film. 

Román je v podstatě o dvou postavách, které jsou skvěle propracované. Do detailu. Perspektiva Nicka a (deníkové) Amy se střídá. Postoje obou manželů se proplétají, až vygradují a pak už příběh plyne neuvěřitelně rychle. Při čtení doporučuji dávat pozor od začátku. Co se zdá na prvních stranách jako maličkost, může sehrát později zásadní roli! A víc o ději ani muk. 

Jenom poznámku k překladu. Připadá mi, že některé ustálené anglické fráze mohly být přeloženy s větším citem k češtině. Jeden příklad za všechny: Neviděla, že se tohle blíží. Doslovný překlad fráze She never saw it coming. Přitom se v textu zrovna nic doslovně neblížilo. Ani auto, ani vlak, ani vrah. V češtině by to tak asi nikdo nepoužil, ale nejsem samozřejmě překladatelka. Tak třeba to nějaké opodstatnění má. Když tak mi to někdo erudovaný vysvětlete.

Kniha je o:

honbě za pokladem, blonďatých vlasech, finanční krizi, palačinkách a manželství.

Čtěte, když:

• chcete knížku, od které se nebudete moct odtrhnout,
• máte chuť na trochu napětí,
• víte, že to, že jste paranoidní, ještě neznamená, že po vás nejdou.

Nečtěte, když:

• už vám někdo prozradil hlavní zápletku a její vyústění,
• máte partnerské problémy - mohli byste se nesprávně inspirovat k jejich řešení,
• máte těsně před důležitým termínem čehokoliv - nakonec byste to nemuseli stihnout. 

Příbuzné knihy:

Neviditelný - Jaroslav Havlíček

Muži, kteří nenávidí ženy - Stieg Larsson

Hodnocení:

Jestli je nejhorším způsobem smrti utonutí a sama se nejvíc bojím uhoření, tak tuto knihu hodnotím jako uškrcení holýma rukama.

Banánové lívanečky bez lepku

Dnešní recept je trochu podvod, protože nebudeme péct. Taky je to recept, který mi zachránil život. Miluju palačinky. K snídani, k obědu, k večeři, kdykoliv. V poslední době jsem ale zjistila, že mi nedělá dobře lepek, tak jsem ho postupně vyřadila a začala hledat alternativy mých oblíbených jídel. Tohle je perfektní náhrada! A hodí se i když nesmíte nic s laktózou a nebo máte doma pár zralých banánů a nechcete, aby se zkazily. Nebo když nemáte mlíko ani mouku, ale stejně byste si něco jako palačinky dali. To se tak někdy přece stane. 

Suroviny na 15 malých lívanečků:

• 3 banány
• 5 vajec
• 2 lžíce strouhaného kokosu
• trocha oleje na vymaštění pánve
• mazací dobroty typu džem, sirup, zakysaná smetana - chuti se meze nekladou

Oloupané banány nalámejte na kousky a spolu se všemi vajíčky je dejte do mixéru. Mixujte velmi krátce. Kousky banánů nejsou na závadu. Pokud se vyžíváte ve fyzické aktivitě, tak můžete banány pomačkat vidličkou a s vajíčky smíchat ručně. Ke směsi přimíchejte kokos.

Rozpalte pánvičku a trochu ji vymažte olejem. Ideálně přímo lívancovou. Mám jenom velmi nízkou palačinkovou, ale tohle zvládnete na jakékoliv aspoň trochu nepřilnavé pánvi. Nalijte na pánvičku těsto tak, aby měl lívaneček průměr menší ženské dlaně. Předpokládám, že pokud tohle bude vařit chlap, tak jedině pro svou drahou a to potom asi víte, jak taková ženská dlaň vypadá. 

Teď by pánev neměla být extrémně horká, aby se lívanečky hned nepřipálily, takže trochu uberte na plameni. Já jsem svou plotýnku ztlumila z maximální hodnoty šest na průměrnou hodnotu tři. Z každé strany opékejte asi minutu až dvě. Díky kokosu by těsto mělo držet poměrně dobře pohromadě, ale otáčení přece jenom trochu cviku chce. Nicméně když jsem to zvládla já, tak potom to zvládne už opravdu každý.

Na talíři lívanečky po vzoru amerických filmů vrstvěte na sebe a polévejte vámi zvolenou dobrotou. Upřednostňuji borůvkový džem. Když chcete trochu svěžejší výsledek, tak si dejte zakysanou smetanu. Doplňte ranní kávou a včerejší křížovkou. 

Na takovou snídani asi nebudete mít čas každé ráno (Jestli jo, tak vám gratuluju!), ale čas od času je to příjemná změna. Tak to třeba vyzkoušejte nebo tak něco. Dobrou chuť.

Šokující odhalení: miluju svůj Kindle

Ano, knihtisk je nejdůležitější vynález lidstva a tištěné knihy nikdy nezaniknou.
Ano, papír voní líp než Chanel číslo pět.
Ano, mám ráda krásné obálky knih.
Ano, je uspokojující založit si dočtenou knížku do knihovny a dívat se, jak se tam vyjímá. 

Ano, ráda v knížkách nacházím poznámky a záložky z předchozích čtení. 

Ano, ráda knížky půjčuju jiným a pak poslouchám, jak super to bylo.

Ano, miluju dobrá knihkupectví.

Ano, soudím lidi podle toho, co zrovna čtou ve vlaku. Mimochodem, proč si berete ten hrozný Blesk, když vám nabízí i frontu, lidovky a koukání z okna? To už není guilty pleasure, to je prostě hrůza.

Přesto všechno miluju svůj Kindle. Tu skvělou čtečku, co váží asi 200 g i když na ní mám stovky knih a  její display se neleskne, ani když si čtu na sluncem zalitém balkóně s dvojkou vína v druhé ruce. Protože i takový kýč se v mém životě vyskytuje.
Kindle mám skoro rok. Čtu mnohem víc. A nemusíte se bát, že až jednou budu zahrnutá do výzkumu výše sociokulturního kapitálu, tak propadnu, protože mám doma málo metrů knih. Čím víc čtu, tím víc tištěných knih kupuju. Protože ty dobré přece chcete mít v knihovně!

Kindle stačí nabíjet jednou za měsíc. To mi bude sice v případě apokalypsy docela k ničemu, ale pro fungování ve společnosti nadbytku je to velmi pohodlné.

Ne, Kindle nesnese srovnání s důležitostí knihtisku, ale e-paper je taky dobrý vynález.

Ne, Kindle nevoní. Je to další elektronické zařízení. Tečka.

Ne, na čtečce si nevychutnáte krásu a strukturu obálek jednotlivých knih, ale můžete si pořídit fakt pěkný obal na čtečku samotnou. 

Ne, ebooky nemůžete řadit do poličky podle velikosti, ale jednoduše je můžete dělit do složek podle žánrů, autorů, abecedy nebo jakkoliv vaše obsedantně kompulzivní porucha vyžaduje. 

Ne, všechny knihy nejsou dostupné jako ebook a už vůbec ne oficiálně a česky, ale když se srovnáte s karmou a svědomím, tak sežene skoro všechno. 

Ne, Kindle neukazuje čísla stránek, ale pro osoby posedlé výkonem je dosažení hranice 100% velmi uspokojujícím zážitkem.

Ne, Kindle většinou nikomu nepůjčuju, ale díky tomu, že víc čtu, taky lidi kolem víc otravuju s knižními tipy.

Ne, Amazon mi za tenhle článek nezaplatil. Miluju svůj Kindle.

Čtení s Kindlem a čtení tištěné knihy jsou dva jiné zážitky. Ale to důležité zůstává stejné. Tak proti sobě čtečku a knihu nestavte. Nebo mi dejte vědět, proč by to mezi nimi mělo být jako mezi Spartou a Slavií.

Užívejte si všechny způsoby čtení. Protože čtecí cukrovaty není nikdy dost.

Dědeček - Tomáš Zahrádka

Z duté hlavy vypadla rulička papíru. 

"Co to je?" zeptal se dědeček.

Car sebral ruličku z klína a rozmotal ji.

"To nevím," podivil se Car. 

Jako se podiví všichni, když jim něco vypadne z hlavy. 

To si tak jednou o prázdninách sedíme s kamarádkou na zahradě, opalujeme se a čteme. Ona knihu, já Magazín. Listuju, listuju a před televizním programem mě zaujme rozhovor s Tomášem Zahrádkou. Jak má rád papír a jak ho jeho dědečkové inspirovali k napsání knížky. Pohádkové, co je tak trochu pro děti, ale možná vlastně spíš pro dospělé. Říct, že mi byl Tomáš Zahrádka po přečtení rozhovoru sympatický, je neadekvátní. Na těch pár stránkách v časopise jsme se do něj zamilovaly obě. Všechny u nás doma jsem donutila, aby si ten rozhovor přečetli. A nepřímo jsem si řekla o dárek k nadcházejícím narozeninám. Díky, brácho.

Jsem ráda, že nemusím psát objektivní tlachy o tom, jak je Dědeček Tomáše Zahrádky strašně originální prvotina, co ale asi nikdy nebude bestseller. Houby. Ta knížka je skvělá! První vydání má 100 výtisků a jednou to bude velká rarita. Postava dědečka spojuje a rozplétá tři pohádky - o králi, o carovi a o třech stromosprávcích. Zahrádka píše v krátkých větách a jeho asociace mě moc baví. Má to hloubku, přesah i úroveň. Je to vtipné, neuvěřitelné a krásné. Síla tří. Navíc je kniha nádherně ilustrovaná Jiřím Stachem. Prostě nechápu, proč se o ní víc nemluví a proč ji ještě všichni nemáte doma!

Tato kniha je o:
listonoši, liškách, které pijí kávu, mracích, ak. soch. Vandrholíčkovi, svatbě čertů.

Čtěte, když:

• chcete vidět, jak se dají ve větě použít slova jako pneubnóm a tyčklep,
• se vám stýská po dobrodružstvích, která se dají zažít jenom na prázdninách u babičky,
• máte chuť na čaj, co vám vrátí barvu do tváře.

Nečtěte, když: 

• si nechcete připustit, že 1+1 se nemusí úplně vždycky rovnat 2,
• je vaší nejoblíbenější pohádkou Z pekla štěstí,
• jste si právě dali dvojité espresso a cuká to s vámi.

Příbuzné knihy:

Pěna dní - Boris Vian

Pod dekou - Craig Thompson

Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry

Hodnocení:

Jestli ráda piju gin a dlouho jsem neměla whiskey, pak tuhle knihu hodnotím jako absint. 

Jablečný koláč

Jablečné věci dělám, když potřebuju uzemnit nebo když se mi stýská po domově. Nevím proč. Možná proto, že moje babička dělá ten nejlepší tažený štrůdl na světě. Možná proto, že mamka dělala hraběnčiny řezy, když jsem byla malá. Nebo možná proto, že naše jabloně neplodí ty nejkrásnější jabka, ale jsou naše a tak chutnají nejlíp. Tenhle koláč peču, když chci, aby se u mě někdo cítil jako doma. Upekla jsem ho kamarádce, když se stěhovala. A dneska jí ho peču, protože splín se někdy vkrade i do nejslunečnějšího dne. Tak na uzemnění!

Materiál:

• 150 g másla (125 g na těsto, 25 g na posypání a malý kousek na vymazání formy)
• 125 g krupicového cukru
• 3 vejce
• 50 g mandlové mouky nebo hodně jemně namletých mandlí
• 100 g hladké mouky
• 1 lžička prášku do pečiva
• 3 větší jablka
• 2 lžíce třtinového cukru
• 1-2 lžičky mleté skořice
• PS: Z receptu se jednoduše stane bezlepkový, když nahradíte hladkou mouku bezlepkovou Jizerkou a prášek do pečiva bezlepkovým kypřícím práškem

Začněte tím nejmíň zábavným a to je vymazání formy máslem a následné vyložení pečicím papírem. Troubu nechte rozehřívat na 150 °C. Pak umyjte jablka, oloupejte je, zbavte jádřinců a nakrájejte na měsíčky nebo plátky. Jestli máte domácí jablka bez chemie, tak si ty oloupané slupky u práce snězte. Prý je v nich nejvíc vitamínů. A vzpomeňte si na děti v Africe. Přece byste to nevyhodili!

Teď přijde kritická část receptu a to je vyšlehávání másla s krupicovým cukrem do krému. Z takové banality se velmi rychle může stát horor. Takže dejte máslo o pokojové teplotě do větší mísy a přidejte cukr. Šlehejte mixérem, až se z toho stane krásně jemný krém. Šlehejte něžně. Není potřeba mixér vytáčet do nejvyšších obrátek. Chce to trpělivost. A pak to bude vypadat asi jako na obrázku.

Teď si do hrnečku rozklepněte vajíčka a prošlehejte je vidličkou, až se bílky spojí se žloutky. Po troškách přilévejte k máslovému krému a opatrně mixujte. Fakt opatrně, protože by se to mohlo srazit. Kdybyste měli pocit, že se tak děje, přisypte malé množství hladké mouky. Takhle po troškách vmixujte vajíčka, a jestli se vám to nezdrclo, tak se poklepejte po rameni, protože to si zaslouží uznání. A jestli se to zdrclo, tak si z toho nic nedělejte. Ti pacholci, co je tím budete krmit, to stejně asi nepoznají.

Do krému s citem přimíchejte mandlovou mouku a po částech i hladkou mouku a prášek do pečiva. A fakt nikam nespěchejte. Tohle je domácí koláč, ne něco, na čem si máte vypracovat bicáky. Nakonec přisypte dvě třetiny nakrájených jablek a promíchejte.

Hmotu rozprostřete rovnoměrně do formy. Na povrch rozložte zbylá jablka. Můžete je nasypat jen tak, bez ladu a skladu nebo se můžete vyřádit a dělat soustředné kruhy, rovnoběžné řady, trojúhelníky. Je to na vás. Jablka pak posypte skořicí, třtinovým cukrem a rovnoměrně na ně rozložte zbylých 25 g másla. Pečte cca 55 minut. Doporučuji hlídat se špejlí v ruce.

Jablečný koláč si dejte k odpolední kávě. Nebo čaji. Nebo limonádě. Je vláčný, lehký a kombinace jablek a skořice nemůže zklamat. Nikdy. Pokud by vám přišel moc sladký, uberte na třtinovém cukru k posypání. Tak vyzkoušejte. A pochlubte se na Instagramu s hashtagem #cukrovata.

Dejte si cukrovatu.

Jana Florentýna Zatloukalová naučí vařit každou dceru

Jana Florentýna Zatloukalová napsala a vydala čtyři kuchařky. Všechny jsou zaměřené na holky, co ještě neumí moc vařit. Recepty jsou totiž psané tak, že i když zatím nevíte, jak to má vypadat, když se vaří voda, tak s Florentýnou ty špagety prostě al dente uděláte. 

První dvě kuchařky (Kuchařka pro dceru, Vánoční kuchařka pro dceru) jsem dostala někdy v době, kdy jsem se stěhovala do jiného města, studovat vysokou školu. A protože jsem byla rozmazlená od maminky a babičky, tak jíst v menze bylo za trest a nezbývalo mi nic jiného, než si vařit sama. I úplný amatér může začít s kterýmkoli receptem z těchto kuchařek, protože všechno je rozepsáno opravdu detailně a když se držíte postupu, chybu prostě neuděláte. A když uděláte, tak vás utěší Florentýniny zkušenosti a popisy jejích prvotních nezdarů v kuchyni. To si hned připadáte méně neschopně. I když někomu naservírujete koláč, který jste na závěr neposypali cukrem, ale solí. 

Hovory s řezníkem jsou celé o mase a kuchařka opravdu obsahuje hovory s řezníkem! To se potom dozvíte, jak by se k vám takový řezník měl chovat a jaké všechny služby byste od něj mohli chtít. I když nenajdete řezníka, který by vám ochotně poradil, tak s touhle kuchařkou už budete vědět, který kus prasete a krávy se hodí na dušení, pečení nebo prudké opékání. Aby vám třeba nezbyly jen bolavé čelisti od kousání a oči pro pláč, až se budete pokoušet o biftek v kvalitě medium rare s masem, co se k tomu nehodí. Navíc když máte hosty a ti se vás snaží přesvědčit, že je to vlastně strašně dobré. A vy víte, že fakt není. 

Snídaně u Florentýny má podtitul Dopolední kuchařka pro dceru a je to poslední přírůstek do série. Kuchařku jsem jenom zběžně prolistovala v knihkupectví a určitě má co nabídnout. Designově se kvůli změně nakladatelství od ostatních odlišuje - celá je stylizovaná do snídaně u Tiffanyho, včetně typické modré barvy, kterou chce hodně holek vidět na krabičce k zásnubnímu prstýnku. K tomu jsem trochu skeptická, protože s takovou klasikou si není radno zahrávat. Receptům ale nemám důvod nevěřit, tak jestli rádi snídáte a v kuchyni si moc nevěříte, tak do toho běžte. Máme tady vůbec jinou snídaňovou kuchařku? 

Autorka bloguje. Sdílí hlavně recepty a kuchařské tipy, ale dozvíte se i to, jak napsat knihu. Florentýna se čte dobře. Hlavně proto, že si na nic nehraje. Nedělá z každodenního vaření pro hladové krky vysokou kuchařinu. Nemáte s ní pocit, že k vaření potřebujete ten nejnovější kuchyňský robot nebo chuťové buňky gurmeta. Stačí hlad a strávníci. Ti vás vycvičí.

Čtěte, když:

• nevíte, co znamená opékat cibuli do sklovata,
• máte pocit, že jenom vám se dějí hrůzy typu sražený krém a nedopečené maso,
• chcete uvařit dobré, poctivé jídlo.

Nečtěte, když:

• vás obtěžuje detailní vysvětlování postupu - vy přece mrknete na ingredence a voilá, tříchodové menu je na stole,
• chcete gratinovat, blanšírovat, flambovat a dělat všechno co nejsložitěji to jde,
• si zásadně nedáváte pěnu, ale mousse a neznáte jednohubky, jenom amuse-bouche.

Hodnocení:

Jestli nosíte kalhoty a občas si oblečete tričko obráceně, pak Florentýniny kuchařky hodnotím jako svetr.

Vyhnání Gerty Schnirch - Kateřina Tučková

Vždyť to vidí, to bezpráví, co na ně dolehlo - a proč? Protože se narodily do špatné kolonky. Národnost německá. 

Gerto, kolonky jsou vůbec problém. Lidi se bojí všeho, co nepasuje do chlívečků. A místo toho, aby se přemýšlelo nad upravením řádkování, tak se nehodící vyškrtne. Se vším všudy. Kateřina Tučková píše tak nesmlouvavě, že mi kolikrát běhal mráz po zádech. Slzy vzteku a bezmoci jsem měla na krajíčku několikrát. Běžné lidské osudy mě nedojímají. Ale tohle není normální životní příběh. Tohle je společenské selhání.

Vyhnání Gerty Schnirch popisuje životní příběh dcery české matky a německého otce od druhé světové války až do její smrti. Gertin život ukazuje, jaké to je, být nepohodlným člověkem ve vlastní zemi jen díky nesprávnému původu. Jaké to je, vyrovnávat se celý život s bezprávím a nespravedlností. Jaké to je, mít zničený život bez vlastního přičinění. 

Tato kniha je o:

ženách, kolektivní vině, práci na poli, rezignaci, neoznačených hrobech, Brně, popírání, znásilňování, němčině, koncích a začátcích.

Čtěte, když:

• chcete dát známým historickým datům a událostem lidský rozměr,
• máte blízko k Brnu a jižní Moravě,
• vás víc láká realita než vybájené fantasy světy.

Nečtěte, když:

• máte pocit, že byste nezvládli syrové popisy válečných a poválečných zvěrstev,
• hledáte duhu a jednorožce,
• se chystáte jít spát - zaděláte si akorát tak na noční můry nebo bezesnou noc.

Příbuzné knihy:

• Sophiina volba - William Styron
• Romeo, Julie a tma - Jan Otčenášek
• Chladnokrevně - Truman Capote

Další zpracování:

divadelní adaptace - HaDivadlo - premiéra 28. 10. 2014

Hodnocení:

Jestli mám z ovoce nejraději maliny a včera jsem měla jablko, tak tuto knihu hodnotím jako švestku.

Dýňový cheesecake s čokoládou a bez lepku

Podzim se už úplně zabydlel a přinesl pár ingrediencí, které se hodí k pečení. Jednou z nich jsou dýně. Teď jich bylo všude spoustu. Na Dušičky se zapomíná a nastupuje marketingově zajímavější Halloween. Já dýně raději jím než vykrajuju a kromě dýňového krému, kterého už jsem letos stihla uvařit asi hektolitr, chci vyzkoušet i něco sladkého. Tak jestli jste nějakou dýni nestihli vyřezat, tak ji nevyhazujte a raději pečte - třeba dýňový cheesecake. Jenom nečekejte nepečenou klasiku z New Yorku. Tohle se peče.

Materiál:

• 500 g dýně Hokkaido
• 60 g bezlepkových piškotů (pro lepkožrouty v podstatě jakékoliv běžné sušenky)
• 4 lžíce másla
• 230 g smetanového sýru
• 200 g krupicového cukru
• 3 vajíčka
• 3 lžíce bezlepkové mouky (pro lepkožrouty polohrubá)
• půl lžičky mleté skořice
• špetka muškátového oříšku
• půl lžičky soli
• 120 g kvalitní čokolády

Nejdřív musíme z dýně udělat pyré. Není to nic složitého. Dýni jsem nakrájela na měsíčky, zakápla trochou oleje a pekla na 200°C do změknutí. Měkkou dýni poznáte tak, že do ní zajede vidlička jako do povoleného másla. V naší elektrické troubě to trvá asi 40 minut.

Když se dýně pekla v troubě, nadrobila jsem piškoty a  smíchala je se změklým máslem. Vzniklo něco jako lepkavá strouhanka. Formu jsem vyložila pečicím papírem a směs piškotů a másla jsem natlačila na dno. 

Teď budete mít trochu času na taneček v kuchyni. Případně můžete průběžně umýt nějaké to nádobí.

Když je čas vyndat dýni, tak troubu nevypínám, ale hážu tam formu s tím, co bude dno cheesecaku. Korpus se peče asi 13 minut. Měl by být po vytažení trochu růžový. Pokud jste nepoužili kakaové sušenky, samozřejmě.

Dýni můžete nechat zchladnout, ale protože dobrého nepálí, tak jsem rovnou odřízla slupku a vnitřek jsem rozmixovala na pyré. U Hokkaida je slupka tak měkká, že by mi v tom pyré ani nevadila. Tak jestli usilujete o dneska tak moderní rustikální vzhled a máte dobrý mixér, tak se s tím moc nepárejte a rozmixujte rovnou celou upečenou dýni.

Teď nezapomeňte vyndat korpus z trouby!

No a už jdeme na náplň. Vyšlehám smetanový sýr a přidávám dýňové pyré, cukr, vajíčka, mouku, skořici, muškátový oříšek a sůl. Mělo by to být hladké, oranžové a trochu kropenaté od koření. Chvilku to nechám stát, aby se chutě propojily. Strašně profesionální, že?

Ve vodní lázni rozpustím čokoládu. Vodní lázeň je to, když máte jeden větší hrnec, kde se skoro vaří voda a nad tou vodou je menší hrnec, ve kterém je čokoláda, která se rozpouští silou horké páry, co jde z té vody. Je to něco jako kouzlo. Nebo fyzika?

Do rozpuštěné čokolády jsem přimíchala 250 ml té oranžové směsi, co se v ní předtím spojovaly chutě. Míchala jsem, míchala, až z toho byla hladká hnědá hmota.

Na korpus nalijte oranžové těsto a pak probuďte Pollocka v sobě a tím tmavým těstem to pořádně expresionisticky pokropte! Když spotřebujete všechen materiál, tak tu naplněnou formu dejte do trouby a pečte zase na těch cca 200°C. Tak po 40 minutách zkuste, jestli je hotovo. Pokud není, tak tomu dejte ještě 10, ale maximálně 15 minut. No možná to raději pořádně hlídejte, když už jste si s tím dali tolik práce.

Výsledek je sladký, jemný až krémový cheesecake. Ta hořčicová barva je trochu neobvyklá a můj Pollock by se asi za moc neprodal, ale chuťově by vás to mohlo oslovit. Tak vyzkoušejte! A budu ráda, když svůj výtvor vyfotíte a dáte na Instagram s hashtagem #cukrovata, abych vás mohla najít.

Ať je váš týden plný cukrovaty!

V článku byla použita variace na recept z časopisu Albert 11/2011.

Čím jdu rychleji, tím jsem menší - Kjersti Annesdatter Skomsvold

Jakou má ten svět smůlu, že přišel o Matheu, která dokázala vnést trochu života do toho umírání! Jenže největší smůla je to vlastně pro mě.

Jo, Matheo, přijít o tebe by byla opravdová smůla! Kdyby o tobě Kjersti Annesdatter Skomsvold nenapsala svoji prvotinu, byla by to velká škoda, protože bych se nesmála celou cestu z Brna do Ostravy. No dobře, za břicho jsem se zrovna nepopadala, protože ten tvůj příběh je vlastně dost tragický, ale párkrát jsem se smála bezděky, nahlas a dost často jen tak pro sebe. A za to všechno jsem si vysloužila několik pátravých pohledů ze strany spolucestujících. To bys Matheo nevěřila, jaký děláš rozruch!

Čím jdu rychleji, tím jsem menší je příběh mile podivínské důchodkyně, která se po celý život stranila společnosti a tak trochu nevěděla, co si počít sama se sebou. Teď, na sklonku života, Mathea přemýšlí, jak to udělat, aby po ní na světě něco zůstalo. Aby si někdo aspoň všiml, až zemře.

Tato kniha je o:

stárnutí, pletení, samotě, jahodovém džemu, sociální fobii, přesném času, lásce a životě.

Čtěte, když:

•           máte 2 hodiny času a je vám tak trochu sladkobolně,
•           chcete číst severskou literaturu, ale krimi už máte plné zuby,
•           máte náladu na něco odpočinkového, ale zase ne bezduchého a tuctového.

Nečtěte, když:

•          nemáte pochopení pro výstřední postavy,
•          máte vztek na celý svět a chcete vidět téct krev.

Příbuzné knihy:

• Elling. Pokrevní bratři. – Ingvar Ambjornsen
• Autobus sebevrahů – Aarto Paasilinna
• Drž mě pevně, miluj mě zlehka – Příběhy z tančírny Century – Robert Fulghum

Hodnocení:

Jestli je pondělí nejhorší den v týdnu a včera byl pátek, pak knížku hodnotím jako 2. března. 

Cukrovata

Cukrovata je strašně vtipná slovní přesmyčka. Spojení slov cukrová a vata. Cukrovata je to, co dává všednímu dni nádech něčeho neobyčejného. To, když si řeknete: „dneska to byl vlastně docela fajn den.“ Cukrovata sladí a vyplňuje mezery. Je to přechodník mezi posledním dnem, kdy vám v práci přidali a příštím, fakt dobrým prvním rande. Mezi posledním letním dnem a prvním sněhem. Cukrovata barví šedou zónu na růžovo. Cukrovata vám dělá radost, baví vás a děláte ji jenom pro sebe. Protože jinak byste se taky mohli zbláznit.

Cukrovata může být okopávání zahrádky, ničení veřejného majetku, focení (včetně selfies), sbírka známek, kafe z doubleshotu, týmový sport, „taneční“ „zábava“, co tanec nikdy neviděla a zábava to taky není, luštění křížovek, (i)legální drogy a pro někoho dokonce běhání!

Moje cukrovata jsou hlavně dvě věci – knížky a pečení. Knížky dávají novou perspektivu a někdy se tam dá i schovat před světem. Fakt to někdy zkuste. Není to vůbec špatné. Peču, když mám nějak moc klacků pod nohama a mám pocit, že jenom když vytvořím z těch sypkých a tekutých přísad cosi kompaktního, vonícího a na čas reálně existujícího, tak má bytí smysl. Někomu to dokonce i chutná a to už je pak další cukrovatá úroveň.

Nevím, jestli jste si toho všimli, ale hodně teď frčí retro a vintage, tak jsem se vrátila do roku 2005 a udělala blog z cukrovaty. Všichni hipsteři jsou tu vítáni. Když vás bude hodně, udělám soutěž o síťovku!

Každé Vypečené úterý přibude recept na sladký moučník, dezert, koláč, buchtu. Občas to bude celé bez lepku. Občas to bude osvědčené a občas taky experiment. POZOR! Nepeču tak dobře jako vaše babičky. Dokonce nejsem ani vyučená kuchařka/cukrářka/pekařka a nemám řád Zlaté vařečky ani Myšího kožíšku. Pečení je jenom moje cukrovata.

Každý Čtecí čtvrtek přijde článek o knize. Vždycky o nějaké, co se mi zrovna chtěla číst. Nečekejte aktuální trendy. Mívám zpoždění. Někdy čtu knížky až stovky let po jejich prvním vydání. POZOR! Nikomu nechci říkat, co by měl a neměl číst. Nejsem literární kritička, spisovatelka ani učitelka českého jazyka a literatury. Mám prostě ráda knížky.

Sobotní mišmaš bude vždycky překvapení. Můžu mít rebelskou náladu a přijde recept na něco, co nebude sladké. Napíšu vám básničku. Prozradím, kdo dělá ty nejlepší makronky. Řeknu vám, co nosím v kabelce. Nebo taky nic z toho.

Dneska je první Sobotní mišmaš, takže přijde první Čtecí čtvrtek! To je, co? Psycho! Kde je nějaký řád?

Díky za čtení a dejte si cukrovatu.